Seriál: Problémy s hubnutím (7) - Diskuzní fóra, nemoci a zranění, závěrem

Poslední díl tohoto týdenního seriálu máte před sebou a jelikož se mi nepodařilo sesmolit určité úvahy a dotazy do jednotlivých článků a tak nějak mi zde "zbyly", poskládám z nich tento závěrečný příspěvek ☺

Nemoci a zranění
Občas se na mne obracíte s dotazy, zda cvičit či necvičit během nemoci nebo když máte zranění. Nevím, jakou odpověď často čekáte, přiznám se ☺ Někteří možná chtějí mít jakési "svolení" pro to, že si na pár dní od cvičení odpočinou, jiné zase pauza děsí a myslí si, že během pár dní naberou desítky kilogramů. V první řadě je nutné si uvědomit, co se děje s tělem, když je nemocné. Je jedno, jestli je to rýma, chřipka, nebo máte naražené koleno, či jste špatně dopadli na nohu a teď kulháte. Při každém výkyvu vašeho těla je nutné, ať chcete nebo ne, dodat tělu odpočinek. Cvičením na zvýšenou teplotu neděláte nic jiného, než že tělu berete energii, kterou nutně potřebuje zachovat, aby se mohlo co nejrychleji zdravit. Čili cvičením při teplotě, chřipce a podobně, děláte jediné - prodlužujete dobu léčení. To samé se děje i při lehčím zranění. Je naprosto zbytečné v takovém momentě ze sebe dělat statečného jedince nebo frajera a provokovat ono bolavé místo se zaťatými zuby se slovy, že to vydržíte. Co je ale tělu do toho, že to vydržíte, když mu kazíte práci na tom, aby vás dalo co nejrychleji dohromady.


Pravděpodobně bych vám tohle nepsala, kdybych si neprošla něčím podobným. I já byla na počátku strašlivě statečná holka, a souběžně s tím i pěkně blbá ☺. No jo. Při jednom tréninku, kdy jsem dělala kliky a musela udělat i ten poslední, u kterého jsem beztak cítila, že už jej nedám, jsem si poranila zápěstí. A jelikož jsem si myslela, že správný sportovec se nikdy nevzdává, pěkně jsem se další dny ničila dál a na zápěstí nebrala ohled. Však ono to jednou bolet přestane, ne? Nepřestalo. Z pár dnů se nakonec vyklubaly týdny a já už cvičila pokaždé se zavázanou rukou. Takto uběhlo asi 6 týdnů. Celých šest týdnů jsem se doslova naprosto zbytečně trápila a řekla si, konečně, že teda vynechám veškeré cviky na ruce, našla si workouty, kde se jelo jen na nohy, chodila chtě nechtě běhat, když už jsem chtěla pohyb a to na celý týden, nasadila ibalgin na vyléčení zánětu, který se mi tam udělal a nakoupila drahé mastičky, které mi v kombinaci s léky měly pomoci. Neskutečně jsem si nadávala, proč jsem tuhle věc neudělala už dříve. Za tři dny bylo naprosto po bolesti a už jsem samozřejmě machrovala, jak si ten týden zkrátím. Naštěstí tehdy vyhrál rozum a já si zápěstí nechala doléčit. Tohle bylo jedno jediné menší zranění, které jsem měla, ale vím, že jakmile by se objevilo další nebo bych onemocněla, nemá cenu čekat, a raději hned nastolím léčbu, abych byla co nejdříve v pořádku. Být hrdina se nevyplácí.

Odtud tedy pramení velká rada. Necvičit, pokud máte zranění či jste nemocní. Neexistuje, že přiberete, protože zde máte přeci největšího tahouna a tím je zdravá a vyvážená strava. Pamatujete si stále na oněch 80%, které jsou potřeba? Ty potřebujete hlavně, když necvičíte a pak se nemá co pokazit ☺

Diskuze, fóra, skupiny
Nevím, jak vy, ale já mám na různé diskuzní fóra a skupiny svůj názor. Některé jsou fajn, některé bych smazala ze světa. Proč?
V prvním případě je prima najít skupinu lidí, kde se lidé vzájemně podporují a sdělují si své pokroky, rady, recepty a dávají si různé nápady na cvičení a sdílejí, co našli na internetu. Takové mám moc ráda. Jsou jednak skvělou motivací pro ty, jimž se podpory nedostává v reálném světě a tak se uchylují k vyhledávání lidí se stejnými zájmy. Mám velmi dobrou zkušenost s takovými skupinami a diskuzemi, kde je lidí méně, kde se máte možnost s ostatními seznámit také jako s lidmi a cítíte se v takové komunitě příjemně. I když se vám nedaří, můžete očekávat povzbuzení, protože prostě táhnete za jeden provaz, dokonce se stává, že si sdělujete zážitky ze společného cvičení.
V druhém případě jsou zde ale i takové diskuze, které jsou spíše k ničemu než k užitku. Střídá se zde velké kvantum lidí, většina z nich má možnost psát i anonymně, často zde chodí samí chytráci, co si přečetli pár pochybných info někde na netu a myslí si, že spolkli moudrost světa. Vídám kolikrát ty zmatené otázky a odpovědi, nikdo vesměs nikomu nepomůže, děvčata si pomlouvají jídelníčky, jedna druhé říká, že ona by takovém jídelníčku umřela, druhá zase že by praskla přežraností, všude samá chlouba a když do takové "společnosti" vpadne nevinná osůbka, která s čistým srdcem a radostí opravdu touží po změně a vrhne se na ni pár monster, není se vůbec čemu divit, že taková osoba všechno vzdá, protože se jí nedostává podpory už absolutně nikde. 

Proč to píši? Protože to tak je. Již několikrát se stalo, že jste mi celí zmatení napsali email, ze kterého byl cítit smutek, zoufalství a pomoc o radu - aneb tonoucí se stébla chytá. Je mi vás vždy TAK strašlivě líto, to v první řadě. V druhé řadě vám zakazuji na takové diskuze chodit, ve třetí řadě mi děkujete a já jsem ráda, že jste mi napsali a vy chytli tak druhý dech. O co přesně jde? Přišli jste si na jednu z diskuzí pro radu. Z počátku se každý zdá milý a nejraději by snesl modré z nebe. V momentě, kdy vyslovíte názor nebo dotaz, dostanete se do začarovaného kruhu a spustí se na vás ze všech stran milion rad, blábolů, vše, co jste řekli bylo překrouceno, nikdo vás nechápe a po chvíli si říkáte, proč jste tam vůbec lezli, hlavu plnou věcí, které nedávají smysl, držíte se za hlavu a ... no znáte to. Nadšení vystřídá kapitulace. 

I já jsem na počátku toho všeho hledala informace a "kamarády" všude. I já byla přístupem lidí někde vykolejená a někde příjemně překvapená. S otázkou, proč to někde jde a někde vůbec. Z toho důvodu jsem před asi osmi měsíci založila diskuzní fórum přímo pro tuto stránku Moje tělo. Dnes má fórum necelých 300 členů, tedy členek ☺ a i když jsem zpočátku byla na fóru pečená vařená, nastala doba, kdy si děvčata beze mne udělala vlastní skupinku a pravidelně se vracejí, podporují se a já vždy jen po očku nahlédnu a dělá mi radost, že to funguje přesně tak, jak má. Podporují se, dávají si rady, píší co, co baští, co cvičí, sdílí své fotky, své spálené kalorie při cvičení, zkušenosti, fotky z netu, některé jsou opravdovými stálicemi už od počátku, od založení. Co vám má říkat, je to fajn ☺

Díky statistikám vidím, z jakých stránek a tedy diskuzích se na tento blog dostáváte. Vidím, kde si lidsky lidé pomáhají a kde je to o hubu a za každou otázku máte vlastně nůž na krku. Upřímně, některé diskuze opravdu nemají úroveň, takže pokud jste na nějakou takovou narazili, není nic lepšího, než z tama odejít a hledat spolubojovníky dál někde jinde. Protože takové skvělé skupiny a diskuzní fóra opravdu existují ☺

Závěrem
Nikdy není dost slov k tomu, abychom dodali druhým kuráž a sílu změnit svůj životní styl. Ať už jde o hubnutí, nebo jen o cvičení, nebo si jen prostě chcete uchovat váhu a začít prostě zdravě žít. Každá taková změna je ok, je správná. Mně osobně se změnil život k nepoznání. Jasně, mám pořád stejné starosti a chleba není levnější ☺, ale víte jak to myslím - dívám se na zdraví těla naprosto jinak. Jsem šťastnější, více v pohodě, vím, že když si dám trošku sladkého, tak to není zločin a nedostanu želízka ☺ Vím, co je moc, co je málo, co to je zdravě, hlídám, co je tělu prospěšné a tak dál. Protože konec konců, jsem maminka. Mé děti vidí a uvidí, jaký styl života žiju a jako každé dítě se i ony budou snažit dospěláka kopírovat. Kéž by tomu taky bylo. Já jim chci být tím nejlepším příkladem. A co vy? ☺

33 komentářů:

  1. Ahoj Nikki všechny ty články ohledně problému s hubnutím jsou super, vždy u tebe najdu plno užitečných rad a nápadů a vše praktikuji na sobě :) :D a proto se tě chci zeptat pokud bys měla někdy čas jestli by jsi nebyla tak hodná a nevytvořila článek o tom jaké jsou různé druhy cvičení kardio,anaerobní atd a napsala co to vlastně za cvičení je protože mě každý říká něco jiného a vím že ty bys mi to zvládla vysvětlit správně abych konečně měla jasno :-D pokud se tady teda někde nenachází podobný článek a já ho jen omylem přehlídla :-) bylo by to super :-) děkuji moc a jen tak dále :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Takové články už tady jsou :)

      1. část http://mojetelo.blogspot.cz/2012/11/svaly-jako-dokonaly-stroj-pro-spalovani.html
      2. čast http://mojetelo.blogspot.cz/2012/11/svaly-jako-dokonaly-stroj-pro-spalovani_26.html

      Vymazat
    2. Ahoj Nikki, jen se chci zeptat, co je tedy na základě těchto informací cvičení od Jillian? Mám na mysli 30 day shred a ripped in 30. Jsem začátečník - nikdy dřív jsem necvičila, mám odcvičený shred a teď jedu 2 week ripped. Zajímá mě, jestli tohle cvičení stačí pro vytvoření svalů a kondice a případné mírné zhubnutí? (Nejsem tlustá, mám normální váhu, chci shodit cca 5 kg, jídelníček jsem upravila dle bazálu).
      Moc ti děkuji za odpověď.

      Vymazat
    3. Jillian je z velké části aerobní cvičení. Při cvičení se pálí tuk a i ona sama to zmiňuje často při různých videích :)

      Při úpravě jídelníčku je tohle cvičení určitě prima, já na tom postavila veškerou svoji proměnu :)

      Vymazat
    4. Díky :)
      Málo kdy ji u cvičení vnímám, soustředím se na správné provádění cviků a její "push up guys" mě vytáčí do nepříčetna :D

      Vymazat
  2. Ahoj Nikki,

    naprosto souhlasím s těmi diskusemi. Do jedné jsem se taky zapojila, je to asi jedna z těch rozšířenějších, ale stačilo mi,když jsem tam napsala úvodní příspěvek, kde jsem zmínila, jaký mám bazál, a že pod něj rozhodně nepůjdu a jedna slečna, která podle příspěvků jí asi 5000kj za den se na mě obořila,že tak vysoký bazál rozhodně mít nemůžu, tak jsem s přispíváním skončila a radši si občas počtu tady nebo si o tom promluvím se ségrou a na tu diskusi se už chodím jenom bavit nesmysly, který si tam píšou.

    Tereza

    OdpovědětVymazat
  3. Ahojky Niky,
    Tvůj blog čtu už dlouho, nikdy jsem ale nezanechala komentář. Dnes tomu ale tak nebude.. Tvé články hltám vždy jedním dechem.. Velmi mě inspiruješ, když jdu na Tvůj blog, tak vím, že musím makat (čti cvičit) a zdravě jíst.
    Bohužel, patřím mezi ty,, které už jsou boubelaté od dětství :( V 15 letech jsem vážila přes 80 kilo :( Celý život jsem jedla uplně normálně, žádné přejídaní.. od nás z rodiny se nikdo nepřejídal, skoro nikdo nebyl silný, děda nás nutil se sestrou, abychom byli neustále v pohybu.. Máme zahradu, takže ovoce zeleniny přebytky a pohybu opravdu dostatek.. ale i přesto jsem byla takový tlouštík :(

    V 18 letech jsem si našla přítele a hodně jsem zhubla, v hodně krátkém intervalu cca 3 měsíců 12 kilo .. Teď jsem s přítelem 3 a půl roku a má váha se (možná - vím, že to bude znít jako výmluva - vlivem antikoncepce - vystřídala jsem dvě -Regulon a Azalii) vyšlhala na 95kg.. :( Je to hrozné číslo, byla jsem z toho zoufalá. Řekla jsem si dost! Chodím pravidelně běhat, cvičím i doma, jím zdravě, každý den si píši, co jím a stejně mi příjde, že přibírám a nehubnu. Přítel mi samozřejmě říká, že se mu pořád líbím a že jsem stejná jako na začátku.. ale není to pravda... Už nevím, co dělám špatně..ale jedno vím, jistě, byla blbost zhubnout takovou rychlostí již zmiňovaných 12 kilo, která jsem, bohužel i s úroky nabrala v dalších rocích :( Když mě někdo vidí, tak by mi nikdo netipl tolik kilo, doktorka mi nevěří, že tolik můžu vážit, ale bohužel je to tak.
    Zničila jsem si metabolismus, protože jsem držela nesmyslné diety... Když jdu běhat, nebo cvičím, tak mám hned lepší pocit, že jsem pro své tělo něco udělala :) Tělo se mi celkem zpevnilo, není to takové to převislé sádlo a i lidi mi řekli, jestli jsem nezhubla.. :) Když porovnám cm, tak jisté úbytky tam jsou a jsem za to celkem ráda.. :) Pásek utahuji čím dál tím víc :) Zhubla jsem jen 2 kila, ale pro mě jsou důležitější cm a váhou se moc neřídím :) Ale stejně, když se ted´podívám na fotku z roku 2010, připadám si na ní silnější, když porovnám fotku 2013 a 2010 v plavkách, ta z roku 2013 se mi líbí víc, tělo je zpevněné.

    Líbí se mi, co jsi napsala v posledním odstavci :) Opravdu jsi mi inspirací a vím, že když se chce, tak to jde :) Omlouvám se za takový román ...:(

    Dáš mi kdyžtak svůj e-mail prosím? ať Ti tady nezahlcuji blog :)

    Lucka

    OdpovědětVymazat
  4. Ahoj Nikky,
    perfektně a parádně jsi to napsala.moc dobré a výstižné :).Já si prošla též obdobím kdy jsem nemohla cvičit. Měla jsem poraněný palec, musela jsem nosit ortezu a nechat ho v klidu( léčení přes 1měsíc) byla jsem v obavách že přiberu ale řekla jsem si že si můžu jít třeba zaběhat nebo se zaměřit na cvičení kde nebyly potřeba ruce a taky to šlo :) palec je v pořádu :)
    teď se mi stal další úraz a to moc bezva není je to pro změnu palec na noze :) mno asi mám smůlu na ty palečky :) takže teď je to o to těžší :-(
    ale vždy se to dá nějak řešit když se chce a jde :)
    díky za článek..Kájušenka

    OdpovědětVymazat
  5. Ahoj Nikky,

    opravdu moc dobře napsaný články. Spoustu z toho sem vůbec nevěděla, takže jsem moc ráda, že si je napsala. Já měla vždycky problém s tím, že když jsem si řekla, že začnu cvičit, většinou mě nejpozději za 3 týdny dostihla nějaká chřipka nebo angína a dva týdny jsem nemohla cvičit. Pak ale moje vůle polevila a po uzdravení jsem se ke cvičení nikdy nevrátila.. Já vim, moje chyba - stačilo jenom chtít. A tuhle jsem našla svoje poznámky z vážení a měření, když jsem chtěla začít cvičit minulý rok.. No a když jsem to porovnala s měřením z tohohle roku, kdy jsem se opět rozhodla to zkusit, tak sem se zděsila. Přes zadek jsem měla za necelej rok o 5 cm víc.. Když si představím, že bych každej rok měla o 5 cm víc přes zadek, tak si raději ani nepředstavuju tu figuru za 10 let. Fuj. Takže sem si své poznámky schovala a musím říct, že mě to zatím dost motivuje nepřestat... Vždycky se podívám, kolik jsem měla před rokem, tak se mi chce hned cvičit, abych toho výsledku brzy zase dosáhla a když se zadaří, tak bych byla radši, kdybych se dostala i pod těch 109, přes ten zadek... Takže moje velká motivaci jsi ty a moje poznámky z předchozího roku :D
    Mockrát Ti děkuji, že tohle všechno pro nás děláš :)
    Pavla

    OdpovědětVymazat
  6. Nikky, díky ... všechny články jsou pro mě super motivace :-) Tamara A.

    OdpovědětVymazat
  7. Taky jsem si hrála na hrdinu a cvičila, když na mě něco lezlo, ale nevyplácí se, akorát jsem se pak z chřipajzny dýl dostávala. Na diskuzní fora nekdy nakouknu, ale člověk je musí brát trochu s nadhledem, jinak to neje. Chci se zeptat, jak teď v očekávání sportuješ?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. spíše rychlé procházky, kdy se snažím tep vytáhnout výš, ale výš jak nad 140 nesmím :( jinak to čas od času proložím jillian, zkoušela jsem i boba, ale jak se člověk nesmí moc zadýchat kvůli miminku, tak to je takové ošizené no, ale furt lepší něco než nic :) Jinak momentální program co cvičím najdeš vždy vlevo v menu v "info o autorce" - "Co cvičím teď" :)

      Vymazat
  8. Super články, moc mi a doufám, že i všem ostatním, pomáhájí a moc Ti za ně děkuji! :)

    OdpovědětVymazat
  9. Ahoj Nikki!Dovol mi jednu rychlou otazku :), jsem na tvem blogu teprve chvili tak nevim jestli tu o tom je clanek. Resila jsi behem cviceni tepovou frekvenci? Predem moc dekuji za odpoved

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. bože, tak se podívám a když nenajdu, tak se zeptám, ne? Sekce Pulsmetry ;)

      Vymazat
    2. Slo to i bez toho boze ;) tim padem se mi dobre nenacita cela stranka. Snad se brzy dostanu k stolnimu pc. Dik

      Vymazat
    3. Ahojky, ze začátku určitě, tepová frekvence mne i zajímala, takže ano. Dneska už tak nějak odhaduji, na jakém tepu asi jsem, ono se člověk nakonec naučí i to odhadovat :) JInak o tepových freknvecních jako takových tu článek je... mrkni se hned k prvnímu komentáři tady, je tam odkaz na dva články a v nich je i odkaz na tepové frekvence.. Snad to pomůže :)

      Vymazat
  10. Zrovna jsem nemocná :D Včera jsem přijela po 5 dnech z Anglie a dneska jsem plánovala fitko, ale mám teploty, tak radši budu ležet, i když fakt nechci :( Mám špatný svědomí z toho co jsem tam jedla :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak tak, nejdřív se dej do kupy :) Pak pojedeš jak fretka, jak budeš zdravá a odpočatá :)

      Vymazat
  11. Holky, už jste některá našla funkční odkaz na to nové cvičení od J.M. Hard body?

    OdpovědětVymazat
  12. Podle mě jsou tohle opravdu užitečné články - všech 7 jsem přečetla. Vlastně celej tvůj blog.. :D Těším se na další příspěvky. :)

    OdpovědětVymazat
  13. super clanky, vsechny!:-) moc mi to pomohlo. Diky moc za ne, Nikki;-)

    A se cvicenim pri/po nemoci - mam strasnou zkusenost, co se mi fakt hooodne nevyplatila. Onemocnela jsem s detma laryngitidou, nedostatecne to dolecila, neposlouchala vlastni telo a navic jsem jeste spatne jedla. Uhnala jsem si tak cvicenim, kdy jsem to lamala pres koleno, zanet stitne zlazy a 3-mesicni zakaz cviceni. Ted teprve jsem od vanoc poradne zas ve forme a teprve koncem kvetna se dozvim, jestli to nebude mit nasledky na cely zivot:-/ (poskozeni stitky)... Takze doporuju fakt dat na signaly vlastniho tela a pokud clovek onemocni pokazde, kdyz zacne cvicit, zvazit jestli je v poradku strava a jeji skladba.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. jej, teda .... :( tak ti budu moc držet palce, ať se ti každopádně moc daří a zdravíčko je v pořádku !!! Drž se :)

      Vymazat
  14. Nejen fóra dokážou zmást...dneska jsem narazila na podobné kraviny na stránkách jenprozeny.cz..... Doslova vybízí, aby lidi před spaním minimálně 4 hodiny nejedli. Taková blbost :-/ a vůbec to musel psát nějaký maňas..
    http://www.jenprozeny.cz/diety/33858-nacasujte-si-spalovani-hodinu-hodine?page=0,1

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. to je fakt katastrofa tohle... kdo to vidí, tak má pocit, že první jídlo je snad oběd a druhé poslední večeře 4 hodiny před spánkem. Bych takové kopala do prdele, fakt že jo!

      Vymazat
    2. Uh, jsem si nevšimla, že to má i stránku před :) Nicméně i tak, pauza 6 hodin mezi obědem a večeří, když oběd i večeře je sotva pár kalorií... bože bože...

      Vymazat
  15. Po přečtení Tvého článku jako bych viděla sebe :) Shodou okolností se mě týká hned první odstavec. Dva dny mě bolí průdušky, nutí mě to pokašlávat, ale ani tak mi to nezabránilo ve cvičení. Navíc jsem si dnes "naordinovala" Zuzku a ZWOW 59 :) Dopadlo to tak, že jsem cvičení po třetím cviku zabalila, na průduškách jako by mi bouchl granát a já jen nadávala sama sobě jestli jsem normální.

    Konečně jsem našla pohyb, který se pro mě stal smyslem života, takže se každý den na tu svou fitness hodinku neskutečně těším :)Proto mě mrzí, že o ni díky nemoci přijdu. Obzvlášť když mám další motivaci, jakou je "moje proměna".

    Tak jako tak jsem se ve Tvém článku našla. Tělíčko dostane potřebný oddych a hned jak se uzdraví budu pokračovat na svém vysněném 6 pack :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě :) Uvidíš, že pak pojedeš jak fretka :) Tělo bude odpočaté a pojede na plné obrátky :) Radši pár dní pauza, než tělo trápit... to fakt nemá cenu... tak ať se brzy uzdravíš :)

      Vymazat
  16. ahojky Niky, ty neodpovídáš na komentáře? kam Ti mohu napsat, abych se dozvěděla odpověď?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jaký komentář? Při stovce komentářů denně opravdu neodpovádáím na všechny, mám i svůj život ;)

      Vymazat
  17. Ahoj, neměli jste někdy problém po posilování s ramenem, no možná spíš s klíční kostí. Každé ráno ho mám stuhlé, že s ním skoro ani nehnu a při rozhýbání to docela bolí. Ikdyž si dám pouzu, tak se to zase vrátí. Nejspíš dělám něco špatně, možná to bude klikama....

    OdpovědětVymazat

Děkuji za každý komentář :)