čtvrtek 1. srpna 2013

Proč začít zrovna dnes?

Protože je 1. srpna a já neznám příhodnější datum, než právě tohle. Tedy každého "prvního" je skvělé datum. Spousta z vás si dala předsevzetí, že začnou právě prvního, je to tak? A pokud na toho svého "prvního" ještě stále čekáte, možná vás přesvědčím nečekat a pustit se do nového životního stylu právě dnes. Přivítejte se mnou srpen a pusťte se do budování zdravějšího, sebevědomějšího a silnějšího já.


Začátky jsou nejhorší, co si budeme povídat. Ale všichni úspěšní byly na stejném startovním poli jako vy dnes. V hlavě jim kolovaly stejné myšlenky jako vám: "Dokážu to? Mám na to? Nemám své rozhodnutí ještě o týden posunout?" Dovolte mi odpovědět za vás. Ano, dokážete to, máte na to, protože za týden touhle dobou se na vás do zrcadla bude usmívat už naprosto jiný člověk, věřte mi. Ne, nebudete mít o pět kilo méně, ale tou hlavní změnou bude vaše psychika, to, co nosíte v hlavě. 

Pamatuji si, když jsem se vším začínala já, jak pro mne byly začátky těžké, jak jsem musela donutit žaludek, aby se objemově zmenšil, jak jsem se musela naučit pravidelnému pohybu, jak jsem se učila jíst a tohle tedy všechno dohromady skloubit není žádná sranda. Protože kdyby byla, žádné stránky a blogy a články po internetu ohledně zdraví a cvičení by neexistovaly, dokázal by to každý. Jenže žijeme v době, která jde v tomto směru de facto proti nám a společnost jde proti nám, protože ještě stále se na vás budou někteří jedinci koukat, že když si dáte kuřecí salát se zeleninou, který je plný bílkovin, minerálů a vitamínů, jste blázni. Mějte na paměti, že se s tím dost možná setkáte. Nedovolte, aby vás to vykolejilo. Protože jen z těch nejsilnějších se mohou v budoucnu stát úspěšní jedinci. A až budete úspěšní, pochopíte, že ten vítězný pocit nad ostatními a hlavně nad sebou je k nezaplacení. Vy dnes ještě nevíte o čem mluvím, ale pochopíte a poznáte. Tohle je totiž jediný pocit, který si nekoupíte za peníze, ale který si vlastním úsilím vydřete a zasloužíte. 


I tahle žena na obrázku právě píše svůj příběh. Dost možná se svým trenérem také začala "prvního" ☺ Ale kdo ví, třeba za měsíc, za dva, bude mít, stejně jako já kdysi, co říct a co ukázat světu. Motivace, disciplína, houževnatost -  to vše vám zajistí úspěch. Pochyby nesmí mít ve vaší hlavě absolutně žádné místo. Protože s nimi přichází domněnky, že neuspějete. Přitom úspěch je slovo, které nemá žádného vlastníka. Je to něco, v čem můžeme excelovat všichni. Každý z nás. Způsobem, který si vytyčíme. 

Za týden se na sebe podíváte do zrcadla a dost možná zjistíte, že ačkoli jste zhubli pouhé kilo, cítíte se, jako byste zhubli nejméně deset. Už za týden můžete pociťovat takové stavy, které vám nedopřejí ani drogy ☺ I já jsem si myslela, že jsem krůček od toho stát se pomalu supermodelkou ☺ Ono totiž není nic skvělejšího, než vnímat změny, po kterých si připadáte, že zvládnete všechno na světě. A je to jen proto, že jste se o to zapřičinili sami. Cvičíte, každý den se zdokonalujete v trénování své vůle, která je stále větší a nejen to, zdravým přístupem naprosto změníte chod těla. I to, co není na první pohled vidět najednou začne fungovat a tělu jako organismu tyhle změny k lepšímu začnou dávat smysl. Začne se přizpůsobovat pomaličku něčemu, na co celé ty roky a měsíce čekalo. Pokud vám někdo bude maximálně vděčný, bude to vaše tělo. Chovejte se k němu s úctou, jiné už nedostanete ☺


Do začátku toho moc nepotřebujete. Voda každému z nás teče z kohoutku a podložku má doma každý z nás - stačí použít deku, ručník, peřinu, cokoli. Důležitý je úsměv na rtech, pohled do zrcadla a říct si: "Tak, a právě teď jdu měnit svoji budoucnost, ne někoho jiného, čistě svoji. Svůj život, jdu měnit sám sebe."

Nikdy není příliš brzy, ani příliš pozdě. Je mi dnes 33 let a věřte, že si často vyčítám, kde jsem celé ty roky byla a proč tohle všechno - fitness, zdraví a přístup k hodnotnějšímu životu na mne musela vybafnout až tak pozdě. Nenechte si utéct jediný den. Máte-li možnost začít okamžitě, udělejte to. I ve čtyřiceti můžete mít lepší kondici než ve dvaceti. Co můžete... vy ji budete mít!!! 


Nezapomeňte:
  • hodina cvičení je důležitá, ale klíčem k úspěchu je to, jak strávíte zbylých 23 hodin
  • nezahazujte celý den kvůli jednomu špatně zvolenému jídlu
  • nejlepší formou cvičení je chůze, chůze směrem pryč z kuchyně
  • nehoňte se za perfektností, buďte prostě šťastné a spokojené
  • krátký workout je vždy lepší než žádný workout
  • cvičení je nejlepší na zahnání stresu
  • pravidelným cvičením postupně zamezujete možnosti onemocnět závažnými chorobami
  • je v pořádku, když se vám prostě někdy nechce, kdy přeskočíte cvičení, dáte si nepříliš zdravé jídlo, ale vždy je tady zítřek, ve kterém se snažte být maximálně úspěšní
  • pokud z 80% děláte to, co se od vás v rámci fitness očekává, dalších 20% není podstatných
  • pokaždé, když se najíte nebo napijete, ovlivňujete to, zda jdete proti tělu nebo s ním, proti nemocem nebo ruku v ruce s nimi
  • neodměňujte se jídlem, ale také se netrestejte hladovkou
  • i malé změny vedou komplexně k těm velkým
  • nikdy se nevzdávejte, protože jen tak nebudete muset začínat pořád znovu
  • nikdy neříkejte, že něco nedokážete. Jste hlavně to, co si myslíte.
  • i vy můžete inspirovat ostatní. I vám může někdo říct "kvůli tobě jsem začal a věřil, že to taky dokážu."

 

***



***

38 komentářů:

  1. milujem tvoje články, také motivačné a vždy povzbudzujúce, len tak ďalej :)

    OdpovědětVymazat
  2. Skvělý nakopávací článek! :)
    Zítra to bude přesně měsíc co jsem začala zase cvičit a tentokrát se toho nehodlám pustit. Za ten měsíc dřiny jsem shodila 3cm přes paže, 3cm přes stehno a 4 cm přes pas a jsem na sebe neskutečně pyšná. A to je na tom nejlepší. Čím víc vidím pokroky a mizející cm, tím větší chuť do cvičení mám. Teď jsem přidala i večerní běh párkrát do týdne, víc přemýšlím o jídle a užívám si to. :)
    Kdyby mi někdo před rokem řekl, že budu chodit cvičit každý den na hodinu a ještě se na to těšit, řekla bych, že se zbláznil.
    Běhání pro mě bylo odjakživa za trest a teď už jenom netrplivě čekám, až trochu opadne horko a nazouvám tenisky.
    Když jsem to dokázala já, největší lenoch, dokážete to i vy ostatní. <3
    Díky Nikki za tvůj blog, bez něj bych asi dnes nebyla, kde jsem. Jsi zlatá. :)
    No more excuses!

    OdpovědětVymazat
  3. Díky, Nikki, za skvělou motivaci, té není nikdy dost:-) Nemám problém cvičit, ale ta strava..jsem milovnice jídla a nejsem schopna se neustále necpat. Trenér na obrázku je Chris Powell (chrispowell.com), moje srdcovka. Pomohlo by mít vás dva u sebe doma :o)

    OdpovědětVymazat
  4. Nikki, ty mě vždycky dokážeš nakopnout a pomůžeš udržet ten směr, kterým se ubírám. Děkuju, vážně děkuju, že myslíš i na ostatní. Sama za sebe zcela sobecky prosím, nepřestávej.. Nepřestávej a motivuj dál.:)

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji, Nikki, ... úžasný článek.
    Ty jsi náš poklad :-) Naše Fitness guru :-)
    Vytisknout, zarámovat, zavěsit nad postel...mít neustále na očích.
    Pořád platí ... a tím se snažím už víc než čtvrt roku řídit: "No Excuses" a taky "I can"...a jde to...

    OdpovědětVymazat
  6. Nikki, krasny clanok. Ty to dokazes tak obycajne a narovinu povedat, ze to znie tak neskutocne prirodzene a nenutene. A zaroven denno-denne motivujes tolko ludi! Hoci kazdy ma svoju predstavu o dokonalej postave a kazdemu sa paci nieco ine, dolezite je, aby clovek spoznal sam seba a spravil vsetko preto, aby sa citil v svojom tele dobre a ty si nam vsetkym v tomto vybornym "mentorom" lebo k niektorym informaciam a tipom by sme sa v zivote nedostali. Opat ti za vsetko dakujem. A PS: velmi ti to pristane. Drzte sa baby! :*

    OdpovědětVymazat
  7. Skvělý článek, hodně mě nakopává kupředu.. vykročila jsem do nového měsíce čerstvě single po 6 letech, takže začátky opravdu ve všech směrech... snad se podaří :)

    OdpovědětVymazat
  8. Jej, to sa mi dnes veľmi hodí :) Strašne ma mrzí, že už je to asi mesiac čo som prestala cvičiť..proste som len tak zahodila všetko to úsilie :( A zase začínať od začiatku.. Ale už viem prečo áno :) Dva týždne choroby za mnou, a teraz idem naplno do toho, lebo to potrebujem :D Keď už pre nič iné, tak pre psychiku... nikdy som nemala depku keď som pravidelne cvičila :D

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji za článek :) začala jsem před 3-mi dny a musím říct, že i za ty pouhé 3 dny je má psychika někde jinde. Sebevědomí už je o něco větší:) Ale bojím se, že zase selžu, jako to bylo při fitku, krabičkové dietě apod. Ale pravdou je, že mě nic z toho nebavilo tak, jak si pustit Jillian a 30 min. se vypotit. Ten pocit prostě stojí za to a doufám, že vydržím. Hlavně kvůli sobě:)

    OdpovědětVymazat
  10. Krásný motivační článek :) Chci se zeptat, co je ta dobrota na obrázku s vločkami a malinami? Vypadá to luxusně ;)

    OdpovědětVymazat
  11. Tak jsem měla slabou chvilku, na stůl jsem si vedle notebooku položila čokoládu, chvilku na ni koukala.. Mám takový nepříjemný zvyk, že jak si dám čtvereček, nedá se to zastavit a splácám ji celou, takže jsem dost přemýšlela, jestli to mám zkoušet. A pak si říkám, že se zaskočím podívat k Nikki, copak hezkého nového napsala. A vybafl na mě tenhle článek :) Čokoládu jsem po přečtení hodila do nejzazších útrob šuplíku a už na ni vůbec nemám chuť, takže moc děkuju, tímhle motivačním článkem jsi mi zachránila slabou chvilku, kterými u mě často začíná vzdávání hubnutí a cvičení a myslím, že se půjdu radši projít nebo projet na kole :))

    OdpovědětVymazat
  12. máš vážně talent na takovýhle články, myslim, že to dost lidí nakopne něco dělat :)

    OdpovědětVymazat
  13. Ahoj Nikki
    Chtěla bych se zeptat. Dnes jsem začala cvičit na rotopedu, stačí půl hodiny denně? (spálím 300kalorií) a pomůže mi rotoped snížit váhu o 7kg? :) Doufám že odpovíš :D :*

    OdpovědětVymazat
  14. Kristi, rotoped je fajn, ale je nutné dodržovat zásady, které při cvičení platí. Tzn. cvičit i na něm v příslušné tepové frekvenci, tzn. jezdit třeba tak, že pojedeš 30 minut středním tempem (při jízdě bys měla zvládnout komunikovat s okolím) nebo je zde i jiná možnost a to intervalový trénink (30 vteřin naplno, 10 vteřin pauza, např.). Jsou to efektivní typy tréninku, jakmile se na tom budeš 30 minut vkuse dřít a potit krev, není to dobré. Četla jsem vedle v komentířách, že ti Jillian moc nepomohla. Je jedno, co budeš cvičit za cvičení, pokud cvičení nepomáhá, pak je nutné podívat se do jídelníčku , protože ten dělá 80% výsledku a cvičení jen 20%. Takže vidíš, na čem hlavně záleží, na dokonalé stravě. Určitě bych "nesváděla" vinnu na Jill :) Je možné, že někoho nemusí bavit, ale je to právě styl tréninku, který tělu a spalování tuku maximálně vyhovuje a pokud nepřinesl výsledky, pak bych rozhodně hledala chybu ve stravě ;))

    OdpovědětVymazat
  15. jo, ještě mě napadlo, třeba tělo nechce hubnout, opravdu máš rezervy? a potřebuješ? protože občas si dívky a ženy myslí, že mají pořád co shazovat a ono už není co :) jen mě to tak napadlo, když jsem viděla tvůj profil :P

    OdpovědětVymazat
  16. Všem moc děkuji za komentáře, všechny jsem je poctivě přečetla a moc díky, opravdu, jsem ráda, že se článek líbil :) a že "někteří" z vás odolaly čokoládě :D

    OdpovědětVymazat
  17. Moc krásný článek, Nikki, skvělá motivace. Čtení tvého blogu mě stále motivuje, abych se dál snažila. Hlavně díky tobě jsem zjistila, že se nemám za co stydět - dřív jsem pokud možno všem tajila, že se snažím zhubnout, že cvičím, protože tím bych vlastně všem přiznala, jak jsem tlustá. Teď si říkám, co bych se styděla, ať se stydí ten, kdo jenom leží u televize a jí chipsy. Takže teď jsem na sebe pyšná, že cvičím, občas běhám, snažím se zdravě jíst. Díky tobě mi to došlo, díky :-)

    OdpovědětVymazat
  18. Perfektní, děkuju! Zrovna dnes jsem si říkala, že je prvního a já se zase musím vrhnout pořádně na sport. Jídlo řešit nemusím, protože když potřebuji inspiraci, mrknu na tvůj web a z "tvého stolu" si vyberu nějakou dobrotu, co si udělám, stejně tak si sama vymýšlím své. A všem bych chtěla říct - nebolí to! Naopak, je to kreativní, barevné a celkem snadno se z toho stane koníček, životní styl. A člověk časem sám vidí, co s ním "čisté" potraviny dělají.

    OdpovědětVymazat
  19. Tvoje články jsou bomba. Pokaždé když je čtu si toho hodně uvědomím a dodají mi neskutečný množství energie.♥

    OdpovědětVymazat
  20. Jsem jednou z mnoha pravidelných čtenářek, co si sem chodí pro inspiraci a motivaci. Obdivuju Nikki, jak je vytrvalá o tom psát i to žít. Článek je příjemné povzbuzení, ale jelikož jsem i jednou z mnoha, kterým se vytrvalost ani úsilí nedaří v takové míře, aby o sobě mohly říct, že překonaly hranici, která znamená nějaký hmatatelný úspěch, rozhodla jsem se napsat postřeh ze svého života.Za ty roky neúspěšných pokusů jsem si uvědomila faktory, které stojí za tím, proč to počáteční odhodlání a snaha o disciplínu nevydrží: A) otázka skutečné a relativní motivace - tedy jestli prostě "musím", protože... anebo jestli "by bylo fajn, kdyby, ale když ne, tak se v zásadě nic neděje", v okamžiku krize (=marného čekání na bod obratu, kdy konečně vidíme výsledek úsilí) motivace relativní způsobí, že to vzdáte. B) stabilita podmínek a stabilita existenční – o těch se moc nemluví, ale je téměř nemožné cíleně hubnout, když se vám neustále mění životní podmínky – časté stěhování, cestování a kdy nemáte možnost být vyloženě ve „svém“ prostředí… a samozřejmě, jakmile jste závislá na příjmech jiného člověka, protože momentálně své příjmy téměř nemáte, dost špatně se nakupuje to, co ten „živitel“ za nezbytné nepovažuje nebo to považuje za váš rozmar. C)stimulující prostředí – dost souvisí s bodem B, jakmile žijete v prostředí, kde musíte dennodenně překonávat plno překážek, které vašemu cílenému hubnutí brání a kdy dlouhodobě vydáváte víc úsilí než se vám vrací v nějakých podpůrných věcech, bez extrémně silné vůle nevydržíte jít hlavou proti zdi do nekonečna. D) váš vlastní vnitřní klid, vnitřní stabilita… tím míním, že je téměř nemožné soustředit se úspěšně na hubnutí, když žijete v dlouhodobém stresu a neustále vás něco vykolejuje (rozvod, krize, závažná nemoc, nečekaná výpověď, nemožnost trvale najít práci či si jen nevíte rady sama se sebou). Chci tím jen říct, že okolnosti, v jakých se rozhodneme změnit životní styl, můžou hrát dost významnou roli a není radno je podceňovat. Někdy je přece jen důležité vyřešit si ty „podpůrné“ věci kolem a pustit se do radikálnějších změn stravování a aktivnějšího trávení volného času až pak. Jinak se může stát, že budeme začínat pořád dokola a nemusí to být jen tím, že máme slabou vůli, ale tím, že tu vůli nedokážeme mít extrémně silnou, abychom byli schopni bojovat na několika frontách zároveň. Výhodu mají v takových případech jen ti, kdo hubnou samovolně, kdykoliv „mají nervy“.:)

    OdpovědětVymazat
  21. e-vee: určitě máš pravdu a souhlasím s tebou v mnoha ohledech. Když ad bod B) určitě je takový stav mnohem složitější, když je někdo závislý na příjmech druhých. V takové situaci se de facto teď nacházím já, ale přítel si mě "šlechtí" kvůli miminku. V době, kdy jsem hubla, jsem byla vyloženě závislá sama na sobě a taky na příjmech a určitě je osvobozující pocit, když se člověk může zařídit podle sebe a nestresovat se, že někomu to nemusí vyhovovat. Takže pokud někdo nemá podmínky, respektive podporu toho, na kom záleží, je to hodně špatné. I se vším ostatním souhlasím, jen se tu nebudu rozepisovat, aby to nenudilo :) psychické rozpoložení je určitě důležité, určitě tisíce lidí řeší důležítější věci, než je hubnutí, pak je ještě otázka, zda si člověk říká "tohle se mi nedaří a tohle taky ne a navíc jsem tlustá"... ono to tomu taky moc nepřidá, ale určitě jsem se seznámila s případy, kdy právě hubnutí a radost sama ze sebe pomohlo a dodalo sílu v boji s tím ostatním - rozvod, neplánovaný konec v práci apod. Ať tak či onak, není to snadné. Někdo má třeba naprosto ideální podmínky a beztak je mu to k ničemu, protože mu chybí to hlavní - vůle to chtít změnit. Je to začarovaný kruh, ale rozhodně za každé situace je nutno podpořit... kéž bych to uměla a měla na to papír, 100x raději bych chtěla umět podpořit psychicky a dodávat sebevědomí a sílu než si dělat papíry na trenérství a výživové poradenství, což se mi hodně lidí diví, že ještě nemám a hlavně nechci :D fakt nechci... jsem taková cíťa emotivní... a podobné emaily mne i vždycky dostanou a já se cítím povinna pomoci, jakkoli, ale pomoci... i když na to nemám ten papír :D :) takže díky za postřeh.

    OdpovědětVymazat
  22. nikki, presne vďaka takejto motivácii, takýmto krásnym článkom od teba som dnes po pol roku makania tam kde som :)a práve ty si tá ktorá ma pred tými mesiacmi "nakopla". takže ti patrí jedno veľké ďakujem...inak ten pocit zmestiť sa do S-kových nohavíc...<3 :D

    OdpovědětVymazat
  23. ad Nikki a můj předchozí komentář: myslím, že klíčové v tom všem jsou dvě věci, a sice: opravdu hodně silná motivace a pak vyvažený výdej a příjem, ale ve smyslu vydaného úsilí a toho, co tím člověk získává zpět. Do výdeje řadím překonávání všech možných překážek - od obklopení pokušením, které musí překonávat, přes boj se svými slabostmi (nechuť, výmluvy, ale i skutečné indispozice), až po okolnosti nejdoucí na ruku (viz ty podmínky, kdy nemáme možnost vlastní domácnosti/příjmu/vlivu na denní režim, priority rodiny (např. když jsem au-pair) a kdy si procházíme složitým životním obdobím (dlouhodobé nervové vypětí) a do toho jsme právě ještě "tlusté", takže je to vlastně všechno na draka...právě za nefunkčnosti všech těch bodů z mého minulého příspěvku jsem zkoušela hubnout, abych se pokusila změnit aspoň něco z toho, co jsem si myslela, že změnit můžu...ale nešlo to tak, aby mi to udrželo tu relativní motivaci, protože ani za dva měsíce velkého úsilí překonávat všechny výše zmíněné překážky jsem nenaměřila (o váze nemluvím už vůbec) nic, co by mě udrželo dřít dál (fitko, jídlo, běh, J.M....), protože jsem jen vydávala úsilí, ale skoro ničím se mi to nevracelo natolik, abych si řekla, že stojí za to pokračovat...prostě mi došly síly, když mě nic nenabíjelo (lepší fyzička mi přišla málo). Pak jsem pochopila, že je to proto, že jsem pořád ve stresu a hrozné nestabilitě a nemůžu se na nic spolehnout, že mě v kritické chvíli podrží, navíc jsem pod dlouhodobou hormonální léčbou, díky níž jsem nakynula. Ale zase ne natolik, abych svou hmotnost a vzhled musela řešit za každou cenu (takže relativní motivace:). Mých x marných pokusů mi přineslo přece jen poměrně slušné množství svalů, zlepšenou fyzičku a zdravě se snažím stravovat už roky. Ale není to nic systematického, aby byl vidět rozdíl "před" a "po". Myslím si, že to přijde až ve chvíli, kdy ucítím pevnou půdu pod nohama a najdu vnitřní klid. Sice se pořád snažím něco dělat, ale člověk to prostě chce někde vidět černé na bílém, a když to delší dobu nejde, nechá se zase semlít okolnostma...takže začínám pořád znovu a znovu a myslím si, že to není jen slabou disciplínou, ale i tím, že člověk vždycky nemá dost sil bojovat právě na těch několika docela zásadních životních frontách. Píšu to proto, že se člověk někdy zbytečně trápí (i výčitkama, že je slaboch:), místo toho, aby počkal na lepší konstelaci...:) Prostě si myslím, že ve velmi stresujících/limitujících podmínkách a např. i vlivem některých léků, je ta snaha skoro marná a někdy je potřeba si dát do pořádku nejdřív ty věci kolem, aby se mu to vynaložené úsilí být fit vrátilo...ale jinak moc díky za tento inspirující blog, i za článek.

    OdpovědětVymazat
  24. O tomhle píše i JM ve své knize, také se už pár let léčí se štítnou žlázou, což v té knize píše, také bere léky, o to si ji vážím víc, že nikdy nefňukala nebo tak. Sama ale v knize přiznává, že stres je katastrofální "pomocník", pokud jde o hubnutí. Uvolnňuje hormony a podporuje ty hormony, které vyloženě tělu brání hubnout nebo se měnit a co si budeme říkat, všechno je to jen o hormonech a pokud se tohle navíc střetne v jednom... já jsem četla jeden pěkný citát: akceptuj co nelze změnit, co změnit lze neakceptuj. Takže na tohle bych se zaměřila... bojovat s tím, s čím můžeme něco dělat, krůček po krůčku. Je doslova zbytečné bojovat se vším naráz na pár procent, ale mnohem lepší bude zaměřit se na věc, která jde změnit a tu dělat na 100%... já si docela dost dobře dokážu představit, co mě se kdysi honilo hlavou, když jsem se rozváděla, stres, dítě, bydlení... no poslední co jsem měla v hlavě bylo starat se o sebe zdravým jídlem nebo 8 hodinovým spánkem... to prostě nejde..
    každopádně přeji do všech těch bojů hodně síly :)

    OdpovědětVymazat
  25. úžaný článek jsi fakt skvěláááááá! Jduu na to jedno pro vždy na vždy!!!!!!! :-D

    OdpovědětVymazat
  26. Když jsem viděla fotky z dovolené, tak jsem si řekla- dost.. od března jsem se dostala do kolotoče, kdy je mi jedno co sním, pak to naopak přehnaně řeším.. a to mě ubíjí, navíc jsem pořád na stejné váze, spíš jde nahoru (není divu), už se dost dlouho snažím a zasloužím si výsledky.. takže já jdu do toho.. je jedno, že od 5.8.... hlavně už to dokázat! at jsem konečně spokojená se svým tělem, najdu sebevědomí.. a at už nejsem ta, která se do všeho pouští a nic nedokáže.. do října jsem si dala cíl... čas letí, ale přece jen- za 10 týdnů může být ta váha klidně o 10kg dole:) děkuji ti Nikki, i ve dnech, kdy jsem absolutně kašlala na životosprávu, jsem na tvůj blog poctivě chodila čučet:)

    OdpovědětVymazat
  27. Budu držet palce :) Za 10 týdnů se dá zvládnout strašlivá spousta věcí, nemusí to být jen 10 kilo dole, klidně 5, ale uvidíš, jak rozdílně se budeš cítit a lépe vypadat :) Budu ti moc držet palce :)

    OdpovědětVymazat
  28. ...skvěle píšeš... po třech měsících cvičení, mám možná pevnější tělo, ale při dnešním měření jsem se rozbrečela.. běhám, poctivě rok, v květnu jsem běžela maraton, po tom co jsem objevila tvůj blog, jsem k běhu přidala Jillien, pobláznila tím i kamarádky, ale dneska je mi fakt do pláče a tiše závidím těm co mají výsledky. Nevzdám to, vydržím rok, je to boj s mím tělem kdo z koho.., ale dneska si nevěřím. Je mi jako tobě a míry mám zhruba jako ty na začátku.. to jen aby sis nemyslela, že moje tělo třeba už nemá rezervy... má, ale nechce se dát, trápila jsem ho příliš dlouho nedostatkem spánku a sklíčeností... škoda že neumím věřit, že jednou to vyjde, ale cvičením nic nezkazím, aspoň mě nebudou bolet záda při dalším maratonu...

    OdpovědětVymazat
  29. Ahoj Nikki a všichni, pravda...vždycky, když jsem si říkala od pondělí, od prvního...bla bla a nikdy jsem doopravdy nezačla...až jednoho dubnového dne jsem se dostala na tuto stránku, přečetla vše co tu bylo a huraaa se do všeho pustila...teď se musím z něčeho 6 týdnů léčit, ale dvacátého jdu na kontrolu a pak nebude žádné pondělí, ale hned jednadvacátého (když vše dobře dopadně) se znova vrhám na cvičení :) už se hrozně moc těším :) určitě (aspoň Nikky) chápe, jak trpím při nových cvičeních u Zuzky a ještě nevyzkoušených od Jillian a Boba. No aspoň mě uklidňuje, že jsou taková vedra, při kterých se blbě cvičí... :)

    OdpovědětVymazat
  30. Hanuli85: Ahojky úpně tě chápu mám sádru a bolí to jak čert:( V pátek jí snad sundají, ale jumping jacks si asi ještě chvíli nedám, nenáviděla jsem je a teď bych si je s velkou chutí dala :) Určitě víš o čem mluvím :)

    OdpovědětVymazat
  31. A) otázka skutečné a relativní motivace - tedy jestli prostě "musím", protože... anebo jestli "by bylo fajn, kdyby, ale když ne, tak se v zásadě nic neděje", v okamžiku krize (=marného čekání na bod obratu, kdy konečně vidíme výsledek úsilí) motivace relativní způsobí, že to vzdáte.

    Jo..to je přesně ono... ale zatím se držím...

    OdpovědětVymazat
  32. Bravo, Nikki! Jojo, je to všechno o hlavě...

    To Bezkyně: nevzdávej to! Při běhání je strašně důležité, aby jsi měla pevný "core", zvlášť na delší tratě. Vyhneš se tak spoustu zbytečných bolístek a zranění. Vím, o čem mluvím, taky běhám delší tratě. Po počátečních problémech mi kamarádka poradila cviky z pilates a hned to bylo o dost lepší, v pohodě jsem dala v jednom týdnu 3 běhy nad 20 km! Teď, co cvičím Jillian, je to ještě o notný kus lepší, sice jsem delší dobu z jiných zdravotních důvodů nemohla běhat, letošní maraton jsem musela vynechat, ale teď už zas můžu a cvičení je fakt hodně znát. Cítím se při běhnu pevná a silná. Tak vydrž, stojí to za to!

    OdpovědětVymazat

Děkuji za každý komentář :)