úterý 23. července 2013

Odpočítávání: 8 týdnů do příchodu miminka

Jsem momentálně ve 32. týdnů těhotenství, takže mě čeká posledních 8 týdnů příprav a těšení se na ten malý uzlíček, který v sobě nosím ☺

Co se tento týden děje s miminkem
• miminko přibírá rychle, v tomto týdne váží již 1800 g a měří 42 cm
• pokožka začíná být růžová
• už má vlásky
• nehtíky miminka dosahují až ko konci prstů
• přibývá podkožního tuku (klidně vypomůžu :D)
• prospí až 95% veškerého času (jo? se mi nezdá :D)
• mozek má plně vyvinuté všechny svoje části

Čeho jsem si všimla já
• miminko se chová jako akrobat, stojky, salta jsou na denním pořádku
• zažívám docela hodně kopanců do žeber (matko narovnej se :D) 
• bolest stydké spony je stále katastrofální, přetočení v posteli z boku na bok rozdýchávám jako bych už snad rodila
• kontrakce se objevují 1-2x denně, ale nic zásadního
• docela se divím, že nemám onen slavný hnědý proužek na bříšku. Jsem si docela jistá, že minule touhle dobou jsem jej už měla
• kupodivu mne netrápí ani oteklé kotníky a nohy, jako tomu bylo v druhém trimestru a nevlezla jsem se ani do svých oblíbených botek ☺

Co se tento týden děje s maminkou
• končí osmý lunární měsíc těhotenství
• matka přibírá zhruba půl kila týdně, z toho jde půlka rovnou miminku
• objem krve matky je větší až o 50%
• zvětšená děloha posouvá orgány směrem nahoru a pěkně na ně tlačí (jo, postřehla jsem ☺)



32. týden - fotky jdou zvětšit ☺

Nárůst váhy: vážení bude až ve čtvrtek, ale určitě je zase nějaké to kilčo nahoře... who cares? :D

Workouty: absolutně nic. Mám zákaz, takže mé workouty jsou spíše dostat se z postele a dostat se na záchod, nebo umýt nádobí, povysávat a uvařit. Pak padám únavou a jsem ráda, že mě mé nožky a kosti unesly a dají si odpočinek ☺

Symptomy: už jsem to zmínila výše. Stydká spona stále bolí jak čert. Dnešek je snad první den, kdy mírně bolest polevila. Včera jsem si ale pohmoždila levé zápěstí, protože zvedání z postele na nohách je nemožné, takže se vzpírám rukama a včera už mé zápěstí nápor nevydrželo a křuplo v něm. Takže jej mám stáhlé, stejně jako před rokem :D Kromě toho všeho mě z těchto veder docela dost bolí hlava, včera to opět bylo už moc, takže byla jistota, že mi zase povalí z nosu krev další den ráno a taky že ano... je to jak na kolotoči :D pořád dokola... 

Pohyby: miminko nabírá rozhodně na síle, kope mě do žeber a lokty vysílá "zprávy" do světa do boční strany mého bříška. Přítel se vždycky řehtá jak hrom, ale já docela trpím :D Malá má vcelku špačatý ty lokty, takže to jako i docela občas bolí, když se rozmáchne :D

Chutě: chutě se mi nijak nezměnily, stále mám velkou spotřebu bílkovin a vápniku a v tomto počasí také vody. Od toho se odvíjí časté návštěvy toalety, hlavně přes noc, když si ještě malá šťouchne do toho správného místa, je vymalováno :D Není nic, k čemu bych měla vyloženě odpor, ani nevím, zda se mi skrz těhotenství něco takového stalo. Na pár týdnů mě přešla chuť po arašídovém másle, ale to je asi tak všechno ☺ Chutná mi pořád ☺ Včera jsme měli s přítelem luxusní zmrzlinu ☺

Spánek: joo, pořád chrním :D Můj otec se mi diví, jak můžu spát i 10 hodin. Můžu tati :D 

Strie: Stále bez strií. Jsem to ale šťastné děvče ☺

Po čem se mi stýská: Po vycházkách :( Nikam nesmím. Musím se šetřit, abych nemusela zbytek těhu odležet ve špitále. To vážně nechci ani omylem. Nicméně, kdo by v těch pařákách ven vůbec chodil, že? ☺ Přítel mě hlídá a varuje, že pokud někam vyjdu, jen co se mi trošku uleví, dostanu strašně na zadek ☺ Možná by měl přemýšlet nad jinými tresty, které bych si nechala líbit :P Vrrrr :D

Zajímavosti týdne: Všechny věci pro miminko jsem přeprala a přežehlila a jsou momentálně všechny v plastových boxech uzavřené proti prachu a pachu :D Tento týden začnu vyběhávat papíry na matrice a sociálce, čeká mě opět poradna u gynekologa... ale o tom až příští týden ☺

Náladovost: Tento týden to bylo nějak fajné ☺ Viděla jsem spoustu filmů a seriálů a prostě se snažím vypnout a nic nedělat a neřešit a nezaměstnávat hlavu a zjišťuji, že mi to hrozně chybělo. Takže jsem viděla konečně film Hostitel a Prokletý ostrov. Dokončili jsme s přítelem seriál Spartakus a teď sjíždíme díly Dva a půl chlapa ☺ Začínám být hodně miminkovsky naladěná, dokonce jsem začla šišlat i na svého syna :D 

Nové věci pro miminko: zatím koukáme po obchodech na akce na plínky, jinak nic nového. Ještě potřebuji vaničku jsem zjistila :D

Tatínek: právě poslal sms: Miminko naše nádherné. Strašně se na tu malou bobenku těším, až ji poprvé podržím v ručičkách. Nemůžu se jí dočkat ☺ (Táto, modli se, ať z té bobenky není nakonec boben :D)
Mimochodem, tatínek chce být mermomocí u porodu. Já zásadně odmítám, protože si myslím, že tam muž prostě nemá co dělat. Nechci ho tam :D Jak se na to díváte vy? ☺


Příště už 33. týden ☺ 

42 komentářů:

  1. Zasadne jsem byla proti, aby byl tatinek u porodu. Pak jsem otocila a jak jsem za to byla rada. Byl mi fakt oporou, kdyz uz nic jinyho, mela jsem komu nadavat, kdyz bylo nejhur ;-) :-D

    OdpovědětVymazat
  2. Jo, souhlas, mužský u porodu max lékař :)
    Držím palce

    OdpovědětVymazat
  3. Hihi, že jsi těhotná, je vidět jenom z boku! Po porodu určitě nebude co shazovat :)
    Já bych "taťku" u porodu asi chtěla, nejspíš proto, že se budu bát, nebudu mít důvěru v ten chumel zdravotníků a bude mi dělat dobře mít vedle sebe někoho, komu věřím. Ty ale nejsi prvorodička, tak víš, do čeho jdeš a strach mít nebudeš :D
    Průšvih nastává, když chlap ví, že u porodu být nechce a ženská ho k tomu donutí... Myslím, že z toho se chudák nemusí už vzpamatovat a jejich vztah taky ne...

    OdpovědětVymazat
  4. Janiii: já u prvního porodu manžela chtěla a on nechtěla a tak tam nakonec nebyl a já byla ráda, že tam nebyl :D Možná před samotným porodem by mi to nevadilo - jen jak se znám, nevím zda by vydržel můj slovník :D , ale na sále bych byla raději sama (tedy s lékaři :D)

    OdpovědětVymazat
  5. Paja: jojo, souhlas, bývalý manžel nechtěl a já ho nenutila. A nakonec jsem byla ráda, že tam nebyl. Jsou podle mne věci, které ta druhá drahá polovička vidět nemusí (můj názor) :)

    OdpovědětVymazat
  6. Ja by som to nechala na mužovi. Dobrovolne ho tam nechcem a nebudem to vyžadovať. :)

    OdpovědětVymazat
  7. Nikki ja jsem sla na porodni box asi ve dve hodiny odpoledne a mala se narodila az ve ctvrt na deset vecer, takze ono to bylo zdlouhavy uz tak jako tak. A on byl vzornej, pomahal mi vstat, lehnout si, chodit, pomahal mi do sprchy, ze sprchy... Poslouchal moje knuceni, ze MUSI dojit za doktorkou, at mi okamzite udelaj cisare, ze to se neda :-D A kdyz uz slo fakt do tuhyho, tak si teda neco vyslechl :-D Sice to nebylo ani urceny jemu, to bylo tak vseobecne, ale byl nejbliz :-D No a nakonec jsme spolu oba rvali jak zelva, on mozna vic, az se ho musela doktorka zeptat, jestli se vubec pujde na malou podivat a jestli by si ji treba nechtel vyfotit :-D No, samy lepsi vzpominky ;-) Porodu jsem na Zirafovych venovala hned tri clanky ;-)

    OdpovědětVymazat
  8. Nikki ad veci, co partner videt nemusi - jojo, z toho duvodu jsem ho tam nejdriv nechtela. Ale on o to taky nestal, videt "nektery veci" a sam zaujal polohu "nechci nic videt", takze k veskerymu deni od pasu dolu byl otocen zady.

    OdpovědětVymazat
  9. Já jsem pro chlapa u porodu každopádně...u prvního jsem byla sama, u druhého s chlapem a bylo to mnohem lepší:)

    OdpovědětVymazat
  10. Janiii: :D jsi mne pobavila :D já si to pak musím všechno u tebe zpětně přečíst :)

    OdpovědětVymazat
  11. Ja se zpetne bavim taky, okoli se ale asi moc nebavilo... Pri kontrakci jsem vzdycky zarvala neco z toho zapovezenyho slovniku a mezi kontrakcema jsem se vsem pak hrozne omlouvala :-D

    OdpovědětVymazat
  12. jooo, slovník jsem měla taky hezkej :D od té doby se ještě zdokonalil řekla bych :D

    OdpovědětVymazat
  13. To je tezke. Pri prvnim porodu jsem ho tam taky nechtela, neznali jsme se moc dlouho a ja jsem moc stydliva, ale nakonec jsem byla rada, protoze hlidal vsechno mozne okolo. U ostatnich porodu byl a moc si to uzil. Jsou to prece taky jejich deti a tak bych je z toho nevynechavala, ale ani nenutila:-). A chlap je rad, ze u kazdeho porodu byl, jsou to pro neho nezapomenutelne zazitky. Jana

    OdpovědětVymazat
  14. Já jsem taky pro chlapa u porodu, jasně nemusí vidět vše, ale na druhou stranu opravdu "miluju" ty chlapské řeči o tom jak porod nic není. Tak jen ať vidí co mi ženské jsme schopné a musíme vydržet. Ať vidí čím si musíme projít než to maličké - jak by řekli někteří chlapy - "vyplcneme". Takže já jsem určitě pro jestli partner souhlasí :)

    OdpovědětVymazat
  15. hrozne ti to slusi nikki, vypadas moc spokojene. k otazce zda ma chlap byt u porodu, nevim nerodila sem ale dnes bych za sebe rekla ne, nechci ho tam. uprime by me tam sral:D ale kazdyho vec a pokud se dohodnou oba nevidim problem:)

    OdpovědětVymazat
  16. Já mám pocit, že čím víc se ten porod blíží, tím krásnější jsi! :))
    Jinak tatínek u porodu může být obrovskou podporou, takže záleží asi na každé ženě, jak to vnímá. ;)

    OdpovědětVymazat
  17. Effi::D my budem asi z podobného těsta :D kdo ví, třeba ještě budu škemrat, aby se mnou šel :D ale zatím to vidím taky spíše jako přítěž :D

    Kriss: moc děkuji :)

    OdpovědětVymazat
  18. Takový shrnutí mám nejraději! :))
    Jsem sice mladá, ale můj názor na tátu u porodu je- NE! :D

    OdpovědětVymazat
  19. Já osobně si myslím, že porod je od jakživa ženská záležitost. Ke všemu hodně chlapů pak se pak na ženu začne dívat jinak, dokonce k tomu místu které před tím nenechal na pokoji (nevím jak to kulatně napsat :) se pak může po tom co viděl celkem brutálně vyhýbat.
    Prostě si myslím že chlap u porodu nemá co dělat. Ještě tak v první době porodní ale pak ven.
    Pa Světla

    OdpovědětVymazat
  20. Draha Nikki, ty fotky jsou opravdu krasne! I presto ze jsou cernobile, tak na nich neuveritelne zaris! :o) moc Ti preju, aby te stydka kost tolik netrapila. A co se tyce porodu a tatinka, ja si myslim, ze cas ukaze. Az to prijde, tak se rozhodnes podle sve intuice. :o)) hlavne na to ma opravdu kazdy svuj nazor...
    Jinak jak tady ctu vase komentare, zacinam se do budoucna bat porodu. :D Je mi 19 let, tak verim, ze mam jeste par let na uklidneni, ale i tak smekam pred kazdou zenou, ktera si tim projde. Jste uzasne!

    OdpovědětVymazat
  21. rozhodně jsem chlapa u porodu nechtěla a on se tam naštěstí taky necpal :) kontrakce jsem si prožila doma, v klidu ve svém, pak jsem mu zavolala, přijel pro mě, odvezl mě, počkal na chodbě a po hodince a půl se na nás mohl hned mrknout hned PO :)

    OdpovědětVymazat
  22. Já muže u porodu chtěla, on chtěl taky a jsem za to ráda. Dost mi pomáhal i u samotného tlačení, který trvalo hodinu... Byl z toho všeho dojatej a v plný síle mu došlo, jak těžkej porod je. A sám mi pak řekl, že druhý by moc chtěl, ale rozhodnutí nechá na mě (když viděl, jak jsem trpěla), že mě do toho nutit nemůže:o))

    Pokud tam přítel chce, tak bych mu v tom nebránila, však když bude cítit, že už to nedává, může odejít a počkat venku. Případně někdo je u první doby porodní a na druhou jde ven..

    OdpovědětVymazat
  23. Já u porodu manžela měla a jsem tomu ráda. Bylo to dlouhých 18 hodin. Byl vzornej, pomáhal a ani jsem mu kupodivu neměla potřebu nadávat. Když šlo do tuhého, už jsem ani nebyla schopná slova. Do poslední chvíle se čekalo, jestli půjdu na císaře nebo ne. Když jsem chvilkama začala ztrácet vědomí, bylo super, že byl u mě. Odtáhl mě na porodní sál. Tam to vypadalo, že to bude dlouhý, ale nakonec to během deseti sekund vzalo tak rychlý spád, že ani nestihli dojít z pediatrie, takže od pasu dolů taky nikdo nestihl nic vidět( málem ani gynekolog :-) ). Máš krásné fotky s bříškem! Sluší vám to holky! Už mám tip na ženicha...a je princ. ;-) Vyspi se, co nejlíp to půjde. Užívej si "nicnedělání" a přeji pevné nervy s bojem s úřady!

    OdpovědětVymazat
  24. Marcela: já nevěřím, že by to nedal :) Naopak, on je v tomhle hodně ... jak to říct ... vstřícnej a otevřenej, nevadí mu to. ale stejně jako by se chlap neměl nutit do toho, aby byl s ženou u toho, stejně tak se nemá nutit žena, když tam chlapa nechce :) možná si jej nechám max na dobu, než půjdu na sál... to je max, jinak ho nechci ani vidět :D

    OdpovědětVymazat
  25. Jak říkáš a psali i ostatní. Každý to má jiné a každý si to má zařídit tak, jak mu to vyhovuje. Až to přijde, budeš mít jasno. :-)

    OdpovědětVymazat
  26. Nikki, jeste jsem si vzpomnela na kamaradku (doufam, ze to tu bude cist a pak mi vynada... :-)) - jeji manzel s ni chtel byt, ale ne u ty posledni faze... Nejak to dlouho trvalo, pro ni to fakt bylo trapeni, bylo to uz dlouhy a on si sel zakourit. Mezitim ona se rozrodila a kdyz on se vracel a otviral dvere, tak akorat videl presne to, co videt nechtel... Zivot to obcas uz tak nachysta ;-)

    OdpovědětVymazat
  27. Já manžela u prvního porodu chtěla a on souhlasil, domluvili jsme se, že na samotný porod půjde mimo sál a potom ho sestřička zavolá. Odešel a v momentě byl zpět, že chce být u toho. Porod mi vyvolávali, pro mě, "dlouhé" 4dny a byl mi oporou i během těch dní. A bylo pro mě krásné vidět je spolu, jak ji chová, zatímco mě dávala doktorka hodinu a půl "do pucu".
    U druhého porodu - syna, měli všichni čas, nevěřili mi, že už to na mě jde. Manžel dojel včas, ale neměl mu, kdo jít otevřít, protože se mnou byla jen jedna asistentka a doktorka s pediatričkou byly na cestě z oddělení. Takže tak :)

    Nikki moc Vám to sluší s bříškem, pěkně si ho užívejte a klidně pořád odpočívejte, spánek Vám dodá sílu :)

    OdpovědětVymazat
  28. Já si teda myslím, že zvládnout se to dá, není to zážitek, na který budete v euforii vzpomínat, ale přežijete to. Sama nevím, jestli to budu schopná zvládnout, ale pokud se někdo opravdu bojí porodu, bojí bolesti a vadí mu prostředí nemocnice, tak bych s sebou chtěla osobu ženského pohlaví. Když ten člověk má plnit funkci psychické opory, je fuk, osoba kterého pohlaví mě bude držet v tu chvíli za ruku a utírat mi čelo. Taky jsem zastánce toho, že jsou věci, které chlapi vidět "nemusejí". Ne, že bych ho chtěla izolovat od jeho potomků, ale jako muž stejně plně nepochopí, že to jako teda fakt dost bolí a porodit dítě není jen tak sranda a já bych chtěla, aby se na mě nepřestal navíc dívat jako na ženu. Ano, jsem parťák v dobrém i zlém, ano, jsem matka jeho dětí, ale pořád jsem taky ŽENA. Trochu tajemná, specifická.

    Proč můžu, prosím, komentovat jen coby vlastník google účtu? Nevlastním blog na blogspotu, ale jinde a chtěla jsem se pod svůj příspěvek podepsat se vším všudy.

    OdpovědětVymazat
  29. Tak to tvého přítele obdivuju, že chce být u porodu :D

    OdpovědětVymazat
  30. Já jsem ani u jednoho porodu chlapa neměla, protože jsem ho tam nijak zvlášť nechtěla a oni se taky nějak zvlášť nehrnuli... Ale je pravda, že občas ve slabé chvilce si říkám, jestli by přístup toho chlapa k nám pak nebyl jiný, kdyby to všechno viděl? Nicméně vidět a cítit a prožít je něco úplně jiného, takže takové chvilky obvykle přecházím mávnutím ruky. Navíc si tak trochu fandím v tom, že jsem docela drsná holka. A nedej bože by viděl, že ten porod nijak extra neprožívám, tak by chtěl pak fotbalovou jedenáctku. To by se mě pak ptali jak to psychicky zvládám a já na to, že je mi to jedno, že místo antikoncepce papám antidepresiva... :-D :-D :-D

    OdpovědětVymazat
  31. Já jsem manžela měla u všech tří porodů a neměnila bych...a on asi taky ne, protože dodneška říká, že to byly jedny z nejsilnějších a nejkrásnějších zážitků...

    OdpovědětVymazat
  32. Myslím, že to je individuální. Já je měla u obou porodů, chtěla jsem je tam...
    U prvního si bývalý manžel dělal ze mě prdelky jak dýchám, takže to aspoň rozptylovalo.
    U druhého byl pro mě přítel velkou oporou a nemusel ani nic moc dělat, hrozně mě uklidňovalo, že tam byl se mnou. A sám mi pak říkal, že to nebylo tak hrozný. Říkal : ,, Jsem najednou uviděl něco černýho a pak mi došlo, že je to hlava " :) A pak byl celej z malýho na měkko. Ale zase znám chlapy, kteří u porodu byli a prohlašovali pak, že si nedokázali představit, že je ještě ta ženská bude přitahovat..ale záleží jak je ten chlap nastavenej... u nás nebyl problém 0:-) Jestli cítíš, že tam být nemá tak ho tam neber,nech ho někde na chodbě a kdyby náhodou, přijít tam pak může vždycky :)

    OdpovědětVymazat
  33. Ještě jsem tedy mohla dodat, že manžel sice byl u všech porodů (což mi hodně pomáhalo), při samotném narození ale seděl mně u hlavy, přes nohy jsem měla nějaké prostěradlo, takže to, co porodní asistentky neviděl:) (a ani to prý vidět nechtěl...)

    OdpovědětVymazat
  34. Jsi moc krásna maminka!
    Já rodila před sedmadvaceti lety prvně, vůbec jsem netušila, do čeho jdu, nikde nikdo, komu bych mohla věřit nebo vynadat a pomalu abych se omlouvala, že jsem nebyla vdaná (jen jsme to nestihli a já si svatbu chtěla užít), koukali na mě jak na ku.vu, a ještě byli otrávení, že se kluk narodil ve tři ráno. Podruhé u mne byla žákyňka, taky stříhala šnůru, sice se spíš učila, ale dalo se s ní promluvit, líp to uteklo. Za to řvaní jsem se pak omlouvala, dokud mě nezaštupovali.
    Za mě chlap u porodu ano, nebo někdo hodně blízký, i když - komu by se tak dalo vynadat líp než taťkovi?

    OdpovědětVymazat
  35. Taky jsem u porodu manžela nechtěla a jak jsem pak byla ráda, že tam je :) :) A on byl tak šťastný! :)Pokud tam sám chce, tak bych mu nebránila :)

    OdpovědětVymazat
  36. A mimochodem - je to děsný, ale je to fakt - po příchodu manžela se dost podstatně změnilo chování personálu k lepšímu.

    OdpovědětVymazat
  37. Maroussia: fakt? já jsem měla naštěstí personál skvělej, srandičky dělali a tak :) v tu chvíli mi samozřejmě do smíchu nebylo :D ale důležitý je, co si pamatuju :D
    jinak, když nechce muž, nemá se nutit, když nechce žena co rodí, neměla by se tuplem :)

    OdpovědětVymazat
  38. Nikkii :D mám 17 ale straašne ma baví čítať práve toto a teším sa s tebou :D A hlavne teším na to keď ja budem tehotná aj keď mám ešte času :DD
    A tak veľmi ti to pristane na tých fotkách :)))
    A tiež by som nechcela aby bol môj chlapo pri pôrode... aj keď tak to beriem teraz :D

    OdpovědětVymazat
  39. Podle me tatínek k porodu patří... obzlášť, když tam chce ;)

    OdpovědětVymazat
  40. Milá NIkki-) MOc ti to sluší, rosteš do krásy! Přeji hodně štěstí, snad jsi tato horka nějak přestála! A ohledně porodu, ti jako nastávající dula mohi říci jen jedno, je důležité, abyste se oba shodli, a hlavně nebrali svá rozhodnutí definitivně, je možné, že teď to cítíte nějak a až přijde na věc, názor změníte, to samé tatínek-)) OSobně si mylsím, že pokud Vás partner ta krásně podporuje, tak by jako podpora u porodu stál za to-) Pro mého manžela byl porod našich obou dětí velmi silným a krásným zážitkem a dodnes o tom někdy mluví (a to rozhdoně není nijak pozorný, empatický atd-)))

    OdpovědětVymazat
  41. Kristy, za sebe můžu říct, že chlap u porodu je k nezaplacení... Kdybych tam byla sama, kdoví, jak by to dopadlo... :-) Strašně mi pomohlo, že byl k dispozici a vyhověl všem mým "manýrům", mohla jsem nadávat (bohužel i jemu:-D) a všechno to ustál. Strašně mi pomohlo, že tam byl, utěšoval mě, pomáhal mi z vany, sprchy, masíroval mě... no klidně bych s ním šla i do třetího:-D
    Každopádně, ať už se rozhodneš (nete) jakkoliv, držím pěsti, ať je to bleskovka;-)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za každý komentář :)