Změna životního stylu? A proč vlastně? Kvůli komu?

"Zhubla jsem, cvičím, ale postrádám veškerý smysl toho, proč a pro koho to vlastně dělám. Rodina ani přátelé si změny nevšimli, svým hopsáním před televizí jsem spíše k smíchu a nad mým barevným talířem plný zeleniny rodina kroutí hlavou. Nevím, zda mi vlastně nebylo dřív lépe."

Podobné mejlíky se mi za posledních pár týdnů množí ve schránce a já nad nimi zesmutním. Nemít podporu u nejbližších je smutné samo o sobě. Nový styl života vám může připravit nejedno "překvapení" v nepochopení od ostatních, hlavně od těch, na kterých záleží a pak ztrácíte chuť a nevidíte smysl v tom, proč a pro koho to dělat. Nejhorší, co se ale může stát je to, když se v půli cesty kvůli ostatním vzdáte a přestanete dělat to, na čem vám v jednu chvíli tak velmi záleželo. 
Víte, nikdo není dokonalý, všichni jsme jen lidi. Ač už toho mám odcvičeno a nastudováno spoustu a můj životní styl se hnul naprosto jiným směrem, i já se občas přistihnu, jak si říkám... proč tohle všechno? A pak si vzpomenu na jeden jediný den. Na den, kdy jsem se rozhodla, že svůj starý životní styl změním a vylepším. Ale ne kvůli jiným, ale kvůli sobě. Samozřejmě, chtěla jsem vypadat přitažlivě pro svého partnera a být pěknou maminkou svým dětem, ale nelíbila jsem se sama sobě a jak jsem řekla a napsala snad už stokrát, touha po novém těle byla tak silná, jako touha dýchat.

Zkuste se pozastavit nad tím, co se stane, když budeme jíst zdravě a cvičit proto, abychom se zavděčili partnerovi, rodičům nebo abychom lépe vypadali vedle svých přátel. Stane se to, že v prvním momentě, kdy se s partnerem kvůli něčemu pohádáte nebo se nepohodnete s rodiči, vaše motivace klesne na bod nula a vy si řeknete: "Kašlu na ně! Kašlu na to. K čemu mi to je?" Odpověď? K ničemu. K ničemu, protože zavděčit se druhým není změna životního stylu, ale obětování se a to nelze celý život vydržet a být při tom šťastný. Když byste se mne zeptali, co já dělám, když mne někdo vytočí, tak si určitě nevezmu cigaretu ani si nedám skleničku, ani nesním natruc celou čokoládu, jako by mi to snad mělo můj problém vyřešit. Protože nic z toho ony negativní emoce, které s vámi momentálně cloumají, nevyřeší a tyhle náhražky štěstí pomohou  jen na chvíli. Já si jdu v takových situacích zacvičit. Netušili byste, jaký dopad má na naše tělo a naši mysl cvičení - je to ten nejpřirozenější antistresový lék, jaký může existovat

Cvičení mi dodalo sebevědomí, sebeúctu, změnilo moji psychiku, odříkáním a zdoláváním nových a nových překážek jsem si vybudovala sebekázeň a pevnou vůli. Opravdu bych tohoto docílila v momentě, pokud by má hlavní touha byla zavděčit se okolí? Řekla bych, že ne. Kdyby mi partner říkal "zhubni", dost vážně bych uvažovala, zda mi takový vztah za to stojí. Zda mi tím ten dotyčný neříká, že mě vlastně takovou, jaká jsem, nemá rád. Když mi rodiče kdysi v náctiletém věku říkali "přibrala jsi", bylo to to nejhorší, co jsem mohla jednu dobu poslouchat. Svíralo mi to všechno v těle, říkalo mi to okolí a já si připadala, že je to tak strašlivě hrozná věc, že se za to musím přirozeně stydět. A taky se tak stalo. Snažila jsem se zhubnout. Byla jsem v tom vážně úspěšná a každý mě chválil. Byl zde však jeden problém, nedělala jsem to kvůli sobě a nedělala mě ta dřina kolem šťastnou. Zkuste hádat, jak dlouho mi to snažení vydrželo... 

Pokud nevíte, kvůli komu sami sebe měnit, pak začněte hlavně u sebe. Samozřejmě, že i já mám občas dny, kdy prostě všechno vzdávám, ale těch dnů, kdy jsem byla sama ze sebe nešťastná, bylo neskonale víc. A já už se do toho stavu vracet nechci. Dnes si zacvičím, když to jde a když mám chuť. Cvičení beru jako druh léku, který mi prodlužuje život, dopuje mě endorfiny (které mi vždy zvednou náladu) a je přirozenou aktivitou v boji proti nemocem.
Jídlo jsem začala dělit na dvě skupiny - to, které mi zkracuje život a to, které jej opět prodlužuje. Pokud chci žít co nejdéle, a já chci, pak samozřejmě musí převažovat jídlo, které je zdravé. Jím zdravě ne proto, že musím, ale proto, že chci a naučila jsem se dělat si jídla taková, jaká mi chutnají. Neobětujte ani své chutě!!! Jinak opět zklamete. Najděte si svůj vlastní životní styl, který vám vyhovuje. Ne ten, u kterého trpíte. Pokud vás nebaví dřepy a činky, nikde není napsáno, že si svůj pohyb, který vám bude dělat radost, nemůžete najít sami jinak a někde jinde. Tancujte, běhejte, jezděte na kole, choďte plavat, dělejte jógu. Díky dobrým pocitům z pohybu budete mít i přirozenější nutkání nekazit si jídelníček. Pak docílíte toho, že na sebe budete opravdu pyšni. A nezapomeňte, až vám to docvakne v hlavě - v mysli, pak to docvakne i tělu a začnou se dít ty skutečné změny. ☺

Budu vám moc držet palce!

Nikki.

37 komentářů:

  1. Nikky, to je krásný článek! :-)
    Proč cvičím? Jen a kvůli sobě. To, že vypadám lépe než dříve, je jen bonus k tomu, že se cítím o 100% lépe a o 100% sebevědoměji. Hlavně to nedělám z donucení, ale proto, že chci a pohyb je pro mě součást každého dne. A o tom je :-)
    Cvičení je lék, nakopne mě, dodá mi dobrou náladu.. Je to taková moje droga.
    Ale to už bych opakovala tvá slova.. :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Nikki pod to bych se s chutí podepsala vážně.. dokonalá řeč přesně tak to cítím já taky

    OdpovědětVymazat
  3. Nikky parádní článek,taky se někdy nemůžu dokopat ke cvičení a kdybych to dělala kvůli někomu jinému,tak se nedonutím a zůstanu ležet :) A to,že cvičení je nejlepší lék na depku a špatnou náladu jsem zjistila sama na vlastní kůži, takže doporučuji :) hezký den :)

    OdpovědětVymazat
  4. Amen, ďakujem :) Toto som potrebovala. Si skvelý motivátor ;)

    OdpovědětVymazat
  5. Ámen!
    Každý kdo o sobě v tomto směru nějakým způsobem pochybuje by si tohle měl přečíst :)
    Není nic horšího než se měnit kvůli někomu jinému. Pokud touha být lepší nevychází z vůle dotyčné osoby, nikam to nevede..
    Sama právě již poněkolikáté začínám, pokaždé to skončilo kvůli mé lásce k jídlu. Teď mám ale tu správnou motivaci. V květnu poběžím svůj první běžecký závod a chci dokázat sama sobě, že na to mám :)

    OdpovědětVymazat
  6. ano, naprosto souhlasím. Pro sebe, pro svůj dobrý pocit a protože dříve nebo později to ti ostatní budou závidět, že se dobře cítím a dobře vypadám. Pak budou chtít, abych jim řekla jak na to. Naprosto souhlasím Niki

    OdpovědětVymazat
  7. Naprosto vyčerpávající! 100% se s tím ztotožňuji! Ty jsi prostě má oblíbenkyně, nejenže to máš v hlavě srovnané a nic nepřeháníš, máš úžasný dar na takovéhle články! Vždycky přicházejí v pravou chvíli, nebo tedy alespoň v pravou chvíli pro mě! Dokážeš jimi vždycky neskutečně povzbudit! Děkuji! :)*

    OdpovědětVymazat
  8. Parádní článek ,motivaci jsem zrovna potřebovala :) Jsi fakt úžasná a moc ti za tvé řádky a blog děkuji.Jen tak dál :)

    OdpovědětVymazat
  9. Na rodinu a okolí mám štěstí i jejich podporu. Stejně to hlavně dělám kvůli sobě. Je to jen můj život, moje zdraví, moje volba, jen moje sobectví. Howgh! :):):)

    OdpovědětVymazat
  10. Krásné a bohužel pravdivé. Několikrát se mi to stalo osobně. Teď se zase snažím a naštěstí mám za sebou partnera, který se na mě ošklivě nedívá (jen mě pokouší svým sladkým). Ale ti ostatní se stále drží svého. Divné pohledy a ještě horší připomínky :( občas to vážně dokáže všechno znechutit.

    OdpovědětVymazat
  11. Tech kteri nevedi proc cvici je mi lito. Ja to miluju! A delam to kvuli sobe ! Ne kvuli znamim atp. Chci byt fitneskou ! Miluju cviceni a bavi me varit zdrava jidla. Je to zivotni styl ! A nejsem samotarka. Mam dva roky pritele, ktery pohyb a zdrave jidlo nemusi. No a? Nepotrebuji aby mi nekdo pochleboval a chvalil ze dnes obedvam zeleninovy salat! Je malo tech co tomu propadnou a ja sem na sebe pysna! Je to muj smysl zivota! Natt

    OdpovědětVymazat
  12. Skvělý článek! Kéž by si to přečetlo co nejvíc nešťastných žen...

    OdpovědětVymazat
  13. Opravdu moc hezky napsáno :) Mrzí mě jen kolika lidem pod nohy hází klacky jejich vlastní rodina :( Ale každý by si měl uvědomit, že to dělá jen pro sebe, pro své vlastní zdraví a pohodu :)

    OdpovědětVymazat
  14. Krásný článek :)! Těch důvodů proč žít zdravě je strašně moc a je třeba na ně neustále myslet :)).

    OdpovědětVymazat
  15. Naprosto skvělý článek:) nemůžu víc než souhlasit, sice vždycky udělá radost, když si okolí všimne, ale je to jenom naše tělo:)

    OdpovědětVymazat
  16. Další skvělý článek! :) Já to mám zase tak, že mě táta podporuje
    a za to jsem ráda. Nedělám to ale kvůli němu ale hlavně kvůli sobě. Kéž bych ho zas já donutila aby přestal kouřit.

    OdpovědětVymazat
  17. Oh krásne slová vážne ;)
    Ja sa chcem udržať v kondičke a žiť zdravo a na moje šťastie aj moju mamu som tým nakazila a teraz už so mnou cvičí aj ona dokonca sa viac snaží kupovať zdravé potraviny :) a určite má podporuje ( aspoň ona) :)
    A tiež to robím kvôli sebe a niet lepšieho pocitu

    OdpovědětVymazat
  18. Nejgeniálnější je ta věta "Díky dobrým pocitům z pohybu budete mít i přirozenější nutkání nekazit si jídelníček." !

    OdpovědětVymazat
  19. Nejgeniálnější je ta věta "Díky dobrým pocitům z pohybu budete mít i přirozenější nutkání nekazit si jídelníček." !

    OdpovědětVymazat
  20. Nikky, děkuju. Mám podporu v rodině, ale stejně si to potřebuji obhájit, že to má smysl (cvičení a zdravá strava).

    OdpovědětVymazat
  21. Každý má nějakého koníčka, a já mám cvičení a vaření zdravých jídel, prostě mě to baví, .....svým okolím jsem tolerována :)

    OdpovědětVymazat
  22. Pěkný článek Nikki. U nás je největší podporovatel moje 5ti letá dcera, nějak vycítí, že to potřebuji, přijde ke mě a vždycky řekne: "mami ty jsi moje pěkná hubená maminka". Což mě vždycky povzbudí. :-) A ještě jedna věc, není nad to, když si zkoušíte v kabince oblečení a jste spokojené a ne znechucené z toho jak vypadáte. A i když to ještě není dokonalé, cítím se lépe a silnější. Díky tomuto blogu a vaší podpoře :-D

    OdpovědětVymazat
  23. Moc krásný článek, Nikki :-) Já teď naštěstí podporu mám, když bydlím s přítelem, on je prostě úžasný a taky mě těší, že jsem pro něj motivace a začal cvičit taky :-) A co se týče těch,co měli akorát blbé řeči, tak si říkám, že je pořádně překvapím, až to dokážu :-) Cvičení jsem kdysi brala jako to nutné zlo, pohyb jsem ráda neměla, ale teď ho miluju, navíc, když se na na sebe dívaám do zrcadla a vidím změny, když vím, že jsem čím dál tím silnější a dokážu toho víc, než ze zaátku, tak prostě vím, že přestat nechci, že tahle je to správně, těší mě to, hned se mám víc ráda a po cvičení jsem se sebou spokojená úplně nejvíc :-) Ten krásný pocit po cvičení, to těšení se, když plánuju, co budu cvičit a vařit, to je prostě super :-) A to, že jím zdravě, nebeu jako omezování - jednak na většinu nezdravého nemám moc chuť - různé salámy, brambůrky a tak, já jsem vždycky byla spíš na sladké. A to si občas dopřeju a jsem spokojená. Navíc mi moje zdravé jídla moc chutnají, vaření mě baví snad odjakživa a vymýšlení nových jídel miluju :-)

    OdpovědětVymazat
  24. Děkuji! Opět dokážeš motivovat a tak si jdu zacvičit s Bobem :-)

    OdpovědětVymazat
  25. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  26. A ještě bych ráda dodala, na začátku ledna jsem sotva nacpala svoje tělo do konkrétních modrých šatů. Měla jsem měsíc na to abych si je mohla 1.2. obléci na ples! Již po 14 dnech jsem je oblékla! I ta malá změna na tom oblečení byla znát. Sice jsou ještě těsnější přes ruce, ale toho 1.2. jsem si je oblékla. Měla jsem z toho takovou radost, že jsem skákala do výšky! Radost z toho že jsem to dokázala...3 kila jsou dole a jede se dál! Hodně my pomohl tvůj fitness zápisník, kde jsem poctivě zapisovala vše! Děkuji Nikki :-)

    OdpovědětVymazat
  27. Ahoj Nikki,moc ráda jsem si článek přečetla.
    Když jsem začala cvičit s velkým nadšením a elánem s touhou si vylepšit postavu,nejen cvičením ale hlavně lepší stravou,setkala jsem se s nepochopením manžela,který měl " vtipné " narážky.No...že byly vtipné si myslel ale jen on.Natolik bylo a stále je moje odhodlání velké,že jsem se nenechala vůbec odradit,naopak mě to kupodivu ještě víc nabudilo.Samozřejmě mě to zamrzelo,už jen z důvodu,že jsem nikomu svůj jídelníček nevnucovala,rodině jsem stravu nijak neomezila a svým cvičením jsem nikomu nepřekážela a do pohybu je nehonila.Věděla jsem od prvopočátku že to dělám jen pro sebe,abych byla spokojená sama ze sebou,a to je to,proč cvičím.Mě je fajn,cítím se skvěle a doma nikdo už ani nepípne :-).Lenka

    OdpovědětVymazat
  28. já cvičím kvůli sobě a taky proto, že chci mít větší sílu a něco dokázat. A taky se na to dívám tak, že když jsem vyrůstala, tak jsem sport moc nemusela a byla jsem neskutečně líná a vlastně jsem nikdy moc svalů neměla, tak to ted chci dohnat a někdy si říkám, že vlastně stavím něco nového (to tělo), co jsem nikdy nestavěla :D

    OdpovědětVymazat
  29. Tolik pravdy v jednom článku, nelze nesouhlasit. Všechno je to o tom najít tu správnou motivaci a cíl. No a co je víc než zdravé tělo i mysl a šťastný plnohodnotný život? :)

    OdpovědětVymazat
  30. ahoj Niki, veľmi pekný a pravdivý článok, ďakujem :-)

    OdpovědětVymazat
  31. Do posledniho slova souhlasim. Uspesni a stastni muzeme byt jen tehdy, kdyz jsme tim, cim chceme byt sami. Tecka ;-)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za každý komentář :)