Pláč není znakem slabosti, ale toho, že jsme byli silní až příliš dlouho!

Jak se všichni máte? To máme ale krásné počasí, že? Takové supr! Chčije a chčije  Naštěstí mám naprosto krásný výhled z okna. Víte proč? Naproti opravují panelák a na lešení momentálně odpočívá řada mužskejch  Jak holoubci jsou nasádlení vedle sebe a opírají se o lešení, vedou nějaké řeči a já si říkám, že těm chlapům sakra sluší i ty monterky a roztrhané mikiny s kapucí pocákané od barev a malty  Jo... pěkná přehlídka, až na to, že by se pořád nemuseli drbat na určitých místech  

Tak jedeme dál. Dnes jsem si koupila po dlouhé době zase nějaké čtivo. Už před týdnem jsem se zakoukala do časopisu F.O.O.D. Tehdy jsem ještě odolala a na pultě jej nechala, ale dnes ne. Je tam spousta receptů, které vypadají naprosto úchvatně a mě už při listování rotovala kolečka, jak různé recepty zdravěji vylepšit k obrazu svému  A za 29 Kč, no neber to, ne? 

Jinak jsem přemýšlela, že bych někdy v budoucnu po soutěži Moje proměna, dala dohromady své fotky jídel, které jsem již udělala a ještě udělám, a dala to všechno dohromady do PDF souboru pro vás ke stažení. Samozřejmě nejen fotky  Ale i jakýsi popis, jak ony dobroty připravit. No a samozřejmě zadarmo  Byla by to prostě taková první vlaštovka něčeho uceleného a mnou vytvořeného  

Další věc, jak jsem již na FB nastínila, bude se soutěžit o novou knihu Jillian Michaels (vše se včas dozvíte), taky nás čeká finále soutěže Moje proměna, protože zbývají poslední tři dny na zasílání fotek. Hned pak uveřejním článek, jak to bude pokračovat dál, protože jich bude hodně, musím to dát nějak taky dohromady a to samozřejmě bude trvat. Hlavně z toho důvodu, že stále nemám svůj vlastní notebook  Jojo, už je to dva měsíce, co odešel harddisk, a ani po dvou měsících a několika pokusech se nepodařilo zachránit nic z disku. Ani nebudu říkat, jak moc mě mrzí ztráta dat, které jsem na disku měla. Strašně. Každopádně si jej beru k sobě zpátky, a zkusím někdy v budoucnu požádat o opravu znovu. Tedy ne o opravu, ale možná budou vyvinuty lepší programy na jakési "znovuvzkříšení" HDD aspoň pro kopírování souborů, které mi tam zůstaly. Ani si nepřejte vědět, jak jsem smutná z toho, že jsem na HDD měla svoji sepsanou knihu, poznámky ke knize, různé dovětky, a různé verze... fotky, videa, většinu mám teda vypáleno, ale mrzí mě i ten zbytek, co se už zachránit nepodařilo. Ale tak uvidíme, snad jednou se podaří. 

Tím je také zodpovězena otázka, co si budu "přát" k narozeninám  Schválně mám slovo "přát" v uvozovkách, protože mé původní přání bylo úplně jiné. Chtěla jsem telefon, na který teď můžu zapomenout, protože peníze půjdou na nový HDD, instalaci a tak dále. Co víc bych si mohla přát, že?  Vlastně jako žena si nemůžu přát nic jiného, než právě nový HDD  Doprčic!

Jinak jsem chtěla poděkovat za pěkné mejly, kterými mě poslední dobu zásobujete  Ohromně se u nich bavím, miluju váš smysl pro humor, zároveň děkuji i za kvanta děkovných emailů, moc mě těší, že je vám blog inspirací a že si v něm najdete, co potřebujete. Děkuju, neberu vaši přízeň za samozřejmost, děkuju taky za to, že i když komentujete negativně, tak stále píšete slušně  Proč to říkám?

Určitě znáte Lisu Marii z DailyHiiT. Naprosto upřímně vám povím, že tu holku sice skrz FB sleduji, ale nijak vážně ji neberu a ani nevím, zda se mi to někdy podaří. Před třemi dny však na svém FB napsala status, na který jsem musela reagovat. Reagovala jsem z jediného důvodu. Nesnáším, když se druhým záměrně a bez rozmyslu a schválně a jen tak ubližuje. Její status zněl nějak takto:"Děkuji všem těm, kteří v minulém příspěvku psali komentáře plné nenávisti. Pokud jste se snažili mi jakkoli ublížit, musím vám říct, že jste uspěli." Bylo mi jí tak strašně líto!!! Nevydržela jsem to a ačkoli k této holce nijak nevzhlížím, musela jsem ji napsat a podpořit ji. Lidi často neví a nebo možná taky moc dobře ví, jak dokáží druhému ublížit. Nedokážu si představit, ať ji napsal kdo chtěl cokoliv, co musela prožívat. Já bych řekla, že si možná i poplakala. Nebyla by sama. Když si vzpomenu, jak já se cítila, když jsem Anonymním zlým komentujícím dopřála tu možnost u mne na blogu komentovat, nedokážu si představit, jaká kvanta hnusných a ponižujících věcí si o sobě musela za tu dobu přečíst ona. Ať se mi nikdo nediví, že od jisté doby nedovolím zlým anonymům kazit mi den a ať si kdo chce myslí, jak moc je to nefér vůči těm, kteří komentovali jako anonymní slušně. Jsme lidé z masa a kostí a v hrudi nám tluče srdce, kterému když se ublíží, tak to prostě strašlivě bolí. A je jedno, jak moc vám druhý říká, ať se na tím povznesete. Realita je jiná. Za monitorem ta slza prostě jednoho krásného dne ukápne a mně osobně přijde nefér podporovat a dávat dokolečka možnost oněm zlým a zapšklým kreaturám vyjadřovat se stylem, po kterém byly mé vlastní slzy donuceny opustit své místo. 

Buďte na sebe hodní! Na internet si choďte odpočinout a pobavit se. Budete-li chtít napsat něco ošklivého, raději to nedělejte. Čím více radosti budete kolem sebe šířit, tím více se vám ji vrátí také zpátky. Něco na tom bude  

Přeji vám všem moc hezký den, i když chčije a chčije 

Z mého stolu - Jak jsem baštila III.

Už potřetí se u vás hlásím s fotkami z mého stolu aneb co jsem si dala do té své tlamičky za poslední dva dny   Nevím, jak dlouho mi tohle vydrží, myslím tím, jak dlouho mne bude bavit fotit, tak raději dělám, co můžu, než si dám zase odvykačku 

Jsem hrozně ráda a hlavně jsem vás chtěla pochválit za to, že tyhle fotky opravdu berete jako inspiraci pro váš stůl. Ne nějaký řád, jak by to mělo u každého z nás vypadat, protože tak to není, jiné porce stačí mně, jinou porci bude potřebovat žena, co denně aktivně sportuje, atd. Jste super!

A ještě něco. Moje omáčka ze zázvoru, mrkví a pomeranče měla u přítele takový úspěch, že dnes budu vařit znovu. Chápete? On, který žije na salámech, bůčcích, paštikách, rohlíkách, nesnáší zeleninu a ovoce (z většiny), chce tuhle zdravou omáčku... prý má na ni chuť jak sviňa  

---------------------------------------------------------------------------------------------------------

Úterý


První jídlo (08:00) Na snídani jsem neměla absolutně náladu nic vymýšlet. Tentokrát ne, popadla
jsem do ruky cottage cheese a pečivo neidentifikovatelného obsahu  a prostě šla papat.


Druhé jídlo (11:00) Jeden pomeranč a shake. V něm byl celý banán, jogurt, tvaroh, mléko, 
vláknina, kakao, med, skořice. Už moje klasika 


Třetí jídlo (15:00): Asi půlka celozrnné bagety, klasicky s tvarohem šunkou a ledovým salátem. 
K tomu malá mistička ovoce (borůvky, hroznové víno), bílý jogurt, kešu a pekany, trošinka medu


Poslední jídlo (20:30): Jelikož jsem neměla pořád vůbec hlad, tak jsem si dala opravdu jen 
velmi lehký salát z ledového salátu a rajčat a šunky. Na obrázku není vyfoceno, ale pak jsem
si dala ještě hrst kešu oříšků 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------

Chtěla jsem vám něco říct. Tedy napsat. Vy víte, že se poslední dny opravdu snažím 
přiblížit co nejvíce stravě "clean eating". V dnešní době má tenhle typ stravování své
pojmenování. Kdysi tomu tak nebylo a bývalo naprosto přirozené. Plus, řídím se tím, 
že nerespektuji pravidelnost, ale vyloženě vnímám potřeby těla, hlídám, kdy už se chce
nadlábnout a něco si dát. Mnohým tento styl sedí, mnozí si tělo navykli na pravidelnost.
Já byla na tom stejně. Ale říkala jsem si, když už všude a pořád opakuji, jak je důležité
naslouchat potřebám těla, vyzkoušela jsem si i tento přístup. Neskutečně mi vyhovuje
a neskutečně mi sedí. Dříve jsem si to nedokázala představit, určitě také proto, že jsem 
byla ve sportu aktivnější a svalstvo mělo pak úplně jiné nároky, a s ním i metabolismus.
Dlouho jsem si nemohla navyknout na to, že když přestanu intenzivně cvičit, přestane
mé tělo být i ve spalování stejně aktivní a svůj metabolismus chtě nechtě zase zpomalí.
Jenže, svým způsobem jsem byla navyklá na své porce právě za aktivního období a
nedocházelo mi, proč se najednou tukové polštáře, které se měsíce neukázaly, zase 
objevují. Proč přibírám krapet rychleji, než bych měla, než jsem chtěla. Až pak jsem
pochopila to, co každému radím  pomalejší metabolismus už toho tolik nespálí. 
A já jsem stále byla na porcích a četnosti toho, čemu jsem si navykla za stavu plné 
aktivity. Člověk si může říkat co chce. Jsem těhotná, můžu jíst za dva. Taková blbost.
Držet dietu během těhotenství je blbost. Úplně stejná jako myslet si, že jíst za dva 
znamená jíst jako za dva 60 kilové lidi. Přitom miminko potřebuje sotva pár kalorií, 
když v polovině těhotenství neváží ani kilo. Ano já vím, tělo potřebuje energii i na jiné
věci než na miminko, ale určitě ne za dva lidi. Ne že bych tedy za dva lidi jedla, ale
množství stravy se nedalo přirovnat k tomu, čemu jsem byla navyklá předtím a 
musela na tom zapracovat, jinak bych na konci těhotenství skončila opravdu tam,
kde jsem byla u předešlého. A tělo si o energii řekne, je to tak? 

Nebudu nijak předstírat, že jsem nebyla v šoku, když má váha začala v posledních týdnech
stoupat. Prudce. Člověk by až řekl "z ničeho". Ale ne já  To by byla pěkná blbost. Váha
vždy nekontrolovatelně roste jen z jediné příčiny - špatné jídlo a nesprávné množství jídla. 

Bylo zajímavé si přiznat, že bych měla něco změnit. Celý život je o přizpůsobení se
změnám a hledáním toho, co nám bude vyhovovat. S "clean eating" jsem začala před pár
týdny. Bohužel se mi nedařilo tak, jak jsem si představovala, ale posledních 14 dní 
jsem to vzala nekompromisně poctivě do svých rukou a říkala si "seber se matko!!!"
Jíst správně je fajn věc, ale pořád jsem si to něčím "musela" kazit. A teď? Pár dní 
disciplinované stravy (ála clean eating) a změny jdou na pohled prostě vidět  Strava dělá 
divy!!! Co jsem přestala aktivně cvičit, začala mne trápit změna pokožky. Těhotenské chutě a 
hormony také udělaly svoje, tukové polštářky na stehnech a v oblasti zadečku i přes tu 
snahu ve cvičení, které jsem provozovala, na sebe nenechaly dlouho čekat. Ne, cvičení
opravdu není všechno. Ale pokud se něco kazí a nevede, je nutné kouknout se do jídelníčku
ještě hlouběji. Zcela nepokrytecky se přiznám, že i když jsem se velmi snažila, tu a tam 
jsem si dala čokoládu, tam koupila na snídani makový koláček, tam ujedla trošku 
čipsů. Říkám to pořád, když se nedaří uhlídat váhu, je chyba vždycky ve stravě. Na 
první pohled ty "maličkosti" nevidíte, ale ony tam jsou a brání v úspěchu. Chce to jen najít
a uvědomit si to. Co když právě TOTO je to, co mi nesedí a tělo na to reaguje stylem,
jaký se mi nelíbí?  

Nečekala jsem, že po naprosto disciplinované stravě plné těch nejčistších a 
nejpřirozenějších věcí, to půjde tak rychle. Věřte nebo ne, omezením veškerých sladkostí 
a totální ignorace mých občasných hříchů, které jsem brala během těhotenství jako 
respektovatelné, jsem za posledních 14 dní takového stravování a přístupu i v těhotenství
zhubla 1 kilo. Během těhotenství... není to nenormální? Hledala jsem, a není. Zároveň
se mi i ony tukové polštářky, které se začaly hlásit o slovo, znovu zatahují zpátky na "své"
místo. Chci říct, že to byla otázka opravdu jen pár dnů. A zrovna tahle změna šla rychle.
Clean eating totiž není žádná dieta, ale respektování co nejpřirozenějších potřeb člověka.
Nejde mi o žádné testování těla, co dokáže během těhotenství, to bych si ani nedovolila. Jen
jsem měla ten největší zájem o to, aby tělo i miminko dostávalo během této doby naprosté
maximum toho nejlepšího, v té nejlepší podobě a zpracování. A naštěstí pro mě si i na tom
všem neskutečně pochutnávám  Kilo jsem zhubla jen proto, že jsem začala jíst zdravěji,
než jsem posledních pár týdnů jedla. A taky přizpůsobila jakési množstevní potřeby, které
jsem si nepřipouštěla, že by mohly hrát svou roli. Co si budeme nalhávat, v těhotenství ona 
potřeba vypadat nějak božsky k světu jde postupně až na druhé místo, protože to bříško 
prostě stejně roste a celkově pak vypadá žena kulatě, i kdyby nevím co  Ale teď když ty 
změny vidím, je to ... dělá mi to radost... a miminko si vesele kope dál a drtí mi močák 

Tohle jsem napsala hlavně proto, abyste věděli, že i přesto, že člověk necvičí nebo i když
cvičí, je třeba nemocný, nebo kvůli zranění cvičit nemůže, vždycky je tu ohromná podpora 
a pomocník ve formě zdravého stravování. Nikdy na to nezapomínejte a neříkejte si,
že to v určitých etapách můžete opomenout. Tělo se hodně rychle změní k "horšímu", 
ale zase se umí skvěle odvděčit, když mu dáváte to top na svém talíři. A nemusíte
mít v kapsách tisíce  (Věřte, že já je taky nemám, všechno, co se tváří jako hodně 
drahé, nakupuji nestydatě ve slevách )

---------------------------------------------------------------------------------------------------------

Středa

 

První jídlo (08:00) Baštila jsem venku v zámecké zahradě, bylo škoda nevyužít slunečních paprsků 
a schovávat se. Tohle všechno jsem zbaštila 


A to je zámecká zahrada, kde jsem čerpala energii 


Tohle pití jsem chtěla vyzkoušet, protože... protože mango prostě  No, nic moc, mám-li být 
upřímná. Raději příště čerstvé mango 


Druhé jídlo (12:00) Na lžíci oleje jsem osmažila osolenou a opepřenou rybičku. K tomu skvělý 
salát smíchaný z hroznů, borůvek, ledového salátu a pokapané citronovou šťávou. Mňam 


(15:00) Jelikož byl oběd hodně lehký, měla jsem i brzy hlad  Takže jsem si připravila misku z ovoce 
a jogurtu. Půl bílého jogurtu, druhou půlku jsme smíchala se lžičkou kakaa. To dala na broskev a 
jablíčko. Zasypala pekany a kešu ořechy, pokapala medem. Žrádlo děcka 


Poslední jídlo (19:00) Vařila jsem polívku, k tomu dělala domácí drobení z vajíčka a celozrnné
mouky. Snědla jsem dva plné talíře  Bylo to hrozně dobré  A kupodivu neprotestoval
ani přítel... já ho ještě naučím 

Mám tucha, že jsem mezi odpolední svačinou a večeří ještě něco měla, ale nemohu si vzpomenout.
Pokud to něco bylo, tak pak určitě ovoce  Jojo, měla jsem meruňky  Mrchy kyselé 

***

Mějte se prima!