Chcete být perfektní? Zbytečný luxus! Buďte prostě lepší!!


Já vím, ono se to velmi snadno napíše, hůř řekne a naprosto nemožné se s tím smířit. Která žena by nechtěla být perfektní? Mít krásnou postavu, zdravé tělo, mladistvý vzhled... a chci říct, copak tohle nechtěj i muži? Často se pozastavuji nad tím, kam až vlastně ve své proměně chci jít. Kam chcete jít vy? Máte vůbec představu? Máte jasno? Kdy vlastně nastane ten bod, kdy to bude "ono" a bude vám to stačit? Třeba se s vaší soustavnou proměnou těla budou ty hranice posouvat dál a dál... jak se vlastně vidíte? 

Jak se vlastně vidím já? Jako máma dvou dětí, s tygřími pruhy na bříšku a vrásky kolem očí? Jde to vůbec dotáhnout do bodu "perfektnosti"? Potřebujeme to vůbec? Nestačí prostě chtít být lepší? Protože já chci být lepší. Chci se cítit fit, díky pohybu si přirozeně uchovávat mladistvý xichtík a sršet energií a spokojeností. Nechci honbu za perfektností, která je - upřímně si to přiznejme - v nedohlednu. 

Já rozhodně nemám podmínky pro to, aby se ze mne stala například fitnesska. Nemám. Je snadné říci "vytvoř si je", ale druhou věcí zůstává, že mnoha z podmínek pro dosažení tohoto u mne není možná a ta hlavní podmínka není ani v mé hlavě. Upřímně, strašlivě se mi líbí přístup dam, které na fitness molech předvádí svá těla v bikinách, pečlivě sleduji jejich Fb stránky a čerpám od nich informace z oblasti výživy, připrav, obdivuji jejich disciplínu, odhodlání a houževnatost, ale... netoužím po takovém životě. Je to jako když obdivujete Madonnu nebo Michaela Jacksona, ale jste rádi, že jste jen fanoušky, díváte se a užíváte si to. 

Jen pro pořádek, měla bych ujasnit jednu věc. Před dvěma lety jsem to takto nevnímala. Dřela jsem. Cvičila jak kůň, hlídala si každý den (ano, opravdu každý den) v zrcadle, kdy už ten six-pack vyleze, otravovala s tím na sociálních sítích a přesvědčovala foťák, ať ho vyfotí, vždyť tam přece je!!! Kristepane :) (Třeba se jen bál foťáku, což?) Měla jsem cíle a líbila se mi těla, o kterých si dnes říkám "to jsem fakticky chtěla?" 
Dnes totiž cvičím pro svůj vlastní pocit, že pro své tělo zkrátka něco dělám a nikdy jsem se necítila lépe - s tím, že netlačím na pilu, mám dokonce lepší výsledky. Každých 15 minut denně tréninku (víc tomu fakt nedám) mě povzbudí stejně jako pocit z vyčištěného chrupu. 

Aby to nevyznělo pokrytecky, ano, ráda bych vypracovala své ruce a ramena ještě o chlup víc, určitě své sny mám, ale pokud se mi to nezadaří? Pokud ještě nesundám tuk z bříška? Pokud ještě nezpevním zadek? Pokud nevypracuju vnitřní stranu stehen? Pokud... A mohla bych pokračovat :)) Prostě se nezblázním. Když si sednu, bříško se stále "roluje" a na stehnech se ukážou dolíčky. Nejsem perfektní, ale změny si den za dnem sama svým pozitivním přístupem přináším a vím, že zítra to může být zase o malý chloupek lepší nebo horší. Volba je na mne. Na tom, jak se na celou věc budu dívat. 
Nebuďte na sebe příliš přísní a nečekejte každou chvíli po viditelné změně v zrcadle. Jinak nebudete nikdy spokojeni, protože trpělivost a čekání je v tomhle směru naprosto zásadní a hodně lidí hodilo všechno za hlavu jen proto, že nebyli dost trpěliví. Možná už jim chyběl den, možná dva, aby je motivovala ta malá změna, které by si všimli, ale nikdy to už nezjistí. Buďte trpěliví, trpělivost růže přináší a ve světě fitness to platí dvojnásob. 

Slibte mi, že to nevzdáte při první překážce. Cvičte, trénujte, studujte!!!, zlepšujte se. Krok za krokem. Snažte se vše dělat s láskou k vlastnímu tělu,  ne z povinnosti, každý večer se pochvalte za to, co se vám podařilo, buďte pozitivní, v dobré náladě, netrapte se a netrestejte za chyby, které uděláte... ale poučte se z nich. Abyste byli lepší :)

Hýčkejte své tělo co možná nejčastěji správným a zdravým a chutným jídlem. Není nutné jist, co se vám příčí! Má nás to bavit! Má nás to motivovat hledat, objevovat a zamilovat se do toho :)) Má nás to samovolně donutit těšit se jak malé děti na každou snídani, má nás to nutit vzít foťák a tu lahodně zdravou nádheru na talíři si vyfotit a ukázat ostatním. Má nás těšit, že se vyfotíme zpocení a sedření po skvělém tréninku a nestydět se za to, že nám to zrovna v ten moment nesluší. 

Ani nevím, co jsem vám tímto vlastně chtěla říct nebo zda se mi podařilo sdělit to, co bylo cílem. Chtěla jsem prostě jen říct vám, jak se to naučit milovat, abyste už nikdy nemuseli začínat znovu... Abyste mi neplakali v emailech, netrpěli psychicky neštěstím ze sebe samých a hlavně, po každém malém krůčku kupředu byli na sebe pyšni a měli se o chloupek víc rádi a vážili si sami sebe. Na samém počátku všem z nás chybělo sebevědomí a vůle. Nemáte tušení, jak daleko se můžete dostat! A jak vás tenhle životní styl dokáže změnit. Ne k perfektnosti. Ale k lepšímu.

Nikki.

21 komentářů:

  1. Ahoj Niki, úžasný příspěvek. Pomalu se taky dostávám do toho stavu"začít to všechno brát v pohodě" a je to strašná úleva, oproti tomu všemu stresu, jestli všechno dělám správně. Myslím, že člověk si tím vším musí na začátku projít....Děkuju za Tvůj blog!

    OdpovědětVymazat
  2. "Ani nevím, co jsem vám tímto vlastně chtěla říct.." - rekla jsi uplne vsechno Kristynko. Rekla jsi to nejdulezitejsi a to, ze je treba se na celou vec divat jako na otazku vlastniho zdravi a dusevni pohody, nehledat ve vyzvach nebo ve svych snech neco prilis konkretniho, jako spis zkouset cesty a nenechat se odradit po nejakem nezdarilem dni. Tenhle a predchozi clanek me moc potesily!

    OdpovědětVymazat
  3. Myslím, že to je jeden z tvých nejlepších článků :-) Tak mile a lidsky jsi to napsala a přitom to nejsou ty stejné motivační kecy, které najdu snad všude. Alespoň mě se tenhle článek dotkl a to dost, proto, že jsem vždy byla ten typ, který chtěl vidět výsledky hned a pokud neviděl alespoň malinkou změnu, propadl v "depkách" a šel ji zajíst. Já se tento rok učím, že trpělivost růže přináší a to snad ve všech ohledech svého života. No nic, nebudu tu kvákat, jen jsem chtěla dát obrovský palec nahoru za tu motivaci :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Jsi rozený talent. Přečetla jsem článek jedním dechem a nemůžu říct než jen, že souhlasím a maximálně tě v těchto slovech podporuji. Můj přístup se také den ode dne mění a říkám si, že ten dobrý pocit činí 90% úspěchu a těch zbylých 10% je ten pohled do zrcadla, kdy si řekneme: "Ta dřina stála za to. Líbím se sama sobě." Málokterá žena je schopna dojít do stavu spokojenosti. Já s tím problém nemám, ale naopak válčím s tím, že jakmile jsem spokojená, začnu si víc dopřávat - protože já přece můžu, už tam to pevné břicho je, tak proč se neodměnit že :-D a pak dřu stále dokola = od začátku :-D Klasika...

    OdpovědětVymazat
  5. Úžasný článek! Skvěle shrnuto! :) právě jsem doběhla, udělala si osobní rekord, jsem nabuzená a čtu Váš článek a ještě víc mě to nakoplo :) Popsala jste přesně mé pocity :)) také nevím, kde mám cíl, ale prostě chci být lepší :) Moc Vám fandím!

    OdpovědětVymazat
  6. správně, každý pokrok potěší, někdy třeba i jinde, než měl původně být :o) já třeba jak blázen posiluju ruce a zatím mi zmizela celulitida z nohou :oD
    je to krásně napsané a je to pravda pravdoucí

    OdpovědětVymazat
  7. Wow, to je jeden z nej článků, jaký jsem tady četla. Opravdový a upřímný. Jsi velká motivace a vzor právě proto, že dokážeš odhalit, že nejsi úplně dokonalá. Chvíle počteníčka na Tvym blogu vydá za konzultaci u výživovýho poradce, trenéra, psychologa, kouče a kafe s kamarádkou :) Prostě jen DÍKY
    P.S. taky jsem tygřík :D

    OdpovědětVymazat
  8. Presne o tomto som uvažovala včera... Stále som sa neprihlásila do premeny aj keď idem určite do toho... Mala som takú dilemu... Mne sa vlastne už 2x podarilo zhodiť cca 15 kg, ale vždy nejakou okolnosťou, či už tehotenstvom alebo tým, že som to vzdala som sa dopracovala naspäť k 83 kg. Myslím, že tie zlomy vo mne nastali preto, že som sa neskutočne kontrolovala to nesmieš, tamto nesmieš... napr. všetci doma opekali a ja som do seba ládovala zeleninu, alebo boli doma koláče a ja som si nedala, ale chuť bola obrovská a takto sa to kopilo a potom, keď som to nezvládla a dala si niečo tak už som si zase hovorila „tak a všetko si pokazila“ no jednoducho začarovaný kruh... ale teraz vo mne nastala zmena... mám na niečo chuť dám si troška a trebárs aj rezeň alebo tortu, ale v malej miere a snažím sa potom na sebe viac pracovať a cítim sa lepšie váha respektíve centimetre idú dole za dva mesiace -13 cm v páse -7 v bokoch rysujú sa mi ruky a všetko pomaly ide dole a nemám potrebu si niečo vyčítať. Človek musí dozrieť a urovnať si veci vo svojom vnútri, aby vedel, čo chce...

    OdpovědětVymazat
  9. K takovému nadhledu by se měla propracovat většina holek. Je skvělé, že to takhle bereš, protože cvičení by nám mělo přinášet radost a né stress. Měj krásný den

    OdpovědětVymazat
  10. Ahoj, moc děkuji za tento článek - a nejen za něj. pročítám tvůj blog a hledám v něm rady, poučení, nadhled a hlavně motivaci nevzdat to!!!

    OdpovědětVymazat
  11. ..smýšlíme stejně :), pěkně jsi to "sebrala"

    OdpovědětVymazat
  12. Super, právě něco takového jsem potřebovala slyšet, ehm vlastně číst :-) Díky za tvé články!

    OdpovědětVymazat
  13. Pěkný motivační článek Niki, taky jsem si prošla honbou za dokonalostí a tehdy mě to ve výsledku posunulo o 3 kroky zpátky...takže přesně vím, o čem mluvíš :)

    http://nm-fitness.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  14. Mluvi mi z duse, fakt. Sice ted vazim podobne, jako ty uplne na zacatku, ale jsem na sebe nesmirne pysna! Stanovuju si takove mezicile, ted mam pred sebou dva, az dosahnu toho druheho, coz je zhubnout 50 kg (ano, ta nula tam patri, aktualne jsem na 44 ;-) ), napisu ti o svoji promene a jak jsi me inspirovala.
    Dekuji, ackoliv to navedeni na arasidove maslo ti nezapomenu! :-D

    OdpovědětVymazat
  15. Bety: Budu se moc těšit... :)) Jsi ohromná :)

    PS: A tahini jsi už zkoušela? :P

    OdpovědětVymazat
  16. Nikki, neee a nebudu :-) dalsi vec, kterou bych si musela vysazovat na polici :-D

    OdpovědětVymazat

Děkuji za každý komentář :)