Kdyby mi bylo zase dvacet... a jiné foto prožitky!!!

Když mi bylo dvacet, zrovna začal rozkvět DVD nosičů, málokdo věřil, že se uchytí mp3, ještě stále jsem kupovala kazety, protože jsem nevěřila v dlouhý život CD disků, internet byl pojem jen pro bohaté a v internetové kavárně jste za připojení platili 80 Kč za hodinu a osobní počítač měl jediný člověk v celém vchodě, možná i celém činžáku. Když mi bylo dvacet, fitness bylo jen pro chlapy, kterým se říkalo, že maj vymytý mozek, nikde jste se nedozvěděli o zdravé výživě, o věcech, které jíst a nejíst, hypermarkety se předháněly v nabídkách, co kdo nejlevnějšího (a tím pádem nejstrašnějšího) může nabídnout a prvním marketem, který nabízel možnost udělat si vlastní zeleninový salát byl Interspar. Nutno podotknout, nechali si za ten zdravý koutek, kde jste si naběračkou plnili mističky pěkně zaplatit.

Co jsem tehdy vlastně věděla o možnostech? Jak jsem chtěla vůbec najít v tom všem nějaký impuls a být motivovaná a chtít zhubnout, přestože jsem nebyla se sebou spokojená? Cvičit hodiny podle Cindy Crawford z videokazet se mi nechtělo, Jillian Michaels na svou slávu teprve čekala, když jsem chtěla zkusit kickbox, každý se mi smál, protože to se přece k holkám nehodí a tak jsem dál kupovala bagety a kolu po benzinkách, protože to se k době a dívce přece hodilo víc.

Co bych dnes dala za to, kdyby mi mohlo znovu být dvacet? 
V této době.
Se vším tím děním okolo.
Když se všude o tom mluví. Píše. Nabádá se na každém kroku, abychom žili zdravě.
Lidi, obyčejní lidi se podporují. Fotí si jídla. Své pokroky.
Kdy se fitness trenéři předhánějí o co nejkvalitnější nabídku programů.
Kdy se fitness nadšenci předhánějí o co nejlepší tréninky zdarma.
Co bych za to dala...

Vždycky si říkám, že jsem promarnila s ohledem na své zdraví ty nejlepší roky života. Ale na druhou stranu mě těší, že tuhle dobu můžu prožívat a že jsem se našla. Dvacet už mi sice nikdy nebude a dnešní dvacetiletí mají tak ohromné možnosti, které my kdysi neměli, ale přesto jsem ráda za to, že ačkoli mi třicet dávno odzvonilo, mám před sebou - doufám - ještě dlouhý život, dlouhá léta a tak strašně mě to mé sebepoznání a sebeobjevování baví, těší a naplňuje, že vyhlídky na zdravý život, zdravé jídlo, pohyb a učení se, jsou ještě stále dobré a budu k tomu všemu vést i své děti. Aby viděly, že starat se o sebe, znát potraviny a jejich dopad na tělo, je potřeba a učily to i své potomky. 

Nikki.



Máme za sebou Velikonoce, ty "nejbáječnější" svátky v roce... ale přesto jsem udělala domácí výzdobu a napekla "ušáky" :)) Neměla jsem vykrajovátko, tak jsem to řezala pěkně ručně a vztekala se, když mi upadlo ucho, celé se to divně stočilo a já několikrát tu námahu musela zlikvidovat a začít znovu :D Výsledek byl ale famózní a všechny zajíčky jsme pěkně zbaštili.


Jedna z mých nejoblíbenějších spisovatelek u nás vydala novou knižní sérii. Jsem na to zvědavá :)


Překonávání rekordů mě baví. A u tohoto tréninku jsem jej překonala již potřetí :) Vyzkoušejte :)


Moje nejmenší :))


Sice asi 10 dní stará fotka :D Ale budiž, moje ruce se mi začínají líbit :)


A tuhle už jste viděli na FB. Nikki pekla příteli pizzu a spálila tak 800 kcal (fakt jsem to spočítala z obalu :D). Takhle to ještě vypadá dobře, foťák tomu dokonce nějakou tu zdravou barvu přidal :D Ale pizza byla jak uhel tvrdá :D Praštit s ní někoho po hlavě, tak ho zabiju :D 

31 komentářů:

  1. Ti zajíčci jsou roztomilí! (dobře, i Eliška, a to je u mě co říct :D)
    A je skvělé, jaké možnosti tahle doba nabízí, ale určitě sis své období kolem 20 užila zase jinak, jak se sluší a patří pro takový věk :)

    OdpovědětVymazat
  2. Ty a víš, že vůbec? Já vůbec nevím, co jsem ve 20 dělala. Pracovala jsem v Praze na Milady Horákové, kousek byla prodejna buchet a koláčů, zalívala jsem se kolou ... :D jo... to si pamatuju.. hrozné! Kdybych měla popsat poslední dva roky, napíšu toho 100x víc :)

    OdpovědětVymazat
  3. Eliška je prostě nádherná, takové sluníčko (po mamince, samozřejěm ;-) ). A ty ruce.. krása, kéž bych se k tomu někdy taky dopracovala, ale to je na hooodně dlouho :-D

    OdpovědětVymazat
  4. Nikki, veľmi pekne napísané a hlavne pravdivé. Hneď som sa snažila spomenúť si na to, čo som ja robila a jedla a ako som žila, keď som mala 20.... No a nakoľko to bol rok 1982 !!!! tak to je naozaj dávnovek a akosi som si rýchlo nevedela spomenúť, ale vygooglila som, že v tom roku okrem iného vynašli CD disk, chlieb stál 6 Kčs a mlieko 2 Kčs, prišiel prvý počítačový vírus, do kín sa dostal film E.T ......... ale hlavne som bola mladá, študovala som VŠ mimo dosahu rodičov, takže som jedla čo bolo k dispozícii a hlavne čo mi chutilo a keďže som vtedy mala super váhu, tak som sa jedlom, KJ a živinami ani vo sne nezaoberala. Ale určite, keby som mala znovu 20 (alebo aspoň 30, 40 ....) + k tomu dnešný rozum a možnosti, tak by som tú ideálnu váhu z roku 1982 mala aj teraz v 2014 :). Nemám ju, ale aj vďaka Tebe sa k nej dostanem! Včera prišiel veľký deň, keď som zapla rifle, ktoré rok ležali zabudnuté v skrini, lebo gombík nie a nie dostať do dierky a o zapnutí zipsu ani reč, dokonca aj "múdra" váha dnes ukázala, že pribudla voda a svaly a ubudol tuk v tele, takže ešte raz díky :). Všetkým prajem krásnu slnečnú nedeľu a užívajte si svoje roky, či už je to 20 alebo viac :)

    OdpovědětVymazat
  5. Tina: tak to jsi mne potěšila :)) Je to tak, není nikdy pozdě... já jsem za to ráda, jsou lidé, kteří "neprocitnou" za celý život. Budu moc držet palce v dalších pokrocích, vím jaké to je :D ten pocit nikde nekoupíš :)

    OdpovědětVymazat
  6. Ulici Milady Horákové mám asi tři minuty svižné chůze od bytu. Docela by mě zajímalo, jak jsi se z Prahy 6 dostala na sever Moravy, pokud se můžu zeptat? Jinak možnosti jsou úžasné, ale já už si někdy říkám, že je toho tolik co můžu dělat (obecně, nejen ohledně zdraví a cvičení), že to nikdy nemůžu stihnout. A mám strach, že třeba o nějakou skvělou možnost přijdu - a že to jednou zjistím a bude mi to líto.

    OdpovědětVymazat
  7. Ahojky, jj, kdyby clovek mohl vratit cas zpatky.......ja jsem rocnik '76, takze jsem z generace Husakovych deti :-D Co jsem delala ve dvaceti? Cvicila jak blba sedy-lehy, pak si taky pamatuju, ze jsem se hodne zabyvala delenou stravou od Lenky Korinkovy(ale to bylo mozna o rok, dva pozdeji???), mela jsem video se Cindy Crawford, ale to me moc nebralo, zatimco Aerobic na kazdy den s Jirim Kornem jsem cvicila kazdy den. Byla jsem stihla, 48-50 kg na 160cm....... ted je mi 38, mam 55kg (scvrkla jsem se o 2 cm), a makam na sobe jak diva. Po 34 jsem zacala pribirat, moc jsem necvicila a ted se to snazim zas dohnat, kazdymu ukazat, ze na to mam, ze na veku fakt nezalezi. A je pravda, ze denne prosedim na netu par hodin, hledanim ruznejch informaci o strave, zivotnim stylu, cviceni, ruzny vyzvy a pokroky ostatnich lidicek, co me fakt motivuji...... diky bohu za internet!!! A za tvuj blog, diky nemu jsem opet zacala "byt aktivni" :-D

    OdpovědětVymazat
  8. Terezka: určitě můžeš, je tady dokonce o tom stránka :)
    http://mojetelo.blogspot.cz/p/nikki-finn-kdo-vlastne-jsem.html

    OdpovědětVymazat
  9. Necejtim se nějak líp jako dvacítka :-D všechno co chci stojí prachy a ty v dnešní době dostat lehce nejdou :-) ne ze by asi někdy šly :-D a do toho dítě.. :-D právě se tesim na 30, dítko velký a já si zase zacnu užívat svůj střední věk :-D

    OdpovědětVymazat
  10. Naopak mi chybí dětství, kdy nic nebylo a my jen litali venku :-) zadnej internet, lidi chodili do knihoven, spolu ven, žádný mobily, počítače... :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Hm, tak to ja som v tej dobe bola úplne posadnutá zdravým stravovaním a cvičením, práve to prichádzalo do módy, niekoľko rokov som bola vegetariánka, skúšala som makrobiotiku, delenú stravu podľa manželov Diamondovcov (Fit for life) - spolu s rodičmi, s ktorými sme boli na rovnakej vlne. Postupne sme si vytvorili vlastný štýl stravovania, čoho sa držím v podstate dodnes. Teraz mám 38, o pár dní sa mi narodí prvá dcérka a už sa teším na zhadzovanie tehotenských kíl, samozrejme postupne a pomaličky :) Máš krásne dievčatko :)

    OdpovědětVymazat
  12. Krásné fotky :-) Zajíčky bych si hned dala a Eliška je prostě moc roztomilá, úplně ti ji závidím :-D Ale jednou se taky dočkám :-D A ruka je skvělá :-)

    OdpovědětVymazat
  13. Eliška je úžasná, úplné sluníčko :))
    Já to zas beru tak, že každá doba má své mínusy a plusy a že z toho negativního je dobré se poučit, či se tomu zasmát, a z pozitivního se radovat :)) Všechno se stále a podle mě pořád rychleji vyvíjí a pět-deset let to uvidíme zas nějak jinak ;)

    OdpovědětVymazat
  14. Tvoja dcéra má nádherné očká. Taká malá princeznička :)
    Make-up for Everyone

    OdpovědětVymazat
  15. Díky moc. Myslela jsem, že mám tvé stránky už docela pročtené a ono asi ne. Docela otevřená zpověď, ale moc zajímavá. A vlastně bych ještě dodala (a ono už to pro tebe v tvé záplavě musí být snad i nudné :-) ) - díky tvým stránkám (a díky Jillian a Bobovi), díky článku o proměně jsem od loňského března zhubla kolem 14 kilo a o dvě konfekční velikosti - 36 kalhoty jsou mi teď krásnou odměnou. Takže díky a snad mi to vydrží. Byla by to po té práci velká škoda a pořádně bych sama sebe nas...
    PS: Taky sis všimla, že hůř snášíš "běžné" jídlo? Nedávno jsem na rodinném obědě dostala svíčkovou a vůbec jsem se po ní necítila dobře - i když jsem si jí dopřála. Bylo mi akorát těžko a připadala jsem jsem si taková "zacpaná", neumím to jinak popsat. Já jsem na ni ani neměla chuť a to je teda co říct - dřív bych tím mohla nacpat k prasknutí.

    OdpovědětVymazat
  16. Mě bylo 20 let v roce 1985.Tina řekla vše za mne,jen s tím rozdílem,že já váhu nikdy neřešila,pořád jsem se pohybovala okolo 70ti kil.Narodili se mi dcery a já se starala o rodinu.Teď mi holky odešly z domu a začala žít a dělat něco pro sebe.váha už se blížila k osmdesátce a já se vrhla na zdravé stravování a letos i cvičení,po inspiraci na tvém blogu.dnes mám krásných 65kg,všichni mě chválí a je mi to příjemné.doufám,že více zpevním břicho a ruce,jako ty.Fotky jsou úžasné,malá je skvělá,já už bych chtěla být babkou a mít taky takovou fešandu.Děkuji za tvůj blog a FB,móóóc velká inspirace pro mě

    OdpovědětVymazat
  17. ahoj Nikky, velmi pekny clanok. Aj som minule rozmyslala, aka skoda, ked som mala 20 (som rocnik 81) nebola Jillian, Zuzka, Bob, FitnessBlender...kolko umorneho cvicenia by som si usetrila. Nehovoriac o internete a informaciach o zdravej vyzive. Namiesto toho som ficala na hladovkach, nekonecnych cviceniach... Ale vsetko je ako ma byt, este mam pred sebou vela casu a caka ma vela objavovania... Treba sa tesit zo sucastnosti a buducnost brat so vsetkym, co nam prinesie.

    OdpovědětVymazat
  18. Je sice skvělý, že máme spoustu informací a možností, ale zdá se mi že už je jich až moc. Nepřijde mi normální, aby si například třináctiletá slečna počítala příjem kalorií, cvičila podle Jillian apod... Snad chápeš co tím myslím. Vidím to sama na sobě, je mi 17, teď už mám naštěstí na jídla a cvičení zdravý náhled, ale to jen díky tomu, že jsem si už prošla jistou formou anorexie, promarnila spoustu času... Na jednu stranu jsem ráda, bez toho všeho by teď ze mě bůhví co bylo, na druhou stranu bych si přála žít v té ,,nevědomé´´ době, alespoň z části:)

    OdpovědětVymazat
  19. E. jéé, jak já ti rozumím. Ale věř, že tomu kdysi, když mi bylo 13 nebylo jinak.Akorát se o tom nepsalo na netu, ale dokonce v časopisech Dívka, což pro nás holky byla jak Bible... dnes zpětně vím, jaký hovadiny se tam psaly, diety tipu 700 kcal na den dokonce diety, kdy se jen pilo apod, třeba... hrůza... a my holky se toho držely, jo jo... já nevyjímaje... ještě že dnes už jsou ty informace vesměs i na netu v pořádku, i když co si budem říkat, pořád kolují šílenosti :(((

    OdpovědětVymazat
  20. Nikki, moc pěkný článek. Je mi 18 a o zdravou stravu a cvičení se plně věnuju už přes rok :) Nikdy jsem neměla ráda tělocvik, byla jsem průměrná, míčové hry nemám ráda a patřím mezi ty, co ve výběru do družstev končí mezi posledníma... učitelka na tělocviku od 6.-8. třídy měla své oblíbence, kteří k ní chodili na tréninku na volejbal a kdo mezi ně nepatřil, tak se mohl s 1 na vysvědčení rozloučit.. to mě dost demotivovalo v nějakém snažení nebo si hledání nějakého sportovního kroužku, protože ona ve mě zabudovala ten pocit, že jsme prostě na sport nemožná.. byla to příšerná učitelka! Opravdu jsem věřila tomu, že jsem nemehlo a že pohyb ke mě prostě nepatří. I když si cvičím jen doma, občas posilovna, běh a kolo, pořád ve skoku do dálky nebo hodu kriketákem patřím mezi průměrné, tak mi to vůbec nevadí, nepotřebuju se s někým předhánět nebo se s někým srovnávat, pro mě je úspěch to, že jsem se začala hýbat a pohyb mě baví! A hlavně jsem konečně dokázala vyymazat ten pocit, co ve mě utvrdila učitelka.
    A co se tak rozhlížim po okolí, tak i mladší holky se věnují cvičení a snaží se jíst lépe, na facebooku hodně kamarádek ze školy má lajknuto pár fitness stránek a věnují se pohybu atd. :) sice některé jen pohybu, ale začíná těch holek být čím dál tím víc :)

    OdpovědětVymazat
  21. Markéta: to je moc dobře... já to totiž také vidím, že dnešní mladí mají úžasné možnosti a že je dokonce využívají. Pokud přijdou tedy k těm správným informacím a ne nějakým pochybným striktním dietám. Nicméně mi chodí spousta mejlíků od mladších ročníků a já jsem za to moc ráda, že už tak brzo jste schopni rozumně uvažovat - opravdu. Budete mít jednou velké plus :)

    A na učitelku asi nikdy nezapomeneš. Jako já nezapomněla na naši češtinářku a jsem jediná ze třídy, kdo ji stále i po těch letech vyká. Kdybych přijala její tykání, musela bych ji říct, jak hrozná kráva je a jak mi na střední ublížila ... pipina :D kašlat na ně!! :) Drž se.

    OdpovědětVymazat
  22. Nikki, diky za dalsi uzasny clanek, ja o techto vecech v posledni dobe hodne premyslim a citim to stejne jako Ty.. Libi se mi, ze Tvuj blog "spojuje" holky vsech vekovych kategorii... diky. a mas krasnou dceru i syna :o)

    OdpovědětVymazat
  23. Ta pizza mě tedy pobavila. :D
    Já teda měla 20 ještě nedávno, ale vždycky si říkám, jak mě mrzí, že jsem se cvičením nezačala dříve. Že jsem na tu zdravou stravu nepřešla dříve apod. Ale pak si zase řeknu, že je lepší, když jsem to vše dokázala, než kdybych byla furt mezi těma nezdravýma blivajzama na gauči u televize. :))
    A ušáčci se ti náramně povedli. :))

    OdpovědětVymazat
  24. ..tak mě už bylo dvacet podruhé a jako věčný životní optimista si stále života užívám,... čím jsem starší, tím méně si říkám "kdyby"... do všeho jdu čím dál tím víc naplno!...zkušenost je nepřenositelná, mladí si vůbec neuvědomují jaké možnosti mají, ono jim to taky dojde až postupem času....

    OdpovědětVymazat
  25. Mně bylo dvacet pár let po revoluci, takže jsem si taky koupila kazetu Cindy Crawford, podle které jsem cvičila asi 2x a pak ji založila. Zkoušela jsem chodit na aerobick a p-class, protože nic jiného prostě nebylo. Vlastně jsem tam chodila jen proto, že to byla móda. V té době jsem nepotřebovala hubnout a o formování postavy jsem netušila zhola nic.
    Pak jsem se našla ve vaření, skoro až kulinaření a začala nabírat kila ze svých dobrot :-D Špeky se mi usadili pěkně kolem pasu a díky Nikky jsem se dala dohromady a začala s hubnutím, zdravou stravou a péčí o své tělo.
    Kéž by tento styl přijaly i moje děti. To jedno už je tedy 20-tileté a snažím se ho zdravě vykrmit. Vysvětluju stále dokola, že fastfoodem vážně svaly nenabere. To druhé teprve 11-tileté a také zatím hubeňourek, jak to máme v genech, ale hlídat co dá do pusy, aby se pořád necpala sladkostmi a nevytvořila si blbý návyk, kterého by se těžko zbavovala,... Uf, běh na dlouhou trať.
    Takže moc děkuji za všechny informace a výzvy, Nikki ;-)

    OdpovědětVymazat
  26. tak to je naprosto skvělý článek který jsem zhltla raz dva..když se na to dívám, že mám těch skoro dvacet, tak mě to nakopává si uvědomit, že je asi zrovna to období opravdu žít a žít pořádně a dobře..mně stačí se ohlédnout 4 roky zpátky a mlátím se (pomyslnou spálenou pizzou :D) do hlavy..kdybych už tehdy začala cvičit a jíst zdravě a chipsy a hranolky neviděla jako vykoupení od všeho zlého, možná bych si pak neprošla záchvatovitým přejídáním, pláčem nad vlastním tělem a neustálým nucením se cvičit a následným selháním..možná bych už teď ráda nosila sukně nad kolena a cvičení mě bavilo..sice jsem si na to přišla až teď, ale jsem ráda že je to relativně brzo a že je na světě tolik inspirace (jako třeba ty!). která mě drží v motivaci :))

    OdpovědětVymazat
  27. Ahoj Nikki, hezké téma :-) Když mi bylo dvacet, jídlo jsem moc neřešila. Žila jsem a bavilo mě to. Sice jsem si připadala tlustá, ale když dnes vidím fotky - brala bych tu postavu HNED!
    Dnes mě život taky baví, jen už musím řešit jídlo a pohyb. Abych měla energii do dalších krásných dnů.

    OdpovědětVymazat
  28. Tahle doba s sebou nese negativa i pozitiva. Ano, člověk si v dnešní době může všechno najít na internetu, ale stejně tak jako může být užitečný, může i škodit. Je na něm tolik zajímavých věcí, že ani nepostřehneme, kolik hodin na něm trávíme. Kvůli počítači se mi zkřivila záda (bylo to spíše nevhodným sezením u něj, ale i tak mohl za to, že jsem se celé dny nehýbala a mé svaly tak pomalu, ale jistě ochabovaly), na druhou stranu mě to dokopalo k tomu, abych zvedla zadek a začala cvičit. Takže všechno zlé je k něčemu dobré :) moderní doba je prostě neuvěřitelně ovlivněná technikou, ale je jen na nás, jak s ní naložíme..

    OdpovědětVymazat

Děkuji za každý komentář :)