Spartan Race Martina Kouckého

Také se chystáte na pomalu blížíce se Spartan Race u nás? Stejně tak se poctivě připravuje Martin Koucký, který pro vás sepsal shrnutí příprav, toho času 21 dní do startu (prostě moje chyba, nyní je to už dřív, zapomněla jsem jeho článek přidat na blog :)))



Spartan Race - Den 2. – Den XX. ( momentálně – 21 dní do startu )

Začneme radostnou zprávou! - Tadáááá jsem registrován. Takže 8.6.2013 Budu na „Moníneci“. Huráá. 

Takové malé shrnutí uplynulých dní:

Ten čas hrozně letí. Nevím, jestli je to dobře nebo špatně. Ale prostě.. :-D Před pár dny jsem začínal. Nohy v jednom ohni. Nemohl jsem pořádně dýchat. 

A teď… Here I am. Všechno téměř bez problémů. Abych byl přesný: 5 km běhu pro mě už není problém. Asi začnu pomalu navyšovat. Ale sem tam udělám nějakou blbost, pro kterou pak na sebe nadávám. Jeden příklad: Vím moc dobře, že když si dám shishu ( vodní dýmku), tak druhý den běhání nic moc. Těžko se mi dýchá. I přesto prostě někdy… A pak se ráno divím :-D 

Za tich pár dnů co běhám, už na sobě pozoruji pár změn. Tělo je pevnější, chodím víc vzpřímeně. Samozřejmě svalstvo na nohou roste a na celém těle se více rýsuje. Díky společnému tréningu a běhu mám pevnější zadek :-P :-D :-D 

Hlavní pozitivum vidím asi v tom, že se mi jen tak nepřekyselí nohy. To se mi hodilo na majálesu. Téměř 12 hodin na nohou. Skákání u pódia, kamarádku na zádech.. ( btw: udělal jsem cca 570 fotek. :-D). Druhý den absolutně žádný problém. 

Ke cvičení: začínám si dávat víc a víc. Na to jak jsem dřepy dřív nemohl ani vidět.. Teď mě baví. Překonávám sám sebe. Když už jsem měl dost dřepů s výskokem, popřemýšlel jsem, co bude dál. Zaměřil jsem na benchovou tyč. Hmmm. Takže teď dřepuji a dřepuji s výskokem s 15 kily navíc. A bude hůř :-D. Na břicho jsem zase po delší době vytáhl kolečko. S ním je taky sranda, když už člověk nemůže :-). Ještě přidat víc kilometrů do běhu a budu spokojen.

Taková malá zajímavost. Už jsem několikrát slyšel, že kdybych chtěl, tak za tu dobu co cvičím, bych mohl být nařachanec. Je to možné. Kdybych se zaměřil na cviky jen na danou část těla. A pak další a další. Možná, ale vím, že takový tréning by mě nebavil. Cvičím, protože je to můj koníček (spíš kůň), baví mě to. Má sestava je téměř stále stejná… Avšak mám tak široký záběr, že si tělo nemůže zvyknout. Navíc občas přidám nový cvik a ten pak v sestavě zůstane. Takže Já cvičím celé tělo, všechny možné svaly, né jenom nějakou skupinu, jen aby to dobře vypadalo. Nakonec bych mohl skončit jako šéf v minulé práci. Ohromný v horní části těla, ale nožičky jako třináctiletý, hubený klučina. Možná mi bude někdo oponovat, ale stačí se podívat do historie. Ve starověkém Řecku asi necvičili pokaždé jinak. A jací tam byli bojovníci, atleti.. Prostě rád cvičím všechno. 

Onehdá se mi stala taková situace. Byl jsem docela nevyspalej a i přesto jsem šel běhat a pak cvičit. Byla mi položena otázka: „proč to teda děláš?“ Odpověděl jsem: „Proč ne?“ – Později jsem si uvědomil ten rozdíl v myšlení. Spousta lidí raději hledá výmluvy, než aby prostě činila. 

Když si to shrnu, tak jsem jenom rád, že mě sestra k tomuto závodu navedla. Konečně nějaký kopanec, který mě nakopne. Páč od jisté doby jsem své cvičení trošku šidil. Díky tomuto musím zase makat minimálně na 100%. A není hezčího pocitu, než když propotíte 2 ručníky, pak jen sedíte, protože na víc nemáte sil. 

Nu snad jsem napsal všechno, co jsem chtěl. ( Určitě ne, ale tak třeba příště :-) )

Dokud to nevzdáš, máš šanci. Jakmile se vzdáš, prohrál jsi. Většina lidí neztroskotá, oni to prostě vzdají. 

PS: Do komentáře pod minulý zápis psala jedna brňanda (Květulín), že se mám ozvat, pokud budu mít zájem potrénovat s její partou. Psal jsem na FB. Zatím bez odpovědi… prosím kouknout do zpráv. Díky :-) 

S pozdravem


Martin Koucký

3 komentáře:

  1. Držím palce bratře :) dobrej článek.... btw byla jsem nazvaná anorektickou protože cvicim a jim zdravé, i takové je myšlení lidí...

    OdpovědětVymazat

Děkuji za každý komentář :)