Budoucnost blogu a blogerky Nikki


Obvykle mám na svém pracovním stole uklizeno, ale momentálně jsou dny, kdy mám spoustu práce (i když to tak nevypadá), píšu, připravuji, vyjednávám, obchoduji a všude po bločcích a lístečcích mám napsané povinnosti a úkoly, které musím udělat. Takže v těchto dnech mám na svém pracovním stole opravdu velký chaos. Musím říct, že tahle fotka byla pořízena asi před týdnem a teď to tady kolem, jak se tak dívám, vypadá ještě hůř :D


A tak jsem si dnes do toho mého bince na stole pořídila pracovnici, která mi padla dnes v hračkářství do oka. Vážení, láska na první pohled, musela se mnou domů :)) Tady to není vidět, ale má krásný bílo-šedo-růžové ponožky :D Snad mi pomůže utřídit víc než ten stůl ;)


Jinak, ráda bych vás seznámila s budoucností tohoto blogu. Nebudu nic předstírat, ale blogování mne baví méně a méně. Mám pocit, že vše, co jsem chtěla říct, bylo řečeno, vše, co jsem chtěla napsat, bylo napsáno. Byla vyčerpána všechna témata, která jsem chtěla pokrýt a opravdu se dostávám do stavů, kdy už se psaním blogu nechci pokračovat. Nejde o krátkodobý stav nebo "tvůrčí krizi", ale o stav, který mne "škrtí" už řadu měsíců. Došlo to již tak daleko, že jsem v noci nespala, budila se strachy, že jsem zapomněla napsat recenzi, přeložit slíbený článek, že jsem neodpověděla na e-maily, které jsem měla v plánu. Již řadu týdnů mi blogování a svět, který se kolem toho točí, nepřináší útěchu ani uspokojení, ale nepříjemnou povinnost, něco, co mne vyrušuje z klidu a podepisuje se to na mé psychice. Jako by moje nitro pravidelné blogování vysávalo. Nikdo, kdo v životě (takto) neblogoval, si to nedokáže představit. Nedokáže se do těchto stavů vcítit. Miluji fitness, vaření, zkoušení a objevování nových věcí, ale i když to bude znít krutě, nechci to nadále dělat z pocitu nutnosti, že to ode mne lidé očekávají. Přestože neustále dostávám od vás mejly, jak vám blog pomáhá (to je fajn), jak nemám se psaním přestávat, že vás to drží nad vodou, já sama se začínám topit. 

Určitě jste si již všimli, že jsem pozastavila vyřizování e-mailové korespondence, že nepřijímám ani další nabídky na recenzování produktů ani další spolupráce, kromě nynější soutěže Moje proměna, která je skutečně posledním počinem, cítila jsem, že vám ještě jednu takovou soutěž dlužím a že vás v ní podpořím.

Co se bude dít pak? Netuším. Blog v žádném případě nechci rušit, ale já jsem se rozhodla, že zvolním. Hodně. Značně. Moje myšlenky se věnovaly naplno řadu měsíců blogování. Kdysi jsem v jednom rozhovoru řekla, že tady nemíním být ještě za deset let. Hm. Blogování a hlavně udržet blog v chodu je neskutečně náročné. Z časového hlediska, z hlediska udržet si čtenáře kvůli lidem, kteří si s vámi nasmlouvali spolupráci. Nikdy by tady nebylo tolik soutěží, tolik firem nabízející čtenářům výhodnější podmínky nákupu, kdybych blogu nevěnovala... všechno. Nyní chápu, proč můj přítel jednou řekl, že ho ta moje "práce na blogu děsí". Tolikrát mne viděl, jak po nocích píšu čtenářům, radím, povzbuzuji, a já sama měla spoustu problémů, se kterými si nevěděla rady nebo jak je řešit. 

Takže drazí a milí :)) V momentě, kdy dokončíme hlasování v soutěži Moje proměna, což bude někdy v půlce srpna, rozdáme poslední ceny, napíši poslední recenze na skvělé produkty, které tady na vás ještě čekají - jojo... a pak si beru dovolenou. Nevím na jak dlouho, ale rozhodnutí nezměním, protože tento příspěvek a jeho načasování plánuji už měsíce. 

Ráda za vámi čas od času přijdu s novým tréninkem nebo receptem (koukněte výš ☺). Ale jinak se musím naučit žít taky trošku jinak. Moje hlava to potřebuje. Den co den jsem nucena řešit situace druhých, za celou dobu mi napsaly tisíce a tisíce různých lidí, tisíce různých charakterů, někteří mě svými slovy ranili, hodně z nich mi psali krásné věci, které mne nakopávaly k tomu, abych fungovala dál. Jenže, i to má svou hranici a já se dostala už do bodu - nikdy dřív bych tomu nevěřila - že se musím naučit nebýt světu nic dlužna.

Nikki.

56 komentářů:

  1. Nikky, naprosté pochopení! Díky za všechno, co jsi nám dala /a je toho opravdu dost!/. Budeme rádi za každý další článek, za každé povzbuzení, ale důležité je, abys byla šťastná! :)

    OdpovědětVymazat
  2. Úplně ti rozumím :( a ty víš, že tě miluju :P

    OdpovědětVymazat
  3. Myslím si, že jsi udělala správné rozhodnutí. Věnuješ tady tomu strašně moc času a to není někdy zas až tak dobře. Cítila jsem na tvém psaní, že potřebuješ odpočinek. Koneckonců blog tu zůstane, lidi bude nakopávat dál stejně tak, jako je nakopával doposud. I já jsem byla jedna z těch lidí před rokem a pár měsíci. Jsem ti hrozně vděčná za to, kam až jsem se díky tobě dostala! :) DÍKY!

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za všechno.. díky tvé proměně jsem se já donutila také cvičit a cvičím už rok... teď mám sice takovou menší krizi, ale to přejde, že to nejde tak, jak bych si já představovala, ale tobě patří veliké díky...

    OdpovědětVymazat
  5. Přesně tak, naprosto chápu tvoje rozhodnutí, určitě není dobré brát blogování jako povinnost a pouštět si čtenáře k tělu tolik, abys za ně cítila zodpovědnost! hodně lidí jsi inspirovala a pomohla jim a snad i pro tebe bylo psaní motivací, když jí bylo zapotřebí a pokud teď už potřebu necítíš, není důvod se přemáhat. Budeme rádi, když se zase někdy ozveš, jestli budeš mít chuť a pokud ne, užívej života :)

    OdpovědětVymazat
  6. Úplně tě chápu a hodně štěstí v životě!! Odpočiň si a uvidíš, kam tě život dále zavede :)

    OdpovědětVymazat
  7. Niki, já se ti vůbec nedivím. Já nikdy neblogovala s takovou intenzitou jako ty (celkově jsem blogerkou děsně krátkou dobu oproti tobě) a mám stejná stav. Já to přisuzovala tvůrčí krizi, ale když mě to po měsících neopustilo, došlo mi, že tudy cesta nevede. Focení jídla mě stresovalo, ptz jsem se chtěla prostě v klidu najíst a ne vše v průběhu ještě fotit a celkově jsem jen řešila, že musím (zase) něco napsat, abych nebyla čtenářům nevděčná. Pak jsem ale dostala návrh na spolupráci s Online Fitness, kde 2x do týdne na jejich FB přidám příspěvek, jaký jen chci (o jídle) a to je přesně to, co jsem potřebovala. Nezabere to příliš času a liky na FB mi potvrdí, že si článek lidé přečetli a třeba se i inspirovali. Na blogu ani v takové míře zpětná vazba není, jelikož ne příliš lidí se zmůže na komentář (já taky nekomentuji každý článek, co si přečtu). No, trošku jsem se rozepsala :-D ale ve výsledku jsem chtěla jen říct, že tě chápu a ve tvé pauze tě podporuji. Věnuj se naplno rodině a dělej to, co tě samotnou dělá šťastnou :)

    OdpovědětVymazat
  8. Myslím, že i bez nových článků atd., bude tenhle blog poskytovat všechno všem, jako doposud. To, co jsi vybudovala to pořád bude. Bude nám to dodávat motivaci. Neskutečně jsi na tomhle blogu dřela a myslím, že můžu mluvit za všechny lidi, co to tu kdy navštívili (ať už jako pravidelní čtenáři nebo ti, co náhodně klikli na tvůj článek, když hledali řešení svého problému), že ti můžeme být maximálně vděční. Věnovala jsi tomu tolik času s já musím uznat, že jsi opravdu úžasná. Obdivuji tě, ať už za to, jak jsi se změnila ty, tak za to, že jsi vybudovala tenhle blog, a že jsi nám dodávala motivaci, odvahu a že jsi to pro nás vždycky byla. Děkuju, že jsi mě (pouze prakticky řečeno) donutila se sebou něco dělat. Nakopla jsi mě takovým způsobem, že už konečně vím, co chci, kým chci být a usilovně na tom pracuji tak, jako jsi to dřív udělala ty a věřím, že se vypracuju. Jsi můj velký vzor... <3

    OdpovědětVymazat
  9. Upřímně, vždy jsem te obdivovala za tvoji trpělivost a snahu denně přispívat různými články. Já bych na to neměla, ta povinnost by mě taky rozčilovala. Takže tě plně chápu a podporuji v tvém rozhodnutí, na světě jsou i důležitější věci. Každopádně ti patří velký dík (a velký obidv) za to, co jsi pro spoustu lidí (včetně mě) udělala a rozhodně nejsi nikomu nic dlužná, to naopak dlužíme my tobě :-) Přeji ti mnoho štěstí ve všem, pro co se v životě rozhodneš :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Naprosto tě chápu, Nikki, věřím, že to musí být vyčerpávající. Ale myslím, že mluvím za většinu, když napíši, že jsi udělala kus práce a pomohla spoustě lidí! Přeji ti v životě jen to nej, Lenka

    OdpovědětVymazat
  11. Přesně vím jak ti je. U mě to dopadlo tak, že píši článek tak jednou týdně a ostatní blogy čtu jen výjimečně. Teď budu mít prázdniny, tak budu mít čas to dohnat, ale před tím jsem si neuměla představit večer bez blogů a teď mám problém je tam vůbec nacpat. Ovšem u tebe na blogu je tolik skvělých článků, že jsem schopná je přečíst i třikrát za sebou, obden :D, takže rozhodně do budoucna neměj žádné výčitky. Odvedla jsi obrovský kus práce a všichni si toho vážíme a obdivujeme tě za to :)!

    OdpovědětVymazat
  12. Naprosto te chapu nikki, je mi to sice hodne lito ale zaslouzis si prazdniny at uz na dobu urcitou bo neurcitou:) a nez delat neco z povinosti to radsi vubec! Preji ti hodne stesti ve vsem co delas, tve rodine a dekuji za tento blog( a stranky zuzky). Effi.

    OdpovědětVymazat
  13. chápu tě, já to občas mám taky. Mylsim že můžou všichni souhlasit, že seš pro blogsvět moc velkým přínosem, seš inspirací pro spoustu (nejen) maminek a i já osobně ti moc děkuju za práci, co jsi sem přinesla.
    Jsem ráda, že blog nebudeš rušit a vždycky tu budeš mít místo a já si moc ráda přečtu další tvé články, když se vrátíš :*

    OdpovědětVymazat
  14. Nikky, sleduju tenhle blog už dlouho a ještě nikdy jsem nenapsala. Říkala jsem si už sama, jak to všechno stíháš, kde bereš čas a energii. Nejsi světu nic dlužna, svět je dlužen tobě. Hodně štěstí a děkuju za všechno. Tereza

    OdpovědětVymazat
  15. Kdyz jsem si precetla nazev clanku, bylo mi jasne, co nam chces rict a vubec se mi to nelibilo, protoze jsi neskutecna co vsechno pro nas delas a taky mi bude trosku smutno, kdyz budu kazdy den kontrolovat tento blog a stale zadny prispevek. Jsi to ty, kdo muze za mou lasku k fitness a vareni...a tim spis si zaslouzis sakra velkou pauzu. Venuj se rodine a tomu, co te bavi, preju hodne pokroku ve fitness a dekuju ti za vsechno!!!! Mam te rada :)*

    OdpovědětVymazat
  16. Sice se mi to nelíbí, ale chápu tě. Jen bych se přimlouvala za to, aby blog zůstal opravdu tak, jak je. Díky impulzu od tebe jsem zhubla 15 kilo. A díky tobě znám Jillian, Boba a další. Takže i kdyby se měl blog stát "pouze" archivem, tak ať. Hlavně aby v této podobě zůstal. A díky za všechno, Nikki.

    OdpovědětVymazat
  17. Mam te moc rada, Nikki! A dekuju za vse! Diky tobe jsem jiny clovek. At se ti dari, jsi uzasna!

    OdpovědětVymazat
  18. Po přečtení článku jsem měla "na jazyku" plno slov, ale ať napíšu cokoliv, vše už tady bylo několikrát zmíněno výše od jiných. Přesto bych ti chtěla poděkovat, že jsi mi byla pomyslnou oporou, nakopávala mě svou energií. Díky Jillian jsem narazila na tvůj blog a díky tobě jsem se naučila, co vím teď. Ani na ty knihy od Jill, bych sama nejspíš nepřišla :D Já si prostě neumím hledat informace a dávat je dokupy, aby měly smysl a logiku, tak, jako jsi to dělala ty. Mě to člověk musí vysvětlil polopatě :D Byla (jsi) takový můj osobní trenér :D VŠICHNI jsme ti vděční, za to, že jsi se denně dělila o své zkušenosti a radila nám, do čeho se pouštět a do čeho ne. Ukázala jsi nám JAK. No prostě, jasně, mrzí mě to, vždycky jsem se těšila na tvůj blog s tím, že se zase něco nového dozvím. Ale budu myslet na to, že dál jedeš ve svém fitness světě a třeba jednou za čas zase něco napíšeš :)) Ať jsi šťastná!<3

    OdpovědětVymazat
  19. Nikki, i když mě to mrzí, tak to 100% chápu a rozhodně s tebou souhlasím..musíš se věnovat také rodině a hlavně jak píšeš, žít tento životní styl proto, že chceš, ne že to vyžadují ostatní :) moc ti za všechno děkuji a ráda se budu k tvému blogu vracet i nadále..i ke starým, již přečteným článkům :) alena

    OdpovědětVymazat
  20. Všechny moje myšlenky už byly zmíněny v předchozích komentářích, takže mi nezbývá nic než jen poděkovat moc a moc a ještě víc!
    PS: stránky Zuzky jsou bombový :)

    OdpovědětVymazat
  21. ta ovečka je dokonalá! <3
    je škoda, že tě blogování přestalo bavit, ale hlavně se z ničeho neobviňuj! klidně si dej pár týdnů nebo měsíců pauzu, udělej si čas jen na sebe a užívej života :) sice my ostatní budeme plakat a bude nám smutno, ale můžeme být v kontaktu aspoň přes tvou fb stránku :)
    držím palečky :)

    OdpovědětVymazat
  22. Jakmile se z koníčku stane povinnost, tak je to špatný. Sice si nedokážu představit, že už nebudu číst tvoje články tak často, už teď koukám několikrát denně, jestli je "něco novýho".
    Ale bylo by od čtenářů sobecký, chtít po tobě abys dělala něco, co tě nebaví.
    Snad budeš aspoň trochu pravidelně přispívat na fb stránku :-)

    OdpovědětVymazat
  23. Milá Nikki, bloguju už řadu let a tenhle blog je jenom jedním z mnoha, které jsem kdy měla. Dříve byly zaměřené tak obecně na všechno. Na moje každodenní zážitky, na kreslení, kterému jsem se dost věnovala, na moji osobní tvorbu v grafických programech .. A kdykoliv jsem si blog založila, trávila jsem na něm víc času, než bylo zdrávo. Těšilo mě víc a víc komentářů, těšilo mě, že můj blog někoho zajímá, že je navštěvovaný. A kolikrát jsem u něj proseděla i noční hodiny, jenom abych odpověděla na všechny komentáře a nenechala nikoho ani minutku čekat. Tehdy jsem byla schopná prosedět u blogu celé léto a vůbec si neužít počasí. Nikdy mi to ale dlouho nevydrželo, protože jsem si uvědomila, že takhle to prostě nejde. Nejde psát blog z povinnosti, kterou cítíš vůči čtenářům. Proto teď píšu blog opravdu o tom, co mě skutečně baví a naplňuje (jako tebe) a přispívám většinou jednou týdně a taky jednou týdně chodím na své oblíbené blogy. A přitom blogu nevěnuji víc než dvě, maximálně tři hodiny týdně. A připadá mi to tak akorát. Tak akorát, abych se těšila z nových komentářů a z toho, až napíšu nový článek. Tak akorát, abych zase "nespadla" do toho koloběhu, kdy cítím, že prostě MUSÍM napsat článek, že MUSÍM odepsat na e-maily a komentáře .. Prostě ne, když já chci a mám čas, napíšu, odepíšu. A tak to funguje nejlépe. Nemá cenu se do něčeho nutit. Tvou pauzu chápu a budu doufat, že na blog nezanevřeš úplně a občas se tu objeví nějaký článek. Protože ty tvoje mám moc ráda, inspirují mne a nebýt tebe, nikdy se ke cvičení nedostanu. :) Ale neber to jako závazek, že jsi tolika lidem pomohla. Buď za to ráda, ale nezavazuje tě to k ničemu. Nezavazuje tě to k tomu dál psát, abys motivovala víc a víc lidí. Však oni si mohou zpětně prohlédnout tvou proměnu. A nakonec je tu spousta dalších blogerek, které si prošly něčím podobným a dost dobře můžou sloužit jako motivace i ony. :) Užívej si svého rodinného života a občas se za námi zastav! :)

    gettingfit.blog.cz

    OdpovědětVymazat
  24. Blog má být zábava a ne povinnost, takže je jedině správně do ničeho se nenutit. Navíc se vždycky můžeš vrátit.
    A jsem ráda, že blog nemažeš a všechno tu zůstane :-)

    OdpovědětVymazat
  25. Ahoj Niky, musím ti vyjádřit podporu v tvém rozhodnutí, tvůj blog mi byl tím prvním impulsem, že jsem začla cvičit a jinak se stravovat a za to obrovské díky. Byly to ty začátky, kdy jsme všechny objevovaly nové programy od Jill, přecházely a ojevovaly novou stravu a mě nesmírně bavily a inspirovaly tvé zápisky a pokroky. Myslím, že časem jsi si toho nabrala na sebe strašně moc, přes různé soutěže a to jak jsi se snažila všem poradit a překládat spoustu článků... Tenhle blog je studnicí inspirace a myslím, že už dalších informativních článků není ani třeba, ať už si každý zde či jinde najde to své. My budem rádi, když nám čas od času napíšeš co je u tebe nového, jak se vede a tak dále, jen ať to tebe baví...:-) Měj se krásně a díky za vše!

    OdpovědětVymazat
  26. Ahoj, zvu Tě na giveaway o pokuaz v hodnotě 1000,- na nákup v Adidasu. :) Určitě se zapoj, šance je velká. http://janniebel.blogspot.cz/2014/07/giveaway-adidas-neo-poukaz-1000kc.html

    OdpovědětVymazat
  27. Ja budu s tebou bez ohledu na to, jestli pises nebo ne. Rekla (napsala) jsi vse co se dalo, uz je jen na nas, abychom si z toho vzali pouceni. Odpocin si - mesic, pul rok, naporad, to uz je jen na tobe. Mas i vlastni zivot, tak at ti ho prace pro ostatni nevezme.

    OdpovědětVymazat
  28. Nikki, úplně to chápu....zvlášť s Eliškou věřím, že máš úplně jiné "starosti" a cítíš se vysátá a vyčerpaná z blogu a té tíhy na Tvých bedrech.... i kdyžje mi to líto, tak chci hlavně poděkovat, protožebyl Tvůj blog mým prvním rádcem na cestě ke zdravějšímu životnímu stylu a pořád se sem vracím. Tak přeji hezké prázdniny od blogování a tiše doufám, že sem stejně čas od času zajdeš hodit nějaký článek nebo recept, jen prostě nebudeš fungovat jako non-stop zásobárna informací a poradna :) Měj se krásně, bezstarostně a díky!

    OdpovědětVymazat
  29. Naprosto tě chápu, a zasloužíš si víc času pro sebe i svou rodinu. Blog má být koníček a zábava, a věnovat hodně času něčemu co tě baví a naplňuje je v pořádku, ale jakmile se to stane povinností a přestane přinášet radost, nemá to smysl (pro tebe, pro ostatní ano, ale musíš být i trošku sobecká) a je lepší se věnovat něčemu, co tě bude těšit :)
    Tvoje články ale čtu vždycky moc ráda, takže mě jedině potěší, když se tady nějaký objeví - i kdyby to mělo být za několik měsíců:)

    OdpovědětVymazat
  30. Nikki, přeji Ti, ať jsi šťastná v životě a ve všem co děláš! Udělala jsi toho opravdu hodně, nejen pro sebe, ale i pro ostatní lidi. Jak píší všichni výše. Úplně chápu tvůj vývoj a nemusíš se vůbec za nic před nikým ospravedlňovat. Dělej co tě baví, co je zrovna pro tebe důležité. Měj se prostě pohádkově! ;-)

    OdpovědětVymazat
  31. Nikki, máš rodinu a jsi v první řadě máma a partnerka. To, co jsi za poslední dva roky pro všechny udělala, je obdivuhodné. Z nuly na sto za pár týdnů a vydrželo Ti to neuvěřitelně dlouho. Tolik informací pohromadě, plus další blogy. Mám děti dávno velké, přitom kolikrát jsem nechápala, kde na to všechno Ty bereš energii. Dej si třeba dva roky prázdnin, pro mě (nás) budeš vždycky tou první, rozcestníkem, motorem a jáužnevímčímještě :-) Už teď přeji krásný srpen atd.

    OdpovědětVymazat
  32. Všetko bolo už povedané... Za seba napíšem jedno veľké ĎAKUJEM... V mnohom si ma inšpirovala... Želám Ti, aby si bola šťastná, zdravá, milovaná a v neposlednom rade požehnaná, nech je pre teba každý deň radostný...

    OdpovědětVymazat
  33. Nikki, je to pochopitelné, život jde dál. Přeji ti, abys byla spokojená. A jsem ti moc a moc vděčná na nakopnutí směrem k lepšímu životu se sportem :-)
    Ale budu sem nakukovat, co je nového.
    A po porodu budu znovu hledat ve tvém archívu.
    Ať se daří tobě i tvé rodině.

    OdpovědětVymazat
  34. Nemůžu říct, že mi tvé články nebudou chybět, ale rozumím. Přeji Ti všechno dobré krásko. Ať se máš dobře :*

    OdpovědětVymazat
  35. Nikki, uzij si ,,dovolenou" :) Blogovani ma byt zabava a pokud to tak u tebe uz neni, tak naprosto podporuju tvoje rozhodnuti uz dal nepokracovat :) Clovek musi byt sobec a zit vlastni zivot, ne to delat pro ostatni - cizi lidi - i pres svou nechut :)

    OdpovědětVymazat
  36. To je naprosto pochopitelné. Je mi to líto, protože mám Tvoje články ráda, ale asi je čas jít dál...... Užívej prázdnin!

    OdpovědětVymazat
  37. Kristinka, na jednej strane ma to mrzi, bola si mi kamaratkou, dovernickou, dusickou, co preziva nieco podobne ako ja. Tiez som matka maleho dietata. Mozno by sme si osobne vobec nerozumeli, ale cez obrazovku si mi bola velmi blizka. Zvlastne, ako clovek dokaze cez blog oslovit tolko ludi. Na strane druhej som ta obdivovala za energiu a trpezlivost s akou si reagovala na dotazy a poznamky citatelov, ci uz na blogu, ale i na facebooku, ktori riesili stale to iste a dookola. My sme na blog chodili relaxovat, ty makat. Dala si mi vela, kazde rano si ma inspirovala, co cvicit a prekonat ta.
    Budes mi chybat, oddychni si, nacerpaj energiu, clanok raz za cas potesi. Na prvom mieste si TY.

    OdpovědětVymazat
  38. Nikki já tě naprosto chápu. Já blogerky vždy obdivuji.. Když pak nějaká přijde s článkem, že potřebuje pauzu, tak si vždy říkám proč ty holky nepíšou prostě míň, když je něco napadne, ne z povinnosti.. A pak mi to dochází, jsou na vás kladeny hrozný nároky, lidi vám zahlcují maily, ozývají se když není publikován článek v termínu jak jsou zvyklí.. Máš opravdu můj obdiv Nikky :-). Ne jen za blogování ale za to, co si za tu dobu se svým tělem dokázala. Dej si pauzu pak uvidíš jak se to vyvrbí :-). Mě jen vždy mrzí, že když si někdo od blogování dává pauzu, že blog celý uzavře a nelze se na něj dostat, občas listuji starými články.. Ale chápu, že to má asi svůj smysl, aby tam pak nečekala hromada nepřečtený zpráv.. U tebe jsem ale pochopila, že blog bude otevřený, za což jsem moc ráda :-). Užívej si maličkou a svojí rodinu, vždyť je to třeba :-).

    OdpovědětVymazat
  39. Blog znám sice krátkou dobu, ale vždycky, když jsem ho navštívila, tak jsem si říkala, jak se to dá zvládat s malou holčičkou a chlapečkem - sama teď s devítiměsíční holčičkou jsem některý dny ráda, že se večer třeba učešu:)) Máš můj velký obdiv, přeji, ať si stojíš za svým rozhodnutím a odpočineš si, jak jen to jde :)

    OdpovědětVymazat
  40. Děkuju za všechny vaše rady, recepty atd..! :) Hlavně mějte klid a udělejte si čas na sebe! :)

    OdpovědětVymazat
  41. Ahoj, díky za skvělý blog. Moc mi pomohl ve změně přístupu k svému tělu. Dříve mě nenapadlo, že cvičení každý den by mohl být životní styl každého, ne jen v rámci měsíčního hubnoucího plánu. Mám se raději a jsem šťastnější a vyrovnanější. Prvními impulsy změny jsi byla Ty a také jsi mě motivovala dál a dál cvičit a uvědomit si, že to jde a že mi cvičení a pohyb přináší radost a chci dál pokračovat. Bez ohledu, jestli budeš dál blogovat nebo ne, tak mně už jsi moc pomohla a to se nezmění. Moc děkuji!

    OdpovědětVymazat
  42. Nikky, i ja musim vyjadrit dik.Diky tobe, tomu jakym zpusobem motivujes,jak radis apod. jsem zmenila, nebo spise stale menim, svuj zivotni styl, i muj manzel se zacal o cviceni a stravu trochu jinou zajimat.Vzdycky, kdyz jsem byla na tomto blogu,jsem mu rikala, ze jdu "za svyma kamaradkama" a on se nejdriv smal a pak uz to tak rikal taky :)
    At se ti dari i tve rodine.Jsi uzasna.Diky moc.

    OdpovědětVymazat
  43. To co jsem napsala pořád samozřejmě platí, ale začíná mi být smutno, když si uvědomím, že už asi nebudou žádné společné výzvy, recepty, tréninky, rady...mám tě ráda :)

    OdpovědětVymazat
  44. Ahojky Clai Re: :)))) jak jsem psala, ráda za vámi přijdu s novým receptem nebo tréninkem. Jen už nemohu a nebudu blogu věnovat tolik času jako doposud. Zničilo by mě to. Musím se naučit žít taky trošku jinak, do teď jsem 99% volného času věnovala blogování. Za dva roky jsem viděla 2 filmy, nedělala jsem nic jiného jako ostatní lidi, nic ze svých koníčků, protože pořád "jsem musela něco dodělat na blogu". Poprvé se učím odmítat další spolupráce, které mi stále chodí a chodí .... někdo po tomhle touží. I pro mne to bylo delší dobu fajn, ale všeho dohromady už je toho moc na jednu osobu. Opravdu mi to děsně leze na mozek a celou mne to nebezpečně ovládá. Nelíbí se mi, co to se mnou dělá... opravdu mne ta nutnost sedět kvůli blogu neustále u pc strašně sužuje.Ale pokud znovu nabudu ono vědomí, že mám v blogování volnost a když uznám za vhodné, tak sama přijdu, věřím, že mne to bude opět bavit. Jako třeba když vyzkouším recept a budu se chtít o něj s vámi podělit :))) Strašně těžko se tyto pocity vysvětlují. Jen partner ví, jak moc mne to ovládá. Žije tu. 99% z vás je na mne hodných, kdykoli bylo potřeba, podpořili jste mě, poděkovali... ale i když jsem nejednou měla za ty dva a něco roky slzy v očích, když jste mi psali krásné mejly nebo komentáře, momentálně jsem skutečně v koncích a musím myslet sama na sebe, a nevyčítat si, že to tady ve větší míře opouštím. Blog bude stále k mání a já tu stále budu a občas vám o sobě něco napíšu :) SLibuji :)

    OdpovědětVymazat
  45. Clai Re: mimochodem, teď jsem ještě psala dvě recenze, budou brzy online, tak si vytáhni tu svou A4 a připiš na seznam, co určitě ochutnat :))

    OdpovědětVymazat
  46. Vždyť já to chápu, někdy to taky tak mám, že cítím povinnost, ale pořád mě to baví, i když se jako blogerka tobě nikdy nemůžu rovnat jednak kvalitou a také délkou mého blogování :) Tak ať se tobě i celé tvojí rodince daří a moc si užij tu roli "normálního smrtelníka", strašně si to zasloužíš :)
    Ano, už to tam je, kešu máslo mě už dlouho láká a už konečně musím vyzkoušet nějaký protein, no uvidíme :)

    OdpovědětVymazat
  47. ahojky Nikki, přeji ti hodně štěstí v soukromém životě a užívej si ho tak, jak budeš chtít. Tvůj blog byl mou první inspirací a nakopnul mě k dalšímá hubnutí a změně jídelníčku (teď už to snad bude lepší cesta, než doposud). Studuji tvoje recepty, inspiruji se cvičením a dalšími články, které mi pomáhají pochopit co a jak. A jsem ráda, že i když už se nebudeš věnovat blogu jako dosud, občas přispěješ pěkným článkem tak jako dnes. Díky

    OdpovědětVymazat
  48. Ahoj, také děkuji za inspiraci, smysl pro humor a prostě tvoji snahu dát nám, čtenářům, něco ze sebe. Naprosto tvé rozhodnutí chápu, myslím, že tolik energie nejde dávat pořád se sebe. Sama začínám s blogováním (http://hrneckudost.blogspot.cz/), a to doslova - dneska první příspěvek, tak jsem velmi zvědaná, jak dlouho mi to vydrží:)
    Takže ještě jednou děkuji za skvělou práci :-)
    Kristýna

    OdpovědětVymazat
  49. Ahoj Nikki, také ti děkuji, díky tobě a tvému blogu jsem se přinutila ke cvičení. Sice jsem musela na čas přestat, ale už se zase do toho dostávám. Jednou jsi mi radila s jídlem, protože jsem po měsíci cvičení nedala dolů ani deko. Měla jsi úplnou pravdu. Jídlo teď hlídají KALORICKÉ TABULKY. Mám na tebe poslední dotaz, cvíčím Focus T 25, který mně fakt moc baví, je toto cvíčení na formovaní nebo na úbytek tuku? Potřebuju se zbavit hlavně tuku na stehnech. Děkuji za odpověď a za práci, kterou jsi si dala s tímto blogem.

    OdpovědětVymazat
  50. Ahoj Leni, určitě je zaměřeno na obojí ;) Každé cvičení ti bude formovat postavu a každé cvičení ti bude zvyšovat tepovou frekvenci, která v závislosti na výši bude pálit přiměřené množství tuku v těle. A pak samozřejmě i po cvičení a pokud je cvičení zaměřeno i na posilování, pak svaly samy od sebe i když necvičíš potřebují více energie a berou si ji z tuku. Proto je jakékoli cvičení nesmírně důležité. :)) K tomu pak dopomáhá i správná strava, takže opravdu svědomitě, ať cvičení nebojkotuješ stravováním :) Držím palce.

    OdpovědětVymazat
  51. Ahoj Nikki, jsem také jedna z těch, kterým si pomohla a neustále objevuji v tvém blogu zajímavé články. Nejsem tu každý den, z časových důvodů to nestíhám a tak tu je stále dost příspěvků, které jsem ještě nečetla a jsem ráda, že blog zůstává i nadále přístupný, a snad to všechno stihnu časem přelouskat. Jinak všechno řekly už holky výše, ve všech komentářích je něco, jak to cítím i já. Bylo mi smutno při pročítání toho všeho tady, ale naprosto to všechno chápu a přeji ti všechno dobré a užívej si rodinky. Vím jaké to je ..... v sezóně (práce) nemít čas na rodinu a honí se jen práce a práce a v zimě pak doháníme ztracený čas, a ono to vždy nejde vrátit zpátky. A děti rostou hrozně rychle. .... A už se ale těším na kešu-máslo až mi přijde každým dnem :D

    OdpovědětVymazat
  52. mila Nikki, naprosto te chapu, casto jsem premyslela, jak to vsechno zvladas a jaky to asi ma vliv na Tvou rodinu, co tomu rika tvuj pritel.... jednou jsem ti do komentare psala, ze ta Tva prace by mela byt zpoplatnena ;o) muselo ti to zabrat strasne moc prace a ubrat spoustu sil. dekuju za vsechno a preju hodne stesti a lasky :o)

    OdpovědětVymazat
  53. Kristi CHÁPU CHÁPU CHÁPU a děkuji za motivaci a zdravější a štíhlejší tělo.
    Přeji Ti krásné léto, pohodu, zdraví a štěstí celé rodině.
    Howg

    OdpovědětVymazat
  54. Úplně mi běhal mráz po zádech, když jsem četla tvůj článek Nikki. Nejde na to napsat nic jiného než, že děkuji a ať se Ti daří v osobním životě.

    OdpovědětVymazat
  55. Sobecky mně to mrzí, ale chápu. Tak hodně štěstí dále a třeba se zas virtuálně uvidíme (přečteme).
    Lucka

    OdpovědětVymazat

Děkuji za každý komentář :)