Spartan Race Martina Kouckého

Věřte nevěřte, Martin má v tuhle chvíli, pevně doufám, start a cíl úspěšně či neúspěšně za sebou ☺ Však já z něj ještě dostanu, jak dopadl ☺

Já vám zde zcela nelogicky po startu předkládám Martinův zápisek, který psal před startem. Měla bych si v emailového schránce udělat systematický pořádek, jinak z těch stovek mejlů brzy zmodrám :D A pak je nacházím všude možně, než v jakých složkách by měly skutečně být ☺

Tak tedy Martin a jeho závod na Spartan Race ☺


---------------------------------------------------------------------------------------------------------

Spartan Race - Den XX. – Den XX. ( momentálně – 8 dní do startu )

Panika! 8 dní do startu a já opravdu mám pocit, že jsem něco zanedbal. V hlavě se my honí, co bych mohl udělat lépe, více, častěji. Do toho na mě něco ošklivého lezlo, takže jsem byl 4 dny bez pohybu. Vztek jsem na sebe měl. 4 dny… minimálně 20 km běhu, 800 kliků (400 na prsa a 400 na triceps), přes 1000 dřepů (klasika a s výskokem – s 20 kg navíc), 800 různých cviků na břicho, 240 cviků na záda( podél páteře ty svaly… teď nevím, jak se jmenují), x stovek cviků na ruce (přítahy na hrazdě, činky, atd.), xx minut švihadla…
Uff. Když se na to kouknu takhle, tak panika se ještě zvětšuje! To jsou hrozná čísla. Jak to jenom zvládnu.
Rozhodl jsem se udělat jednu změnu. Řekl jsem si: “Martine, k čemu ti bude na SR boxovací pytel? Momentálně potřebuješ šplhat a lozit a tahat.“ Takže jsem sundal pytel a tu šibenici, na které byl, používám jako hrazdu. Po delší době. Ještě že jsem tak učinil, protože bych pak asi měl problémy vyšplhat na laně při závodu (předpokládám, že tam tato překážka bude).
Nu, takže jsem se po 4 dnech nic nedělání, konečně pustil do tréningu. Jako mohu říct, že se mi vůbec nechtělo. Asi nějaké erupce na slunci, protože jsem nebyl sám. Takhle unavenej den jsem dlouho neměl. Ovšem disciplína musí být. Takže jsem se pustil do cvičení. Tělo ztuhlé, kolikrát do cviků dlouhé přemlouvání. Nebylo to úplně ideální, ale dotáhl jsem to do konce.
Tedy skoro. Musel jsem vynechat dřepy s výskokem. Jelikož mám ploché nohy – nevymlouvám se na to, nevymlouval jsem se na to a doufám, že nikdy nebudu -, tak na mě občas přijde bolest v oblasti klenby. Často to je po velké námaze- což momentálně můj tréning je- a pak je těžká i obyčejná chůze. Ale raději teď než den před závodem. Takhle vím, že to do závodu odezní, ale musím trochu zvolnit.


Před pár dny jsem si psal se sestrou. Řešili jsme hlavně cvičení. Napsal jsem jí pár věcí, které by mohli zaujmout více lidí. (Doufám. A doufám, že už jsem je někde nepsal.)
Zkusím to udělat nějak bodově:
  1. Mějte se rádi. – To je asi nejdůležitější věc, která se kolem cvičení točí. Když budu mít negativní myšlenky, pak ani to cvičení nebude stát za to. Prostě najděte si na sobě něco, co se Vám líbí a začněte tím. Mít se rád. Kousek po kousku až se nakonec mám rád celej. Může to znít sobecky, ale nakonec: Pro koho to děláte? Pro sebe!
  2. Neposlouchejte okolí. – Dokud nevypadám, jak jsem si vysnil, neposlouchám okolí. Ať už jde o negativní věci (ty vůbec nevnímat), tak o pozitivní (krásně se poslouchají, ale nebrat si je k srdci). Jakmile podlehnete chvále, pak budete stagnovat. Pokud tedy nejste na vrcholu, na který jste se chtěli dostat a víc netřeba.
  3. Když nemůžeš, tak ještě 2x můžeš. – Vždycky se najde něco, co se dá ještě cvičit, když už jsem na pokraji. Vždycky se ještě můžu vyšvihnout o kousek dál. To je to posouvání hranic. To díky čemu se dostaneme dál.
  4. Vnitřní motivace. – Určitě jsou krásné ty motivační obrázky, která vás povzbudí na 10 minut. Jo super. Nakopnou mě ve cvičení, ale pak prostě… to nadšení opadne. Důležitá je vaše vnitřní motivace. To co vás žene vpřed. Vybudujte si jí.
  5. Disciplína a obětování. – Někde na netu jsem narazil na text o disciplíně: Discipline is doing what you know needs to be done even if you don't want to do it. Být disciplinovaný ve všech oblastech života. Pak budu vědět, co dělám a proč. K obětování: Vždycky musíme něco obětovat, abychom mohli dělat to, co máme rádi. Pro někoho to je vzdát se alkoholu, cigaret, kafíčka, nějakého jídla.. prostě něčeho.
  6. Jasný cíl. – Když už cvičím, tak je lepší vědět a vidět, čeho chci dosáhnout. Ideální nějaká fotka někoho. Jasné, každý máme jinou postavu, ale pro představivost stačí. Horší je bloudit bez cíle v začarovaném kruhu.
  7. Dělám (Cvičím) to, co mě baví. – Těžko budu efektivní v něčem, co mě nebaví. Pokud mám problém se ke cvičení dokopat, tak začínám s tím co mě baví a pak přidávám to horší. Ono mě to třeba nakonec začne bavit. Většinou to tak je :-)

Pro dnešek asi vše. Když tak doplním ještě jedním článkem před závodem… A pak po, snad úspěšném – Horší jak 1. Místo neberu :-D , závodu.

Dokud to nevzdáš… však víme :o)

S pozdravem

Martin Koucký

3 komentáře:

  1. Waw... tak to je za Martinem obrovský kus práce. Jak fyzické, tak i duševní.
    A o tom to celé je, nejen jeden vyhraný závod (i když chápu, že je veledůležitý)...ale převexlovat hlavu na takovéto myšlení :-) To je výhra, muselo za tím stát spoustu energy a úsilí/odříkání :-) Pro mě osobně už vítěz je, protože už má vše v hlavě srovnané. Zná to důležité, umí třídit podstatu od plev.
    PS: a jedno plus dávám i za Brno :-)...(to musím)

    OdpovědětVymazat
  2. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za každý komentář :)