30-30-30 Workout (HIIT trénink)


Tenhle trénink jsem našla na netu, bohužel, původního majitele už asi nedohledám, ale věřme, že by měl radost, když se o jeho sestavený trénink podělím ☺ 

Trénink, jak už sám název napovídá, trvá 30 minut. Jde o intervalový trénink, v němž se střídá intenzita cvičení. Tedy HIIT jak vyšité. 30 vteřin cvičíte, 30 vteřin odpočíváte. Vesměs se opakuje 10 různých cviků ve třech kolech, akorát poslední cvik s číslem 30 je jiný, než při každé ukončené desítce, tak pozor na to ☺

Všechny cviky jsem se vám snažila najít a zkompletovat jako gif obrázky, abyste věděli, jak různé cviky cvičit. Až trénink dokončíte, nezapomeňte se pochlubit, jak se vám líbil ☺

Pokud se vám nějaký obrázek nerozjede, otevřete jej v novém okně či kartě, funkční jsou všechny.

Burpees                                  Speed Squats
  

Crunches
 

Shoulder Presses                                 Push Ups
 


Mountain Climbers                            Pop Squats
 

Speed Skaters                              Reverse Crunches
 

T-Push Ups

Jak se donutit cvičit...

Mohla bych tuhle otázku de facto zodpovědět hned. Vypni ten zatracenej internet, obuj si tenisky a prostě jdi ☺

Ale když si vzpomenu na sebe, jak jsem před několika měsíci bojovala s jakýmkoli pohybem, vím, že to není tak snadné, jak to vypadá. Člověk možná i má už určitou motivaci a chce se sebou něco udělat a opravu vnitřně touží po změně svého těla a ví, že to cvičení mu pomůže. Ale přesto chybí ještě ten závěrečný, snad nejdůležitější impulz a to, jít to vykonat. Jít cvičit. Jít si prostě zavázat ty tenisky, švihnout na zem karimatku a jít makat.

Nebudeme se bavit o těch z vás, kteří prostě čas od času máte jakýsi vnitřní spurt a prostě se vám čas od času nechce. Kdo by to neznal ☺ Ani Bůh není dokonalý (ne, není, protože neumí nakreslit hranaté kolečko ☺). Takže co je vlastně důležité pro onen start? Pro kopanec? 

Hlavní kopanec
V první řadě, musíte být připraveni nejen vnitřně, ale také jaksi materiálně. Ono, když už si člověk nakoupí nějaké ty věcičky na cvičení, hned se k celé dané věci přistupuje jinak ☺ Doporučuji tedy nějaké pěkné tričko nebo tílko, které si vymezíte, že bude čistě jen to tréninkové. To samé s šortkami. Důležité jsou také tenisky. A úplně nejlepší bude, když si tohle všechno nakoupíte nové, uvidíte, jakou radost z toho budete mít a už jen to vás přesvědčí, že se přeci jen do toho cvičení pustíte. 
Kromě oblečení byste měli mít také kde cvičit. Pokud máte prostor, je to fajn. Pokud se však už tak mačkáte v malém pokojíku, bylo by fajn si předem vymezit prostor na cvičení. Zkuste odsunout kus nábytku, pokud to jde. Židle dejte třeba na chodbu. Zbavte se všeho, co vám prostorově překáží, protože to, co po vás nechci je, abyste už při prvním tréninku řekli, že na to kašlete, protože na to nemáte místo. NE!  Vytvořte si ho. Třeba to nebude ideální na 100%, ale může to být ideální alespoň z poloviny, co? ☺
Takže jsme vyřešili oblečení a prostor. A nyní bychom také měli mít s čím cvičit. Asi se budete divit, ale nebudete toho potřebovat moc. Dvě nejdůležitější věci, činky a podložku, si můžete dnes koupit již za pár korun. Do začátku vám totiž stačí dvě 1 kg činky. Možná 1,5 kg, pokud si troufnete. Podložka stačí obyčejná. Karimatka. Cena je řádově možná v pár desítkách korun. A víte jak jsem začínala já? Ani jedno z toho jsem neměla. Místo činek jsem si naplnila petky vodou a místo podložky si rozložila na sebe několik dek. No, nebudu vám tvrdit, že to bylo i tak nesmírně pohodlné, protože nebylo ☺ Petky mi klouzaly a i přes deky mě zem tlačila do zad. Ale jak říkám, pro start už tyhlety věci máte určitě doma, takže začít je možno VŽDYCKY!!! A pokud z prvního tréninku chcete mít báječný požitek, hned si pro malé činky a podložku zaběhněte někam do sportu nebo už objednávejte z netu. Nejlépe teď hned!!!!

Nevím, co cvičit
Chápu. Ani já jsem netušila jak cvičit, co je pro mne nejlepší, kdo by taky na samém počátku bez zkušeností věděl, jak vytvořit správný trénink a cvičební program. To je naprosto v pořádku. Ale když už máme ten internet, máme tak možnost se nechat inspirovat desítkami kvalitních instruktorů a cvičit podle jejich tréninku. A když štěstí pomůže, dokonce ony tréninky stáhnete někde zdarma, hehe ☺ 
Moje velká rada do začátku zní, nevybírejte si z netu takové tréninky, které jsou od pohledu náročné a u kterých je jasně napsáno, že jsou pro pokročilé nebo experty. Já budu naprosto první člověk v řadě, který nesmírně rád podpoří vaše nadšení a bude vám přát, ať se do fáze experta dopracujete, ale nečiňte tak hned na začátku. Je to to samé, jako byste se chtěli naučit anglický jazyk, a namísto toho, abyste začali se základy, jste rovnýma nohama chtěli skočit do expert lekcí v učebnicí. Výsledek? Okamžitě to vzdáte, protože to přece bude strašně těžké, je to tak? Nebudu vám nic nalhávat. Naprosto stejně to funguje i ve cvičení. Pouze soustavnou přípravou v začátečnických fázích se budete zcela jistě rychle zdokonalovat a posouvat se do obtížnějších tréninků. Věřte mi. A pokud vám nebude trénink pro začátečníka činit žádné potíže, pak samozřejmě můžete svůj cvičební režim zpřísnit. Vždy ale postupujte krok za krokem. Představte si své cíle ve cvičení, v kondici a v tom, že chcete být krásně fit, jako schodiště. Jste na prvním stupínku a postupně se dopracujete až na vrchol... ach, bože, není to krásná představa? Vidíte to? ☺ 

Nevím, s kým cvičit
Moje dobrá rada zní, nezkoušejte se trénovat sami a ani nezkoušejte trénovat s kamarádkou, pokud to není nějaká dobrá a vzdělaná fitness instruktorka. Proč? Pouze kvalitní trenér vám totiž ukáže, jak správně cviky provádět. Naučíte se, že není dobré, vůbec dobré, udělat 30 dřepů, které mají špatnou techniku, ale mnohem zdravější a účinnější metoda, jak se dostat dál, je udělat klidně jen 10 dřepů se správnou technikou. Není to jen o vizuální stránce, že špatně provedený dřep, klik, cokoli, vypadá fakt dost blbě, ale hlavně si tím pomaličku ale jistě ničíte zdraví (klouby, kolena, vazy...). Už to píšu asi po páté v tomhle příspěvku, ale, prosím, věřte mi ☺ Opravdu si vyhlídněte na internetu či v reálném životě instruktora, který bude mít jméno. A který vám bude říkat hlavně JAK cvičit. Nechcete přece cvičit týden a pak další měsíc čekat, než se uzdravíte. Na to, že budete cvičit i s bolestmi vůbec nemyslete! NIKDY! 
Většina z nás nemá možnosti chodit do fitka a platit si instruktora, respektive, někdo na to má, ale nechce. Ani se vám nedivím. Ale máme internet a můžeme si vyhledat spoustu světově známých instruktorů, se kterými nás cvičení může dokonce bavit... chápete děcka? Bude nás to bavit ☺ Možná jste slyšeli o Jillian Michaels, ale třeba jste ještě neslyšeli jména jako Bob Harper, Cassey Ho, apod. Vašim úkolem bude vyhledat si o těchto trenérech co nejvíce zde na blogu nebo na YouTube. Tihle jsou schopni vám do začátků opravdu pomoci a krom jiného, je na ně taky radost pohledět ☺ 
Video portál YouTube je také báječná věc. Normálně, když zadáte do vyhledávače na této stránce "exercise beginners", vyjede vám spousta tréninků pro začátečníky. Schválně si to běžte vyzkoušet. Nekecám. Je to paráda!!!

Kolik času věnovat tréninku?
Velmi dobrá a častá otázka. Spousta začínajících si myslí, že musí cvičení věnovat hodiny denně. Pokud si myslíte, že na to máme všichni čas, tak jste na pěkném omylu. Pracujeme, staráme se o děti, máme spoustu dalších povinností a poslední, po čem bychom toužili je, trávit hodiny denně cvičením. Něco vám prozradím. Ono totiž vůbec nejde o délku cvičení, ale o pravidelnost a houževnatost a vášeň, kterou do toho vložíte. I kdyby to mělo být jen na deset minut. Zkušenost mi říká, že i za deset minut kvalitního tréninku z vás může valit pot jak z prasátka ☺ (Teď nevím, zda se prase potí, ale chápete, že? ☺) Čili, stanovte si jasný cíl. Například, že si jednou, dvakrát do týdne dáte volno, ale 5-6x týdně budete trénovat v rozmezí 10-30 minut. Stačí to? Stačí!!! Nejraději bych těch vykřičníků udělala i sto! Jak jsem již řekla, jde o pravidelnost, o to, burcovat tělo v rámci jakéhosi nadstandartního pohybu navíc, než na jaké bylo zvyklé doposud. To, že neustále běháte v práci, kolem dětí, na nákupy, na to je tělo v podstatě "zvyklé" a není to pohyb, který potřebuje. Silový trénink zaměřený na všechny možné partie na těle je to, o čem mluvím. Musí vás bolet svaly, o kterých jste si mysleli, že vůbec neexistují. Já neřekla, že vás to bude bolet? Oops, bude vás to bolet  ☺ Na začátku určitě ☺

Nikdo mi neřekl, že mě budou bolet svaly.
Jednu dobu jsem dostávala emaily, v nichž mě mladé slečny prosily o radu, že začaly cvičit, ale nikdo jim neřekl, že se druhý den probudí a budou je bolet svaly. A pak mne vždy dostala jejich otázka, zda je to normální a zda jim to neublíží... Takže já vás tímto připravuji na to, že cvičení nebude procházka růžovým sadem. Ano, budete se po tréninku cítit skvěle, za to mohou endrofiny, adrenalin a všechno, ale stavy následující den, z velké většiny v začátcích, nebudou dvakrát příjemné. Protože BUDETE celí bolaví. Ale to je na tom to skvělé!!! Víte proč? Když to bolí, tak to funguje. Probudili jste svaly k životu a tohle přesně potřebujeme. Za pár dní bolest pomine, protože už za pár dní budete silnější. Často se říká, že si tělo na cvičení zvykne. Blbost. Zvyknout si můžete na nové brzdové destičky v autě, ale v případě fitness prostě sílíte. Každým dnem, po každém tréninku tělo sílí. A pokud mu budeme dopřávat také kvalitní a pestrou stravu, není lepší kombinace za kvalitnějším, delším a spokojenějším životem. A tělem, o kterém tak dlouho básníte ☺

Prý zhubnu i bez cvičení
To je pravda. Ono totiž zásadním přístupem za nižší váhou je hlavně jídelníček. Pokud je vzorný, nic nikomu nebrání v tom, aby zhubl. Opravdu ne. Ale zamyslete se nad jednou věcí. Věříte tomu, že když zhubnete, tak se vám tělo také krásně vytvaruje a získá ony ladné křivky? Nerada vás zklamu, ale to se nestane. Pod oblečením schováte cokoliv, i nedokonalé štíhlé tělo. Ale jsem si jistá, že 100% spokojenost bude jen tehdy, pokud tělo bude vypadat nejen hubeně, ale také zdravě, tvarovaně a fit. Nikdo přece nechce mít rosolovité nepevné ruce, povolené bříško a zadeček. Že ne? A tohle všechno dokáže jedině pravidelné cvičení.

Nebudu mít horu svalů?
Je mi jasné, že žádná žena nechce mít horu svalů. Tedy, alespoň ne ta valná většina. Uklidním vás. To se prostě nestane ☺ Jelikož začínáte, tak nevíte, že abyste vypadaly jak kulturistky, stejně jako u hubnutí tak i u nabírání hmoty, byste musely tomu přizpůsobit hlavně stravu. A to nejenže decentně, ale markantně. Od rána do večera byste musely přesně hlídat co a v jakém složení jíte, a to navíc v odpovídajícím množství, musely byste přizpůsobit razantně před-tréninkovou i po-tréninkovou stravu, a k tomu všemu byste musely rukama, nohama a vším možným tahat doslova stovky a stovky kilogramů a zátěže denně. Kilová činka v ruce vás do takových objemů nemá šanci NIKDY V ŽIVOTĚ dostat. Dokonce ani desetikilová ☺

Nemám čas cvičit
Já tuhle větu prostě vážně nemám ráda. Nemám. Chápu, opravdu chápu, že někdy se objeví den, kdy to vážně nevyjde, že si člověk nenajde ani těch 10 minut na cvičení. To se může stát. Proč ne? Ale říkat tohle každý den, 365 dní v roce, ... to je už pěkná blbost, že? ☺ Co takhle si říct, že máte čas cvičit. Sáhněte si do svědomí a řekněte si, zda byste o těch 10 minut přeci jen nemohli být méně u televize, u počítače, zda musíte jít na hodinu 3x týdně s kamarádkou do kavárny, zda den co den musíte dělat milion věcí na úkor vlastního zdraví a pěkného těla... vždyť si to představte, to vaše tělo a neříkejte mi, že byste opravdu sami sebe nechtěli vidět, jak vypadáte bez toho všeho tuku a s pevným bříškem... Už jste si to představili? To je dobře. Já si to také před rokem a něco představovala a přeměnila na skutečnost ☺ Musíte pochopit, že veškeré změny, které vidíte na fotkách u svých idolů a lidí, o kterých básníte, že byste taky tak chtěli vypadat, jsou zde i pro vás. Můžete vypadat úplně stejně. Ba dokonce ještě lépe. Tak schválně. Zkusíte trumfnout svůj vlastní idol? ☺

Přeji vám všem se cvičením moc štěstí... a už jděte hledat vhodné triko na první trénink ☺

Čas poděkovat

Nevěřím, že se v našich životech všechno děje jen tak. Jsem vlastně dost přesvědčena o tom, že všechno, co se kolem nás děje, má svůj význam. Ať jsou to prkotiny nebo ne. Věřím tomu, že pokud se nám něco daří nebo nedaří, má to své opodstatnění. Pokud vám neznámý člověk řekne milá slova v momentě, kdy už si myslíte, že nic nemá smysl, má to své opodstatnění.

***

Poslední dobou se mi to stává docela často. Například, chci něco napsat. Je jedno, jestli je to komentář, článek, odpověď na škaredý mejl. Zkrátka a dobře, často se mi stává, že se mi přestane při psaní dařit, neustále musím od psaní odskakovat, vypne se stránka, musím zvednout telefon, omylem kus textu smažu... neříká mi tím někdo nebo něco, že se mám na to vykašlat? ☺ Že nějaká síla odněkud prostě dělá všechno proto, abych ten text nedopsala? Naposledy se mi tak stalo včera. Psala jsem příspěvek, o který jsem svým způsobem stála, ale tak strašně se mi nedařilo, text se mi nepochopitelně asi třikrát přeformátoval, protože jsem na něco omylem (skutečně omylem?) klikla, část textu se mi umazala, ... víte, nejsem nešikovná, jen prostě někdy se zřejmě ozve to něco, co mi v tom brání a víte co, nikdy jsem nelitovala, že jsem daný text nedokončila, neodeslala, vám neukázala. Věřím tomu, že všechno je tak, jak má být. 

A pak je tu ještě záludnější věc. Když jsem tenhle blog začínala psát, začínala jsem jej psát hlavně pro sebe.  Byl to můj deníček, kromě zápisků tady nebylo vlastně absolutně nic. To, že občas někdo přišel komentovat byla už třešnička na dortu. Jenže s přibývající návštěvností se i na tu třešničku na dortu zvykne a vy máte domnění, že jste na komentářích závislí, respektive na těch, co komentují. Trvalo mi dlouho, ale pochopila jsem. Je krásné být v kontaktu s těmi, o kterých víte, že vám fandí, že vás sledují a naprosto upřímně řeknu, že to člověku lichotí a dělá dobře a já si prostě ráda názory přečtu, ráda si přečtu jak vám chutnal můj recept nebo když mi dáte vědět, že vás můj článek pobavil nebo vám něco předal ☺ 



Víte co jsem se ale po těch x měsících naučila? Co jsem zjistila? Každý den přijdou na stránku tisíce lidí. Pokud jen několik desítek z vás komentuje, je mi jasné, že se na blog vrací také ti, kteří jsou mými "tichými čtenáři" ☺ A že vás je strašlivá spousta. Chci, abyste věděli, že i tato '"tichá" podpora a opakovaná návštěvnost je to, čeho si nesmírně vážím. Vím o vás. Občas mi totiž napíšete krásný email, ve kterém je tolik podpory a krásných slov, že si vždycky uvědomím, že tohle všechno dělám pro mnohem víc lidí, než si možná ve skutečnosti dokážu uvědomit. Není to už jenom o tom, že mě to baví, že je to koníček, už je to i o tom, že tento blog rozdává spoustu rozdílných emocí a inspiruje a motivuje lidi, kteří se dodnes třeba jedinkrát nevyjádřili. Každý jste si zde našli ten svůj impulz, každému z vás tenhle blog dal něco, ať už to bylo cokoli, moc mě těší, že jste si to zde našli a využili a co ještě víc, že vás to ohromilo a našli v tom zalíbení. Víc než kdy jindy právě v těchto dnech od vás "tichých" čtenářů dostávám emaily, které mne vždycky nakopnou do další práce. Protože i když vím, že tam jste, tak mě občas přepadne splín a říkám si, zda to má ještě smysl psát, zda to vůbec někoho ještě baví číst, zda to někomu něco dává, vždyť už jsem toho tolik napsala, řekla, udělala... ale pak se stane to, co popisuji výše. Něco vás samotné osloví a já ve dnech, kdy mám ty největší pochybnosti, mi opravdu přijde nejvíce emailů, které mne utvrdí v tom, že ANO, je pořád to pro koho dělat. Má to smysl!!! Píšou mi všechny věkové kategorie, mladé slečny, maminky, podnikatelky, a věřte nebo ne, poslední týdny se roztrhl pytel i s mejly od mužů (ať už tělem a duší teenager nebo táta od rodiny) ☺ A víte, jak je tohle příjemné? ☺ Kdy mi zcela s úctou vyjádříte poděkování stylem, který přehluší veškeré pochyby, které mne zrovna přepadnou? Nemůžete mít tušení, že mne něco trápí nebo že zrovna mám nějaký splín, ale vy se v tento moment vždy objevíte ☺ Ať mi nikdo neříká, že nás všechny nespojuje nějaká zvláštní energie. 

Moc vám všem děkuji ♥ 


***

Spartan Race skončil, Martin Koucký sepsal postřehy

Spartan Race – úspěšně za mnou :-)

Tak a je to za mnou. Úspěšně – neúspěšně. Podle toho z jakého pohledu na to koukáte. Doběhl jsem. Ale v horším čase a tím pádem na horší pozici. I když jsem počítal s 5 km závodem, nakonec to bylo 7,4 km. I tak jsem si představoval cca o 10 minut lepší čas. Na druhou stranu: běžet půlku závodu s bolestí… i přesto… Jsem soutěživý typ, i když to někdo neumí pochopit. Tímto zdravím sestřičku :-D 

Přemýšlel jsem, jak všechny ty pocity a dojmy sepsat. Asi nejlepší bude úplně od začátku, ještě od přípravy. 

V Úterý (Den D-4) jsem jel do Čech. Jelikož jsem věděl, že někteří rodinní příslušníci budou chtít být u toho, až zdolám tento závod. A přeci jenom spolujízda vyjde levněji. Navíc v místě mého trvalého bydliště mám hned za barákem les, kopce... hodně pršelo, takže i spoustu bahna. Díky půl dne dovolené, jsem přijel dřív a tak jsem si řekl, že bych mohl očíhnout terén. A tak celkově co se na vesničce změnilo. Obul jsem botky a vyrazil. Opravdu hodně pršelo, takže jsem přiběhl solidně od bahna a díky kopci i pěkně nažhaven. V hlavě hřála myšlenka, že jsem uběhl minimálně 6 km.. kouknu na net, dám změřit.. pouze 4 km. Hmm zítra to zlepším. 

Středa (Den D-3) Ráno jsem si krásně přivstal. Hned jsem se šel proběhnout: menší okruh 4 km na probuzení stačí. Pak malé protažení na hrazdě, zkusil jsem si ručkování… nebude problém. Večer jsem šel ještě jednou běhat 9 km. Docela mě to vyřídilo. Ale objevil jsem díky tomu krásná místa o kterých jsem vůbec nevěděl.

Čtvrtek (Den D-2) Zaspal jsem. Nevadí. Naběháno mám dost. Alespoň si odpočinu a pošetřím síly. Trochu práce na zahradě, trocha blbnutí na hrazdě, umýt autíčko, večer do BlackDog Cantiny. Naštěstí je velká voda nevyplavila (pouze sklep), takže ve čtvrtek otevřeno. Úžasně jsem se nadlábnul. Pokud neznáte a máte to kousek do Berouna – doporučuji! Není nad pořádný Americký Burger! Navíc domácí zázvorová limonáda a jiné domácí mošty… Různé druhy piv. Jak mají napsáno v jídeláku : „Life's too short to eat bad food.“ 

Pátek (Den D-1) Těžký veget. Přeci se nebudu unavovat. Navíc pocit ve stehně, jako kdyby mi někdo dal koňara. Super. V pozdním odpoledni jsem projížděl YouTube a narazil na videa z Valčianské Doliny. Tam se běžel SR-Sprint před ČR. Kouknu tedy, co by mě mohlo čekat za překážky. Při sledování mě zachvátila panika. Já nejsem vůbec připraven!!! Navíc jsem teď 2 dny pořádně nic nedělal! Honem obout boty a jít se alespoň trochu vyklusat. Pak přišla hra na přesunutí startu. Měl jsem startovat ve 13:15, ale kvůli rodinné oslavě jsem se to snažil přesunout na 11:15. Přesuny na registraci ještě funkční. Přesunu, emailem přišlo potvrzení. Beru jako jistotu, ale pro jistotu píšu mail. Nic. Chápu, bylo toho jedno. Burcuji rodinu, že zítra po 9 tam musíme být. Abych se stihl registrovat a trochu zahřát. 

Sobota (Den D) Den začíná zvláštně. Žádná nervozita. Po 9 hodině jsme na místě, jdu se zapsat, převzít obálku a zjistit své startovní číslo. Krása. Startuji až ve vlně o 13:15. Zbytečně jsme na místě moc brzo. Alespoň si trochu projdu trať a uvidím co a jak. Nějaké překážky jsem viděl, viděl jsem, jak se u nich tvoří fronty a kam je nejlepší si stoupnout, abych byl co nejrychleji na řadě (u Tractor Pull - tahání traverzy v bahně za sebou. Takové menší kolečko. Ale to bahno a fronta!). Pak jsme se ještě zdrželi u šplhu na laně. Na tuto překážku jsem si hodně věřil… 

Pomalu se blíží moje hodinka. Scházíme z Monínce ke startu. Začínám se pomalu zahřívat. Koňar se začíná ozývat :-D. Čas 13:14:00 Začínám být nervózní. Vždyť vůbec nevím, co mě čeká. Co jsem to zase provedl! Do čeho jsem se to zase přihlásil?! 13:15 Dýmovnice, Start. 



Hned prudký kopeček… Jdu zprava, kde je nejméně lidí. Držím se v čelní skupince, předbíhám pár lidi. Bahno přede mnou! Zatím ještě čistý chlapec jsem. Skáču jako kamzík, abych si náhodou neušpinil boty (Jo v závěru to dává smysl… viz. Fotky v odkazu dole:-D). Prodírání se. V cestě keře, kameny, bahno, klády. První velká překážka. Pytel s pískem na záda a šup udělat kolečko. Po tomhle jsem nebyl jediný, kdo funěl jako medvěd. A navíc běžet. Do kopce. Stále do kopce. A bahno. Bahno, kterému se už nedá vyhnout. No tak co. Budu mít špinavé boty. A trochu nohy. Á další překážka. Stěna – přeskočit, stěna – podlézt, stěna- proskočit oknem. Trochu jsem se obával, ale přelez, podlez bez problému. Při proskakování, jsem zapomněl ruce za sebou, takže první pád. Naštěstí do trávy. 


O pár metrů výše čekal Tractor Pull. Díky pozorování jsem se hned natlačil na pravou stranu. Vedle mě lidi dělají angličáky… Vždyť v pravidlech je, že některé překážky, do kterých patří i TrPull, nejde obejít angličákama. Od pořadatele slyším, že toho je kvůli frontám. Začínám šrotovat. Když se pustím do angličáků, budu rychlejší. Pak jsem se ale podíval na vrchol rozbahněného okruhu a tam máti s foťákem. Na tohle prostě musím. Takže jsem, nenápadně, předběhl některé z vlny, co startovala 15 minut před námi. Hned na začátku mi to podklouzlo, takže jsem si ušpinil i ručičku. Jasně, ještě mě čekalo plazení bahnem pod ostnatým drátem, ale na to člověk v tu chvíli nemyslí. Nakonec jsem zvládl i TrPull a přesunul jsem se ke stánku s občerstvením (nápoji), který měl být v polovině. Cha! Půlku mám za sebou (chyba:-D). Kopnul jsem do sebe vodu a ionťák a šup na šplh. No… tady jsem se asi nejvíc zklamal. Ano, sice bylo lano zabahněné a vlhké, takže to klouzalo, sice byl na šplh jenom jeden pokus, ale i tak. Tohle jsem měl dát. Takže hurá na angličáky. 30 pro pány a 15 pro dámy. Po šplhu následoval běžecký úsek. Hned z kraje bahýnko, ale pak pěkná suchá cesta. A v tom přišlo moje „zranění“. Píchlo mě pod žebrem a já musel zvolnit. Podle bolesti a věcí okolo: křeč v břišním svalu. Takže jsem nemohl nasadit své běžecké tempo, při kterém bych stáhnul čas. (Běhám opravdu docela rychle.) Takže jenom lehké vyklusávání. Už běžíme pomalu z kopce a po silnici teče voda… špatné znamení. Po odbočení do lesa a proskákání mezi stromy, přišla chvilka na lesní cestičku. Ale lesní cestička pod vodou a pod bahnem. Všude kámen. Takže opatrně, hlavně neuklouznout a nepadnout na kámen. To se dalo běžet celkem dobře. Větším či menším bahnem. To už člověk neřešil, jestli bude mít čisté botičky:-D. Jako další se nám ukázala lanová síť mezi stromy. Tam jsme se zrovna brodili po kolena v bahně. Celkem jednoduchá překážka. Následovalo další brodění, větší či menší sráz, nahoru či dolu. Až jsme se dostali k silnici, kde se parkovalo. Kurník. Jsme úplně pod kopcem. Takže zase poběžíme do kopce. Nu a po malém srázu, kde jsem málem ztratil botu, přišlo to nejlepší. Swamp Cross. Přebrodění rybníku (okolo 15 metrů). Krása, když jste tam zapadli po pás. A co jsem slyšel, tak tam nějaká holčina zapadla až po krk :-D. To už fakt člověk neřešil špínu a bahno i za trenkama :-D. Hned za „rybníkem“ 2 potůčky k přelezení. No problem. Zase kousek běhu, proskočit mezi balíkama slámy. 


A šup na Monkey Bars. Jednoduchá přeručkovací překážka. Během pikosekundy na druhé straně a zase běh. Do kopce. Jenom do kopce. Stále do kopce. Pak trochu kamení. A hurá na další překážku. Vsedě vytáhnout traverzu a zase spustit. Rychlé, jednoduché. Asi odpočinek před ostnatým podlézáním. To bylo sakra dlouhé. Sakra moc dlouhé. Tady bylo ještě víc bahna než při Swamp Crossu. Lepkavé, smradlavé bahno. Na levé straně tužší, ale více kamenů, na pravé straně méně kamenů, ale blátíčko jedna radost. Valil jsem si to středem, takže jsem si užil od každého něco. No, a když už se člověk vyplazil za ostnatý drát a chtěl se postavit, tak se propadl až do půlky stehna do bláta :-D. Triko o 5 kilo těžší. Hned následovala „lezecká“ stěna. Úchyty od bahna, jeden pokus. Takže jsem si to zkusil a šel hned na angličáky. Tam padlo triko za vlast. Zbytečně tížilo. A šup dál. Na skluzavku. Přiběhl jsem chvilku po tom, co se tam stalo asi největší zranění v závodě. Zlomená noha. Docela mě to překvapilo, že na skluzavce a né třeba na lesní cestičce s kamením. Po skluzavce během pár metrů výlez po nakloněné rovině, slez po trámcích, a jde se házet oštěpem. Jeden pokus. Trefil jsem se figuríně do hlavy… bohužel naplocho, takže zase angličáky. Po angličácích asi nejstylovější přeskok přes oheň :-) A gladiátoři. Připravil jsem se na úder zepředu, ale ten zloun mi podrazil nohy zezadu a druhý naložil přes záda, když jsem padal. 


Hurá cíl. Hned medaili, odevzdání čipu, najití rodinky. Prý jsem doběhl za hodinu a půl. V hlavě se míchala radost se vztekem. Dokončil jsem, ale za hodinu a půl?! Šup převzít triko, pivo/vodu v krásné lahvi a banán. 

Počasí organizátorům vyšlo. Celý den svítilo sluníčko, avšak díky předcházejícím deštivým dnům bylo vody a hlavně bahna dostatek.

Když to zpětně shrnu, tak opravdu zážitek. Tento závod je nejtěžší asi proto, že závodník neví, do čeho jde. Co ho čeká. Kde ho to čeká. 

Sice jsem si nešáhl až na dno sil, ale i tak to bylo docela vyčerpávající. 

Takže offiko čísla:
délka závodu: 7,4 km
Celkové pořadí: 775
Čas: 1:28:04.9

Příště jdu zase. Tentokráte asi na Spartan Race – Super (minimálně 13 km běhu)

Btw: Ráno se na FB stránkách objevilo: Co takhle ještě jeden SPRINT letos v září na výběr je: Trutnov nebo Beřetice-Kraví hora?

Kdyby to vyšlo… jdete taky? :-)


První část fotila sestřička, druhou máti (bohužel mou chybou přepálené- zapomněl jsem jí přehodit ISO na menší).

S pozdravem
Martin Koucký


Těhotenství jako nejkrásnější období?

Nevím jak vy holky, co jste zrovna těhotné a nebo vy, které už jste těhotné byly, ale já si tohle těhotenství fakt dost neužívám  Jo, jasně, miluji svoje bříško, hladím si svoje bříško, každý se tetelí, jak mi bříško strašně sluší a každý má tendenci si sáhnout a já na oplátku mám nutkání každého praštit, ale jestli je na těhotenství nějaká skvělá věc, tak snad to, že ve vás roste člověk. Co všechno to ale obnáší... no, děkuji pěkně.

Dnes v 5 ráno budíček, protože jsem na šestou musela být v nemocnici na odběrech krve kvůli cukrovce. Ničeho se nelekejte, vy, co nevíte, tyhle odběry jsou prostě klasika ☺ Takže tam tak přijdu, objednaná na šestou ranní, zaklepu na dveře, celá čekárna, kde sedělo asi 30 důchodců brblala, že si mám frontu vystát. VYSTÁT!!! Jen jsem se otočila a zakroutila hlavou, načež jedna milá babička podotkla, že jsem těhotná (promiňte, můj 7. měsíc musí vidět i slepej) a že toho asi už moc neustojím (jediná židle nebyla prázdná). 

Vešla jsem dovnitř, kde mě pokárala také sestra. To už jsem krotila svůj jazyk v puse a snažila se být slušná. Když mám, do prdele, napsáno na kartičce, že jsem na šestou objednaná, tak se laskavě na šestou ohlásím a nebudu čekat. Ano, sestře jsem to řekla mnohem slušněji. Ale přece by právě ji mělo napadnout, že další 3 hodiny budu bez jídla a pití a že už hodinu bez jakéhokoli jídla i pití jsem a tudíž snad trochu taktu by neuškodilo... navíc s bříškem ☺ Posadila si mě, sebrala krev ze žíly (už dlouho se to nebere z prstu?) a po půl hodině po dobrých výsledcích mi dala vypít onen odpornej glukózovej hnus, snad půl litr... holky, málem jsem to vyblinkala  Držela jsem se a přemlouvala žaludek, ať proboha neblbne, že chápu, že dostal tenhle sajrajt na lačno a že mi to taky dvakrát nedělá dobře, ale že jakmile to vyblije, tak se s ním odmítám kámošit, protože tuhle proceduru přes krk prostě už na podruhé cpát nechci   Po hodině v čekárně se žaludek umoudřil a další hodinu jsem tak mohla vytáhnout knížku s Jillian a začíst se. Mám vám říkat, že jednoho dědulu strašně zajímalo, co čtu, a když zjistil, že čtu o metabolismu, tak si chtěl strašlivě povídat a omlouval se, že ruší a rušil a omlouval se celou tu další hodinu, takže jsem z knihy - nekecám - za hodinu přečetla asi 2 stránky, nicméně do mě hučel tak dlouho, že jsem zjistila, že jeho manželka už nemůže chodit, že jsou spolu 59 let, že píše poezii a musel!!!! mi samozřejmě dát něco ze své tvorby přečíst, takže jsem místo Jillian četla jakési Vrbenské spisy z jakéhosi jeho cyklu... k mému překvapení jsem však zjistila, že se bavím a naslouchám skutečnému spisovateli, který normálně několik let píše a publikuje  a dostala jeho nevydanou nakopírovanou práci na cestu domů, protože hodina uběhla a já - panebože díky - šla konečně na další odběr a nemusela se s pánem dál trápit. Uff!!

Čili, po dnešním dni, dvě rozpíchané ruce, odpornej sladkej sajrajt ke snídani, únava na entou, bolavé nateklé nohy (chodidla) z daleké cesty, rozbolavělé kyčle - to jen za dnešek.
Kdo si myslí ještě, jak je těhotenství báječná věc, vzpomenula bych první tři prozvracené měsíce, zmínila bych svůj opupínkovaný ksicht, kterému prostě nepomůže nic, protože prostě těhotenství, z postele vstávám jak špatně poskládaný bagr, chodím jak kačer, nevlezu se do bot díky oteklým kotníkům a nártům, nejvíce kopací náladu má malá, když mám plný močák, samozřejmě se těma svýma nožičkama "umí" trefit, už nevydržím ani půl hodinové procházky, protože mě bolí nohy, kotníky, lýtka, mám v nich křeče - všechno!!! - jako bych absolvovala běh Terryho Foxe, když lezu z vany, je to jakoby vyplavala velryba a když mi můj nejdražší večer masíruje nohy, protože to psali na netu   že by to partner své těhotné partnerce dělat měl, tak si do toho pustí písničky, které nenávidím a já mu pak neslušně dávám znamení ať ví kam jít .... 

Opravdu moc se těším na září. Miluji tenhle stav, ale zároveň ho nesnáším a proklínám a je jedno, jak moc svému příteli připadám k úsměvu a nádherná ☺



PS: pro všechny, které ještě těhotné nebyly. Doufám, že jsem vás moc nevystrašila ☺
Uklidním vás, mé první těhotenství bylo doslova ukázkově nádherné ☺

Slibuji dnes přede všemi...

... nebudu slibovat jako jiskra jasná  Ale prostě jako Nikki. 
Ahojte, řekla jsem si, že to udělám a nejlepší způsob, jak svůj slib dodržet, je napsat jej veřejně, tak, jako jsem to dělala na začátku. O co jde? 

Neustále vám v emailech tvrdím a píšu, jak není váha podstatná. Je to tak? Neustále poukazuji na to, že bychom měli sami sebe hodnotit podle toho, jak se vlezeme do svého oblečení a kolik centimetrů ztrácíme v objemu. Abyste viděli, že jen tak nežvatlám, rozhodla jsem se, že dostojím svého slova a po porodu udělám dvě věci. Po návratu z porodnice se zvážím, vyfotím se a změřím se. Zatímco budu metr používat každý týden a zapisovat si změny, na váhu nestoupnu. Chtěla bych tak se všemi, kdož mají jakýsi blok v hlavě a za každou cenu řeší čísla na té věci pod nohama, společně držet se toho, že na váhu nevlezeme a budeme se orientovat jen díky číslům, které nám změří metr. 

A aby to bylo zajímavější, na váhu vlezu až 50. den po porodu (proč až padesát, nevím... třicet mi přišlo málo ☺). Slibuji, že to vydržím a vy budete moci sledovat a společně se mnou s mými zápisky v deníku pozorovat, co jsem cvičila a jaké hodnoty jsem po každém týdnu naměřila. A doufám, že vy, kteří stále bojujete a nedokážete si stoupání na váhu odepřít, v tom pojedete se mnou. 

Vím, že je to ještě dlouhá doba, ale dávám to sem zcela čistě proto, aby jste si na mne vzpomněli a hlídali mě  ☺ Já podvádět nebudu... jen vám chci ukázat a dokázat, že váha JE nepřítel ☺ A jak to dokázat víc, než vám jít příkladem.



Vítězové 2. kola soutěže Moje proměna do léta, 2013


2. kolo Moje proměna (do léta, 2013) skončilo. V 5 kategoriích soutěžilo 124 žen a bojovalo o vaše hlasy - hlasy čtenářů.

Chtěla bych potěšit a povzbudit všechny dámy, které se neobávaly a do finálového kola své fotky poslaly. Každá změna je změna. Velká či menší. Všechno se počítá, protože s každou změnou jste všechny blíže svému snu.
Pojďme se ale již podívat na jednotlivé kategorie a jejich vítěze.

1. kategorii (věk 14-19 let) soutěžilo 10 soutěžících a má jediného vítěze.

***

Tou je se soutěžním číslem 180 teprve 15-letá Hanka F. z Plzeňského kraje.
Získala od vás 784 hlasů ☺
Vyhrává následující ceny: 
24 ks Babiččiných ovocných čajů od firmy Čajové snění
poukázku v hodnotě 500 Kč na nákup zboží v e-shopu sportw.cz
dárkový poukaz v hodnotě 500 Kč na výběr zboží z eshopu Barbuchta
shaker na koktejly od firmy fitness-team.cz
DVD Osobní trenér a 3 sáčky proteinu od firmy Ronnie.cz
dárkový poukaz v hodnotě 500 Kč na nákup v e-shopu i-moda.cz
jednotlivé ceny od sponzorů a vstup k jejich e-shopům najdete zde



2. kategorii (věk 20-25 let) soutěžilo 48 soutěžících a má své tři vítěze.

***

1. místo obsadila se soutěžním číslem 37 Pája, 20 let, z Moravskoslezského kraje. 
Získala od vás 882 hlasů.
Vyhrává následující ceny: 
24 ks Babiččiných ovocných čajů od firmy Čajové snění
poukázku v hodnotě 500 Kč na nákup zboží v e-shopu sportw.cz
DVD Osobní trenér od firmy Ronnie.cz
dárkový poukaz v hodnotě 500 Kč na nákup v e-shopu i-moda.cz
syrovátkový protein Megabol od firmy fitness-team.cz
1 triko dle výběru ze stránky SportMotiv.cz
jednotlivé ceny od sponzorů a vstup k jejich e-shopům najdete zde

***

2. místo obsadila se soutěžním číslem 45 Ladenka88, 22 let, z Ústeckého kraje. 
Získala od vás 821 hlasů.
Vyhrává následující ceny: 
dárkovou krabičku 6 ks Babiččiných ovocných čajů od firmy Čajové snění
poukázku v hodnotě 300 Kč na nákup zboží v e-shopu sportw.cz
3 sáčky proteinu od firmy Ronnie.cz
jednotlivé ceny od sponzorů a vstup k jejich e-shopům najdete zde

***

3. místo obsadila se soutěžním číslem 3 Eliminie, 22 let, z Moravskoslezského kraje. 
Získala od vás 766 hlasů.
Vyhrává následující ceny: 
balení 3 ks Babiččiných ovocných čajů od firmy Čajové snění
poukázku v hodnotě 150 Kč na nákup zboží v e-shopu sportw.cz
3 sáčky proteinu od firmy Ronnie.cz
3. kategorii (věk 26-30 let) soutěžilo 32 soutěžících a má své tři vítěze.

***

1. místo obsadila se soutěžním číslem 49 Lucie Lucka, 26 let, z Ústeckého kraje. 
Získala od vás 1.038 hlasů.

Vyhrává následující ceny: 
24 ks Babiččiných ovocných čajů od firmy Čajové snění
poukázku v hodnotě 500 Kč na nákup zboží v e-shopu sportw.cz
DVD Osobní trenér a 3 sáčky proteinu od firmy Ronnie.cz
dárkový poukaz v hodnotě 500 Kč na nákup v e-shopu i-moda.cz
5 ampulí spalovače tuku od firmy fitness-team.cz
lahvička esence dle vlastního výběru z e-shopu Bachovy esence
jednotlivé ceny od sponzorů a vstup k jejich e-shopům najdete zde

***

2. místo obsadila se soutěžním číslem 26 Jitka V., 26 let, z Olomouckého kraje. 
Získala od vás 523 hlasů.
Vyhrává následující ceny: 
dárkovou krabičku 6 ks Babiččiných ovocných čajů od firmy Čajové snění
poukázku v hodnotě 300 Kč na nákup zboží v e-shopu sportw.cz
3 sáčky proteinu od firmy Ronnie.cz
jednotlivé ceny od sponzorů a vstup k jejich e-shopům najdete zde

***

3. místo obsadila se soutěžním číslem 388 Karkika, 29 let, z Bratislavského kraje. 
Získala od vás 491 hlasů.
Vyhrává následující ceny: 
balení 3 ks Babiččiných ovocných čajů od firmy Čajové snění
poukázku v hodnotě 150 Kč na nákup zboží v e-shopu sportw.cz
3 sáčky proteinu od firmy Ronnie.cz
balíček Oriflame od slovenské sponzorky Moniky
Ve 4. kategorii (věk 31-39 let) soutěžilo 28 soutěžících a má své tři vítěze.

***

1. místo obsadila se soutěžním číslem 99 Bludička, 38 let, z Moravskoslezského kraje. 
Získala od vás 903 hlasů.

Vyhrává následující ceny: 
24 ks Babiččiných ovocných čajů od firmy Čajové snění
poukázku v hodnotě 500 Kč na nákup zboží v e-shopu sportw.cz
DVD Osobní trenér od firmy Ronnie.cz
dárkový poukaz v hodnotě 500 Kč na nákup v e-shopu i-moda.cz
protein Megabol od firmy fitness-team.cz
lahvička esence dle vlastního výběru z e-shopu Bachovy esence
jednotlivé ceny od sponzorů a vstup k jejich e-shopům najdete zde

***

2. místo obsadila se soutěžním číslem 304 Dušana, 32 let, z Prahy. 
Získala od vás 713 hlasů.
Vyhrává následující ceny: 
dárkovou krabičku 6 ks Babiččiných ovocných čajů od firmy Čajové snění
poukázku v hodnotě 300 Kč na nákup zboží v e-shopu sportw.cz
3 sáčky proteinu od firmy Ronnie.cz
jednotlivé ceny od sponzorů a vstup k jejich e-shopům najdete zde

***

3. místo obsadila se soutěžním číslem 38 Fumfa, 32 let, ze Středočeského kraje. 
Získala od vás 540 hlasů.
Vyhrává následující ceny: 
balení 3 ks Babiččiných ovocných čajů od firmy Čajové snění
poukázku v hodnotě 150 Kč na nákup zboží v e-shopu sportw.cz

***


Ve 5. kategorii (věk 40 let a výš) soutěžilo 6 soutěžících a má jediného vítěze.

***

Tou je se soutěžním číslem 31 Garfield, 40 let, z Karlovarského kraje.
Získala od vás 732 hlasů ☺

Vyhrává následující ceny: 
24 ks Babiččiných ovocných čajů od firmy Čajové snění
poukázku v hodnotě 500 Kč na nákup zboží v e-shopu sportw.cz
DVD Osobní trenér a 3 sáčky proteinu od firmy Ronnie.cz
dárkový poukaz v hodnotě 500 Kč na nákup v e-shopu i-moda.cz
spalovač tuků Carniline od firmy fitness-team.cz
lahvička esence dle vlastního výběru z e-shopu Bachovy esence
voucher v hodnotě 500 Kč na odběr zboží v e-shopu jaknaskvrny.cz
jednotlivé ceny od sponzorů a vstup k jejich e-shopům najdete zde

***

U žádné z fotek se nedozvíte, kolik která žena zhubla nebo kolik 
ztratila centimetrů. Cílem proměny bylo totiž jediné - změnit 
se nejen uvnitř sám sebe, ale také na pohled a dokázat, že 
čísla nejsou vodítkem, nýbrž vaše oblečení a vaše zrcadlo. 


***

CENA POŘADATELE

Můj výběr nebyl snadný, protože v každé kategorii mě napadl někdo, kdo by si tohle
speciální skromné ocenění zasloužil. Nebudu vám říkat jména, která mě napadala, ale povím
vám to jediné. Tou je Bára, která soutěžila v 1. kategorii. Obdržela jsem od ní krásný email a
tímhle prostým gestem bych Báře chtěla popřát, aby se ji nadále dobře dařilo a jsem ráda,
že našla sama sebe. Občas to totiž není jen o kilech, ale o tom, být se sebou spokojený
jako s člověkem. Vážit si sám sebe a mít se rád je totiž to nejdůležitější na světě ☺
Takže Baruš, tobě také přijde domů na Vysočinu jedno malé překvapení ☺
Hodně štěstí v osobním životě a ať tě baví cvičení a přináší ti to radost ☺

(email od Báry: Ahoj Nikki :) Vím, že soutěž Moje proměna měla být především 
o proměně těla, ale já to pojala trochu jinak a pracovala jsem na své duši. 
Od svých 13 let jsem bojovala s poruchami příjmu potravy, nejprve s anorexií a 
poté se záchvatovitým přejídáním. Vážnost svého stavu jsem si velmi dlouho 
neuvědomovala, celé ty roky jsem se pouze vinila za to, že jsem "uvězněná" v tom 
odporném tlustém těle, že jsem absolutně k ničemu a že nikdy nedokážu zhubnout, 
protože nemám dostatečnou vůli. 4 roky jsem se točila v koloběhu diet, hladovění, 
přejídání a vymýšlení dalších diet. Na začátku března už to pro mne začínalo být neúnosné. 
Nevěděla jsem, co mám dělat se sebou a s celým svým životem. Chyběla mi radost ze 
života, připadala jsem si jako stín, který smutně stojí v koutě, a z toho kouta se dívá na 
ostatní lidi, jak žijí své životy. Jediné, nad čím jsem mohla přemýšlet bylo jídlo a diety. 
Ze zoufalství jsem se začala i hodně řezat. Myšlenky na jídlo zabíraly 75% celého 
mého myšlení. Dvakrát do týdne jsem se psychicky hroutila a vyčítala rodičům, že 
za to mohou oni. Každý večer jsem si musela brát bylinné přípravky, abych se mohla 
zklidnit natolik, abych usnula. Ráno jsem se vždy budila s ještě horší náladou. Rozhodla 
jsem se tedy jednat a na můj popud mě táta objednal k psychiatrovi. Myslela jsem, že se 
mi vysměje, že jsem naprosto v pořádku, ale poté, co padla diagnóza deprese a já 
odcházela z ordinace s receptem na antidepresiva, jsem pochopila, že jsem udělala 
správnou věc a konečně se "uzdravím". Účinky na sebe nenechaly čekat dlouho. 
Ze dne na den mě jídlo přestalo zajímat, pořád jsem se smála, měla jsem hory energie, 
začala jsem si život užívat. Z původních 73 kg jsem za ty 3 měsíce zhubla na 66-67 
naprosto normální cestou. Jedla jsem, na co jsem měla chuť - zmrzlinu, čokoládu,
bílé pečivo. Ale naučila jsem se poslouchat svoje tělo, přestala se přejídat a 
začala jsem více sportovat. Za ty 3 měsíce jako kdybych zhubla 60 a ne 6 kilo. 
Cítím se volná, jako kdybych byla spoutaná v řetězech a najednou jsem vyšla z vězení, 
bez řetězů, znovuzrozená. Provedla jsem celkovou změnu svého života, protože po 
mnoha letech marného doufání, že přijde změna, ta změna skutečně přišla a já mohu 
říct, že jsem úplně jiný člověk. Staré oblečení velikosti 36 jsem dala na charitu nebo 
mamce, protože jsem si přestala namlouvat, že do něj jednou zhubnu. Začala jsem 
mít ráda svoje plnější ženské tvary a to, že mám velikost 38-40, mi vůbec nevadí. 
Nechala jsem si ostříhat vlasy, co jsem měla pod ramena úplně na kraťoučko. A 
najednou mi lidé říkají, jakou mám hezkou postavu i přes to, že nevypadám jako modelka. 
Líbí se jim můj nový účes a říkají, že ze mě září pozitivní energie :) Nyní si uvědomuji, 
jak důležité rozhodnutí jsem onoho březnového večera udělala. Mám ráda svoje tělo a 
mám ráda to, kým jsem. Chápu, že se o svoje tělo musím starat, takže se postupně 
snažím začít jíst víc a víc zdravě. Nikdy sice nebudu mít tak dokonalé jídelníčky jako 
některé holky z internetu, protože třeba ovesná kaše k snídani je pro mne naprosto 
nepředstavitelná a nejlépe si vystačím s jogurtem. Navíc se nechci vzdávat svého 
oblíbeného jídla. Tímto bych chtěla předat zprávu všem těm, kteří mají nějaké 
problémy se stravováním. Ať už nad jídlem moc přemýšlí nebo mají strach jíst svoje 
oblíbené jídlo. Vyhledejte pomoc raději dříve, než později, protože mít radost ze 
života je něco naprosto úžasného :) ♥ Bára



***

A já, Nikki, vám všem přeji hodně štěstí a motivace do čehokoli se pustíte ☺
Krásné léto všem, ať už v plavkách nebo bez nich ☺