Úvaha: můj názor na "naštvaného trenéra"

Včera měl vcelku velký úspěch ve sledovanosti článek od Alfonsa alias "naštvaného trenéra" a spoustu z vás jeho názor vyburcoval k reakci a některé z vás dokonce k sepsání vlastního článku na blogu ☺

Zároveň jste se ptali, jak to vidím já a zda s Alfonsem souhlasím. Aby se můj názor neztratil někde v komentářích na blogu či na FB stránce, kde jsem již k tomu psala své, rozhodla jsem se vám jej sepsat zde.

Takže, jo, souhlasím s Alfonsem v plném znění, ale...

Víte, kdyby mi někdo na počátku hubnutí řekl "poslouchej své tělo", asi těžko bych mu rozuměla. Vlastně bych vůbec nevěděla, co se po mně chce a o čem to mluví. Co to vlastně znamená naslouchat vlastnímu tělu? Když člověk ani neví a neumí správně jíst a je nucen si počítat kalorie, aby vůbec pochopil a naučil se, co je pro něj to správné a ideální? Můj názor je ten, že si těmi začátky, kdy se ty základy stravování učíme, musíme projít naprosto všichni. A musel si jimi projít i Alfonso. Svým způsobem si myslím, že jeho článek byl směřovaný právě pro skupinu lidí, kteří se neustále zdržují jakýmisi pravidly a plány, a kteří mají své začátky za sebou. Protože "my" víme, o čem mluví ☺ Ale věděli bychom to i na začátku? Věděl by to někdo? Věděla jsem to já? Absolutně ne

Čili určitě má naprostou pravdu, ale zároveň by stálo za připomenutí, že by člověk měl naslouchat tělu hlavou. Naslouchat těm skutečným potřebám, které z našeho těla udělají tělo lepší. 

Jak jsem již sdělila, mně osobně počítání kalorií na počátku hubnutí velmi pomohlo. Dělal to určitě i Alfonso. Dělal spoustu věcí, které nyní odsuzuje, ale díky kterým dospěl do bodu, ve kterém se právě nachází. A kdo vlastně ne?


V dnešní době jsme zblblí tím, co se na nás ze všech stran valí za poučky, až jsme zapomněli na to nejpřirozenější. Jak vyjít vstříc vlastnímu tělu. Alfonso není první, kdo o tom takto veřejně mluví. Mluví o tom i Jillian, která také není zastánkyní častých porcí, ale pokud to někomu vyhovuje, nechť to tak je. Ono nám totiž ty poučky a plány mohou pomoci najít sami sebe a vytvořit si z těchto pouček, které jsme po různu objevily a vyzkoušeli, svůj vlastní způsob života. Smutné je, že jsme museli k něčemu takovému vůbec dospět. Smutné je, že jsme asi jediný druh na světě, co opravdu neumí jíst. Druh, který se to jako dítě naučil a později zase odnaučil. Dokonce jsme schopni vychovat obézní kočky a psy. Pomalu bych řekla, že jsme snad přišli o rozum. Již generace řešíme nutriční záležitosti, zaručené diety, správné postupy při hubnutí, a přesto je to s námi čím dál horší. 

Je pro mne zdrcující vidět, že lidé v dnešní době umírají na to, že prostě neumí jíst. Oni opravdu věří, že se to nikdy nenaučí, potřebují to ukázat, seznámit se s tím, co je vhodné a co to nevhodné s jejich těly dělá. Stačí se podívat na jakýkoli díl Biggest Looser nebo na díly Losing It With Jillian. Jsme opravdu ztraceni. Lidi pláčou sami nad sebou. Nad svými dětmi, které nevědomky tlačí do podobného konce, v jakém jsou oni sami. Vidíme to dnes a denně. 

Já, stejně jako Alfons, se již pár měsíců řídím tím samým. Poslouchám vlastní tělo. Ale také mi to trvalo. Vždyť i těsně před těhotenstvím, když jsem byla v té nejlepší formě, jsem byla otrokem času a řešila každých patnáct minut, kvůli kterým jsem jedla později, než jsem měla. Až v těhotenství jsem prozřela. A i když má Alfonso i Jillian ve všem pravdu, každý z nás prostě musí pochopit základy správného stravování a dopad jednotlivých potravin na naše tělo, naše hormony a metabolismus, aby POCHOPIL!!!!

- Nikki

9 komentářů:

  1. Tak nějak jsem to měla já. Ze začátku jsem jedla fakt přesně po třech hodinách a taky jsem si počítala kalorie a dost to pomohlo, naučila jsem se jíst víc. Ale teď už to nedělám a jsem tak spokojeá, už prostě tak nějak vím, kdy mám hlad a kolik toho můžu sníst :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Na článek Alfonsa jsem nereagovala, protože jsem s tím souhlasila jen částečně. Ale dnes jsi Nikki napsala to co si myslím i já. Já se zatím stále učím, snažím se jíst po třech hodinách a pořád zjišťuji, které potraviny mi vyhovují a dodávají energii. V momentě, kdy s tím přestanu, jím kraviny a jím hrozně málo. Dokud se to nenaučím a opravdu si to nazažiju, tak budu dál jíst po třech hodinách. Až jednou dojdu k tomu, že budu VĚDĚT, tak s tím přestanu a začnu už jen poslouchat své tělo.

    OdpovědětVymazat
  3. Ano, ano, ano...naprostá pravda, pod tohle bych se podepsala. Když to člověk bere vážně, prvních pár měsíců se prostě musí naučit co, jak, kolik, kdy... bez toho by to nikdy nefungovalo. Dovolím si říct, že dnes po 6 měsících počítání Kj mám dobrý přehled o tom kolik a čeho si můžu dát aby to nebylo málo nebo moc. Vím, v čem je hodně bílkovin a v čem zase hodně sacharidů. Vím, co je pro mě asi tak nejlepší snídat a co večeřet...ale bez toho úmorného počítání bych to nikdy nevěděla. Dnes si píšu do deníčku jídelníček, kde si jídlo i orientačně vážím, ale kalorie už nepočítám, jen na něj kouknu a řeknu "jo, ten je fajn, ten se mi povedl, nebo "sakra to jsem podělala.." :D

    OdpovědětVymazat
  4. uf, co k tomu dodat, já se musela naučit snídat, přežívala jsem na kávách, skoro nejedla, k tomu čtyřicítka na krku, vůbec jsem nechápala proč najednou skáčou kila nahoru, ...takže přes počítání kalorií, jedení 5x denně, vážení jídla, dumání nad skladbou jsem se dopracovala k tomu, že jím jak mám hlad (ale stejně mi to vychází po Jillianovsku na 4x denně), a už mám v oku kolik čeho....vlastně to taky "skoro" neřeším...

    OdpovědětVymazat
  5. jsem ráda za Alfonsa - mám tak o 10-15 kg víc, než je má "ideální" váha a taky jsem to řešila - cvičením (nesnším ty nadupaný kardiocvičení, který odrovnávají klouby) i jídlem v odměřených porcích po 3 hod. (jak já se cítila špatně! přecpaně, měla jsem pocit, že nedělám nic jiného než připravuju jídlo, nebo ho hím)...
    tak jsem se na to vyprdla... a jsem naprosto spokojená. Jím hlavně zdravé věci, hodně zeleniny, když mám chuť, tak si něčím zahreším - ovšem tím, že jsem tak navyklá na zdravou stravu, tak je to asi 2x do měsíce, což mě nestresuje a užiju si to naplno...
    a že mám stále o nějaká kila víc? no a co, já jsem spokojená, šťastná a vím, že kdybych omezila příjem tuků - o ano, sýry - a vííc se hýbala, tak půjdou dolů.. jenže! zatím nemám motivaci, protože se cítím dobře... naslouchám svému tělu a to říká, že je zatím všechno oukej, tak to nelámu přes koleno.. a šťastně žiju :)

    OdpovědětVymazat
  6. Pěkný článek ;-) Já osobně si myslím, že zásadní je , aby člověk věděl, co jíst než kdy. Jako jasně, fitnessky se snažej pomáhat si a urychlovat se tím, že přesně časujou jídla podle tréninků, ale pro běžného člověka je to podle mě úplně zbytečné. Já na tohle zase přišla v době kojení. Je pro mě mnohem zásadnější, abychom jedli kvalitní potraviny, pokud možno co nejméně zpracované a uměle upravené, než jejich množství. Bohužel to teda u mě osobně vedlo k vyřazení běžně dostupného masa. Čím víc vím, tím víc se mi ekluje.. Ale to je můj osobní problém :-) A nepočítám kalorie po dlouhých letech, cvičím podle toho, jak se cítím unavená nebo neunavená a váha se drží a je mi fajn. Snad poprvý v životě :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Zajimay clanek.Souhlasim,ze clovek muze sve telo poslouchat az po te,kdyz vi co je pro nej dobre a spravne.V pravi mam kolegyni,ktera ma odhadem 120kg a kazdy den si do telefonu tatovi stezuje,ze je tlusta a ze uz nevi co s tim.Ze doma neji nic a v praci jenom trosicku.Cpe se tu bilym chlebem namazanym tavenakem a oblozenym policanem nebo jinou "dobrotou' k tomu minimalne 2susenky a po celou pracovni dobu ujida bonbony.Sem tam si zakousne ovoce.Kdyz se minule rano cpala cokoladou a rekla mi,ze uz se nevejde do kalhot,ale ze ma hrozny hlad a tak si da kosticku cokolady a pak uz nebude cely den jist,jen jsem kroutila hlavou.A kdyz jsem ji rekla,ze by si mela dat spis jogurt a vlocky,cerealni chleb se sunkou a syrem,vite co mi na to rekla?:"To by me zabilo"... Kdo chce kam,pomozme mu tam.Ze?

    OdpovědětVymazat
  8. Veroniko, jsem moc ráda za tento komentář, protože to je přesně to, o čem neustále mluvím. Lidi opravdu neumí jíst!!! Neumí!!! Doufám, že se v tomto komentáři třeba někdo uvidí a pochopí :)

    OdpovědětVymazat
  9. Lidi neumí jíst. Jojo. Pod to se můžu podepsat. Navíc tím, že je jídlo všude dostupné a levné, lidé si dopřávají, co hrdlo ráčí - a ta hrdla většinou netouží po kilech zeleniny, ovoce a jogurtu.
    Jídlo 5x denně nedodržuju - přišla jsem na to, že je pro mě lepší najíst se 3x denně vydatně a pak půl dne trávit, než se mučit malými porcemi a nikdy se necítit sytá a spokojená. Začala jsem si teď ale počítat kalorie, protože bych ráda pár kilo shodila a vlastně jsem vůbec neměla přehled, jak se pohybuje můj denní příjem - přesně jak píšeš.
    Jo a kdybych měla poslouchat své tělo, tak chodím mezi druhou a šestou ráno vypleňovat ledničku, protože se v noci běžně budím s šíleným kručením žaludku. A to večeřím v devět!

    OdpovědětVymazat

Děkuji za každý komentář :)