Závislost na sladkém. Závislost na cukru.

Jak už sám název napovídá, dnes si budeme povídat trošku o závislosti na sladkém. Závislosti... už jen tohle jediné slovo značí, že nejde o nějakou jednoduše zvládnutelnou věc, jelikož jakákoli závislost je prostě špatná. Každý kuřák vám řekne, jak je obtížné zbavit se závislosti na nikotinu. Je to boj. Závislost na sladkém by se dalo přirovnat přesně k tomuto. Můžete si sladké odpírat jak chcete, můžete s tím bojovat jak chcete, vždy, když si dáte jeden malý čtvereček čokolády, jeden kousek sušenky, sladké pití nebo moučník - a vy se zapřísaháte, že fakt jen ten kousek a nic víc, má vaše tělo nutkání za pár chvil sáhnout po dalších dávkách cukru. Připadáte si jak šílení, chodíte z lednice do spíže a ze spíže do lednice a dlabete páté přes deváté, protože pořád máte na něco chuť nebo dokonce si jste naprosto jisti, že máte pořád hlad. Říkáte si, jak je to možné? Inu, každá závislost je nezdravá. Hodně cukru najednou je také nezdravé. Abyste uměli bojovat se závislosti na cukru a tedy na sladkém, musíte vědět, jak taková závislost vzniká, co je jejím důsledkem, a že je jedno, jak dlouho bez sladkého vydržíte, pokaždé, když si dáte nějakou sladkou dobrotu, byť jen malý kousek, je závislost opět na světě. Týká se vás, mě, Marušky ze Lhoty, Jillian Michaels,... všichni bez rozdílu reagujeme na dávku cukru stejně. Bez výjimky. (Kecám, výjimky jsou, ale o těch později v příspěvku.)

Než vám odpovím na tolik častý dotaz, jak bojovat se sladkým, musím vám říct, jak vaše chutě po sladkém vznikají a co je spouští.

1) na vině může být nesprávně složený jídelníček. Pokud během dne máte pocit, že se správně stravujete a večer chodíte po bytě a nervozitou nevíte, jak uhasit chutě na sladké nebo na cokoli nezdravé, věřte, že děláte chybu někde ve složení stravy. Pokud máte chuť na sladké, dost pravděpodobně jste tělo přes den pěkně ošidili na sacharidech. Nejčastěji tento problém vzniká hned u snídaně. Pokud záměrně vynecháváte přes den sacharidy, protože si myslíte, že tím urychlíte hubnutí, bude to chtít neskutečnou sebekázeň a disciplínu, abyste vydrželi. Otázka tedy zní, zda jste na to připraveni... protože jakmile polevíte, tělo si s vámi bude pohrávat jako s hadrovou panenkou a vy mu dáte, co potřebuje. Raději bych doporučovala pravidelný přiděl sacharidů v průběhu dne - ovesné vločky, celozrnné pečivo, celozrnné těstoviny, hnědou rýži, ovoce a zeleninu. 

2) nejčastějším problémem chutí na sladké ale bývá to, že prostě nevydržíme a dáme si malý kousek čehokoli. Když jsem začínala hubnout, měla jsem  zakázáno si po celý měsíc kupovat cokoli domů, co by mne lákalo. Oči by jedly a psychika dělá svoje. Co doma není, to nemůžete sníst. První měsíc jste na nejlepší cestě jak polevit nebo si vybudovat sebekontrolu. Je naprosto v pořádku, že si nevěříte. Nekupujte to svinstvo. Vysvětlím vám proč. 

Cukr sám o sobě v malé míře není špatný, ale má skvělou chuť v čemkoli a my lidé si na něj budujeme návyk. Jak? Jednoduše. Představte si svoje tělo, kterému dopřejete sušenku. Sušenka má v sobě v průměru kolem 50-70% jednoduchých cukrů. Jelikož jde o rychlé cukry, rychle vstřebatelné, dostane se velké množství těchto cukrů naráz do krve. Pro tělo tohle není únosné a tak vyšle informaci do slinivky, odkud se do krve vyplaví inzulín, aby tuhle dávku cukru, která se tak rychle v krvi objevila, smetl pryč. Čím více cukru, tím více inzulínu a tím větší spoušť poté. V momentě, kdy inzulín z krve veškerý cukr dostane, získá tělo novou informaci - nemám cukr, tedy nemám palivo, nemám energii a já potřebuji energii, abych mohlo dál fungovat. Takže vyšle informaci do mozku, že není zbytí a musí se tato energie okamžitě doplnit. A vy ať děláte co děláte, jdete znovu pro trošku sušenky. Jelikož jde ale o rychlé cukry, dostane se velké množství těchto cukrů naráz do krve ... a tak dále a tak dále... Mám pokračovat? Jak vidíte, je to pořád dokola. Neustále. Dokud nesníte celé balení sušenek, celou čokoládu, pytlík bonbonů - dokud to nesníte všechno. Vaše chutě mají tohle prosté vysvětlení. A pokud teď víte, odkud pramení, je jen ve vašich silách se s tím poprat. Děláme to tak všichni. I já :)) Jde o to, že si vědomě musíte v hlavě uvědomit priority. Co skutečně chcete. Zda pro chvíli blaženosti obětovat například celý týden tvrdé práce nebo ten týden věnovat zlepšení a pokroku. 

Určitě jste již slyšeli jako děti i jako dospělí větu: "Nejez sladké nebo budeš mít cukrovku." A jak se říká, z každého rčení plyne ponaučení. Velké a časté dávky cukru mohou skutečně vést k "chaosu" ve slinivce, která je doslova naučena neustále vyplavovat velké dávky inzulínu díky neustále vysoké hladině cukru v krvi. Slinivka nakonec začne pozvolna ztrácet schopnost vylučovat přiměřené množství inzulínu a tak jej vylučuje už "ze zvyku" zbytečně moc, i když to v ten daný moment není potřeba. Dalším krokem už je jen moment, kdy přestože je inzulínu dost, buňky v těle přestanou na dávky inzulínu reagovat (jsou tzv. resistentní) a slinivka ztratí schopnost další inzulín tvořit. V tomto případě vzniká Diabetes II. typu (trpí jím až 85% všech diabetiků) a je nutné inzulín do těla přivádět jako lék. Tato nemoc může být dědičná, ale v posledních letech se šíří ve všech vyspělých zemích jak u dospělých tak dětí v důsledku nesprávné životosprávy. Léčba pak zahrnuje snížení váhy, úpravu jídelníčku, zákaz kouření a nařízený pravidelný pohyb. Dělejte vše pro to, abyste se tomuto osudu vyhnuli jak vy, tak vaše děti. 

Přeji vám všem spoustu sil s tímto neřádem :) Nejste na to sami. Je to boj pro nás pro všechny. Každý den.  

♥ Nikki.

20 komentářů:

  1. Tak to mám štěstí, sladkému jsem odvykla do takové míry, že mi stačí ovoce/sušené ovoce. Jakmile si dám větší množství sladkostí (třeba nějaká oslava-dortík, zákusek...), mám z toho okamžitě zažívací potíže :-) Navíc mi všechny sladkosti přijdou strašně přeslazené, ať už se jedná o čokoládku, sušenky, cokoliv. To je tím, jak jsem si odvykla na cukr, dříve mi to tak nepřišlo. Měla jsem neodolatelnou chuť na sladkosti hlavně po obědě. Ale vyřešila to pravidelná strava-chutě zmizely :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj Nikki, snad se nebudeš zlobit, když k inzulinu a diabetu 2.typu doplním pro zajímavost pár věcí. Syntéza a sekrece inzulinu je stimulovaná vzestupem ATP (adenosintrifosfát - palivová energie těla pro spoustu procesů) způsobený hlavně glukózou (cukr), ale i ketolátkami, mastnými kyselinami a aminokyselinami. Vlivy mohou být i hormonálni a nervové. Inzulinová rezistence je, když receptory pro inzulin cílové buňky (játra, svalová a tuková tkáň) na něj přestanou reagovat a nejsou tak schopny cukr transportovat do buněk a zpracovat (jako palivo či stavební materiál). Slinivka se snaží buňky pak bombardovat vyšší dávkou inzulinu (při vysoké hladině cukru v krvi) až se časem vyčerpá. Také buňky tak na druhou stranu dávají falešnou informaci, že mají glukózy dost. Časem tak dojde ke vniku cukrovky 2.typu, kdy se většinou kombinují oba jevy - inzulinorezistence v cílových buňkách a porucha sekrece inzulinu. Nejčastěji se jedná o lidi obézní s tzv. metabolickým syndromem (obezita-zvýšený obvod pasu,vysoký krevní tlak, cukrovka nebo porušená glukózová tolerance, dyslipoproteinemie - porušená hladina tuků v krvi ve prospěch těch špatných tuků), ale může se to týkat i lidí bez obezity. Tak doufám, že ta trocha vědy tady nikoho nenaštve. Hezký den všem a hurá do boje s chutí mlsat!

    OdpovědětVymazat
  3. Nikki, úžásný článek! Sama mám s tímhle problém, naštěstí mi to nemění váhu, ale vždy, když mám nutkání si něco dát, tak si opakuju, jaký to bude zásah do těla, co pro něj dělám špatně, že budu mít větší riziko cukrovky... A ač tenhle obor studuju a vím, jak to funguje, pořád s tím neřádem nemůžu skončit!

    OdpovědětVymazat
  4. Nikki, moc dekuju za super clanek.Bod 2.je presne muj pripad.Proste neumim odolat.Teda snazim se a nekdy mi to jde, ale obcas je to katastrofa a presne jak pises, jedna nikdy nestaci.Nejhorsi je, ze je mi potom co snim vsechny susi spatne a nemuzu se hybat...musim byt tvrda a vydrzet.Vsem,kdo tyhle boje znaji, drzim palce.

    OdpovědětVymazat
  5. ahoj, zajímavé jak jsme každý jiný, má osobní zkušenost je čím méně sach. ve stravě, tím menší chuť na sladké mam a to se považuju za závislàka. Pokud jedu low carb (paleo či primal) tak nemám žádné absťáky ani chutě na sladké, ale jakmile si dám k snídani např. ovesnou kaši tak se vezu celý den... občas zařazuji sacharidové dny (pohrávám si s tím abych zhubla ještě pár kil) a to fakt trpim na hlad a chuťe na sladkosti, takže u mě platí čim míň sach. tím líp (i ve sportu,spanku a celkové výkonosti)

    OdpovědětVymazat
  6. Ne nadarmo se říká cukru "bílá droga dnešní doby"...ale zase bychom to asi měli brát s rezervou. Je pravda, že jsem jednu dobu držela hodně přísný rrežim, kdy jsem nejedla jednoduché cukry prakticky vůbec, pouze v ovoci. A úplně jsem si odvykla na tu chuť, po půl roce mi přišla čokoláda neuvěřitelně ale vážně neuvěřitelně přeslazená a dělalo se mi z ní až špatně. Jenže rychle si tělo zase navyklo na předchozí režim. Snažím se cukry omezovat, nicméně zase si je nechci cíleně odpírat a občas nějakému tomu dortíku neodolám a nevyčítám si to :) S chutěmi nijak extra nebojuji, čemuž asi vděčím víceméně vyváženému jídelníčku a pravidelnému přijmu potravy, takže mě to nijak netrápí.

    OdpovědětVymazat
  7. Cukru jsem se vzdala, sladké už jen ovoce a to nejsladší - sušené ovoce jen jako fast food :)A nechybí mi, tedy jsem asi vybudovala tu vůli o které píšeš :) A i kdybych měla občas na návštěvě ujet, stejně si dám jen maličko, abych neurazila. Docela na sobě cítím ten stav, kdy se mi do žil nalije cukr a moc se mi to nelíbí. Takhle mám více energie. Přestože už 2. měsíc jedu low carb.

    OdpovědětVymazat
  8. Pěkný článek, to je můj případ, jsem závislá na cukru a je to hrozné...:-( těžko se mi s tím bojuje...i teď mě honí mlsá...proto jsem si koupila bílý jogurt a jdu si dát jahody....čokoládu doma naštěstí žádnou nemám :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Ahoj Nikky, já bojuju denně a denně podléhám, neumím si říct ne. Je jedno co to je, nanuk, oplatek, čokoláda, bonbonky... Jo asi špatně jím.Jsem teď celkem ve stresu a cukřík uklidní, teda pocitově. A nejsem líná si zajít do obchodu, když doma nic není. S tou cukrovkou jsi mě vyděsila. Jdu na to teď hned.Takže milé dámy, zde přítomné držte mi palečky. :-) Andy

    OdpovědětVymazat
  10. Dekuji za clanek. S tou cukrovkou jsi me celkem vydesila... behem cteni clanku jsem snedla celou cokoladu, to delam, kdyz jsem nervozni.. od zitra zacinam po 14 denni nemoci opet cvicit, to mi doda energii a ubude mi chut na sladke... doufam, vetsinou to tak mam.

    OdpovědětVymazat
  11. Ahoj Jani, podívej se na živiny. Poměr sacharidů/bílkovin na 100 g. A jaké je dávkování doporučené?

    OdpovědětVymazat
  12. Jani, upřímně, nemyslím si, že je to nějakej zázrak. Rozhdoně si nemyslím, že to má nějaký extra vysoký obsah bílkovin, na který výrobce poukazuje, když s jednou dávkou dáš do sebe necelých 6 gramů, spíše je to bohaté na cukry (o kterých ale výrobce záměrně nepíše) a sladkost je dohnána umělými sladidly. Já osobně bych to nepila, ale pokud si tím osladíš třeba čistě bílý jogurt ráno, může být. Ale nezapomeň, že v jedné dávce je zhruba 90 kcal, udělat to takto 4x za den, vyjde tě to na kvalitní oběd... takže pozor! |Aby to spíše nemělo opačný účinek než podpora hubnutí. ;))

    OdpovědětVymazat
  13. Vždy si pamatuj, vždy zapracovat nejdříve na stravě, až pak řešit nějaké doplňky stravy, protože tohle doplněk je a ne moc kvalitní... což odpovídá ceně. Proto proteiny stojí několik stovek, protože to je už o něčem jiném. Tohle je prostě jen reKLAMa a tahoun peněz pro ty, co právě nevadí. ale furt lepší dvě krabičky než třeba úplně zbytečné koktejly za přemrštěné ceny za několik stovek korun ;))) Věř, že sama strava a množství udělá dost zázraku samo o sobě. Vem si, že jedna ta dávka se rovná kaloricky jednomu banánu, jablíčku, hrsti oříšků... a z toho bude mít tělo daleko větší požitek ;))) Takže raději investuj penízky do stravy než krabiček, co slibují spoustu bílkovin a přitom to je úplně obráceně. Držím palečky :)

    OdpovědětVymazat
  14. No teda to složení té syrovátky je strašné :-) Škoda, že neuvědomělý človek si to koupí a je přesvědčený, že dělá pro své tělo jen to nejlepší :-( Třebas takový OBYČEJNÝ nízkotučný tvaroh je mnohem prospěšnější a dá se ochutit na sto různých způsobů. Našla jsem složení:

    Název: Madeta odtučněný tvaroh
    Energie: 725,5 kJ
    Kalorie: 173,4 kcal
    Jednotka: 1x balení (250 g)
    Bílkoviny: 31,25 g
    Sacharidy: 8,75 g
    Z toho cukry: -
    Tuky: 1,5 g
    Z toho nasycené mastné kyseliny: -
    Transmastné kyseliny: -
    Cholesterol: -
    Vláknina: -
    Sodík: -
    Vápník: 300 mg

    Cena: 5x nižší :-) takže posuďte sami.. :-)

    OdpovědětVymazat
  15. Tak ja som sa vacsinou pozerala len na kaloricku hodnotu a ta je nizka. Co uz so mnou, ale nie je to az take hrozne, ved niekedy si dam omnoho horsie veci. A tato srvatka zasyti a dlho nie som hladna... A ani chut na sladke po nej cely den nemam... Davam si ju 2x denne miesto desiaty a olovrantu...Chcela som vediet len nazor, lebo sa nevyznam v tych hodnotach... :) ale niektore cerealne tycinky su na tom horsie... Ale dakujem za vysvetlenie :)

    OdpovědětVymazat
  16. Jo, tak tohle mi mluví z duše. Já byla extra závislák, a myslela si, že jsem už prostě takový metabolický typ. Haha :D. Když to ale někomu podobně postiženému vysvětluju, stejně na mě každý jen blahosklonně kouká a myslí si, že jsem padlá na hlavu :D. Ale teda nesouhlasím s jednou věcí - že každý malý kousek to může znovu vyvolat. Já si dneska sem tam něco dám, a moje jediná každodenní sladkost je posyp grankem ráno na kaši, protože mi samotná tak nechutná. Ale rozhodně ve mně nevyvolává chutě, závislost, ani nic podobného, jako to bylo dřív. Stačí mi i třeba jednou za čas fakt kostička čokolády, já si ji vychutnám, ale další už většinou nějak nechci, měla bych z toho akorát v puse jak v polepšovně :D. Myslím, že když si člověk odvykne, už to tělo pak na malé množství reaguje rozumněji (aspoň u mě to tak fakt je)...

    OdpovědětVymazat
  17. ahojky Swan :) já s tebou souhlasím, ani mě už kousek nerozladí, ale věř, že díky těm mejlům, které mi chodí, to tak prostě po většinou je. Myslím, že je to hodně o psychice. Kdo se jak naučí a vybuduje pevnou vůli. Protože ty mejly jsou jak přes kopírák - "dám si jen trošku a už se vezu" :)) klasika. myslím, že člověk na tom musí taky chtít zapracovat, aby mu ta kostička čokolády neudělala zmatek hlavně v hlavě .

    OdpovědětVymazat

Děkuji za každý komentář :)