Seriál: Problémy s hubnutím (6) - Hubnutí mi kazí psychika a společnost

Ne všichni máme to štěstí a při své cestě za vysněnou postavou máme podporu přátel a rodiny. Někteří z vás jsou na to sami, jiní se dokonce potýkají s nepochopením a odrazováním, ztrácejí přátelé a podobně. Není to vůbec ojedinělé, ale časté. Píšete mi a ptáte se, co máte s tímto vším dělat. Máte ohromný zájem se sebou něco udělat, ale zároveň vás ubíjí reakce okolí. Přejete si, abyste stejně jako mnohé jiné ženy měly kamarádku, se kterou se vám to lépe potáhne, v práci se na vás škaredě dívají, když se vzdáte společné objednávky na pizzu, kterou jste si vždycky s ostatními dali, blízcí si vás dobírají, kdy už se to konečně najíte, a poslední, co potřebujete slyšet je, "prosím tě, na co ty potřebuješ hubnout, vždyť ti těch tvých 90 kilo sluší."

Hubnutí není žádná sranda. A když vás takto "krásně podporuje" okolí, je to ještě těžší. V první řadě je nutné si uvědomit, proč má člověk nutkání chovat se jinak, říkat slova, která by nikdy předtím neřekl apod. Všechno za to může vaše rozhodnutí o změně. Lidé se od přírody bojí změn, kterým nerozumí a které jsou pro ně neznámé. Nechápou, proč hubnete, mají strach, že se stanete jiným člověkem, a mají strach oprávněně, protože změny, které jsou před vámi člověka doopravdy změní, a to nejen fyzicky, ale také psychicky. Nicméně, změní člověka k lepšímu. Nevědí, že děláte něco pro své zdraví, pro lepší pocit. Nerozumí vůbec ničemu. Protože kdyby ano, podporovali by vás, protože by věděli, co za všechny ty pozitivní věci vám to přinese. Z toho důvodu je nutná z vaší strany trocha tolerance a dát dotyčnému čas, možná mu i vysvětlit, proč to děláte a co tím sledujete a co z toho chcete vytěžit. Přijde vám úsměvné, že zatímco potřebujete podporu vy, musíte ještě "uklidňovat" druhé? Ano. Všechno je to na vás ☺ Pokud druhý vaše záměry pochopí, možná se přestane ptát a jen v tichosti bude sledovat vaše počínání. V opačném případě vám nedá pokoj, bude kroutit hlavou a chrlit nemístné poznámky, tím pádem vám bude jasné, že s takovým individuem si vůbec nemáte lámat hlavu. Nechápavost druhých není vaše starost.

Pak jsou zde i lidé, kteří záměrně druhé odrazují z jediného prostého důvodu. Jsou naštvaní sami na sebe, že nemají dostatek síly, stejně jako vy a žárlí, že nedokáží být jako vy, přestože by si to moc přáli. Budou vám možná "falešně" dodávat podporu, ale přitom z chování ucítíte, že budou každou chvíli čekat na váš pád. Nezlobte se proto na ně, není ve vaši moci odstranit problém, který mají sami se sebou.
"Och, ukaž se, ty jsi snad zhubla už deset kilo, ne?" snaží se vás podpořit vaše známá, i když je zjevné, že tomu tak není a čeká spíše na to, že ji řeknete, jak se vám nedaří.
"To ještě ne," řeknete vy, známá se vítězně zaculí, ale její úsměv potrvá jen do doby, než dodáte, "ale za chvíli tam budu." 

Pak je zde skupinka lidí, kteří si myslí, že vám ve vaši cestě budou radit. Tzv. chytrolíni ☺ Během svého života uslyšeli milion zaručených rad a vám z toho pravděpodobně rupne hlava. Ten slyšel, jak je skvělé tamto, ta slyšela, jak funguje měsíční detox, další za vámi přijde se zaručenými radami, jak zhubnout už pět kilo za tři dny, jak je nutné cvičit na lačno hned ráno, jíst naposledy ve tři odpoledne, pít projímadla, že zhubnete i po čokoládě a další pitomosti... hlavně všechny tyhle řeči hned druhým uchem vypouštějte ven. Máte svoji hlavu, svoje úmysly, víte už, jak to chodí a že není žádný jiný systém v hubnutí stoprocentnější než ten, který představuje například tento blog - zdravý jídelníček a pohyb. Lidé umí být pekelně přesvědčiví. Budete mít pocit, že najednou vše, co jste si přečetli a dozvěděli, vlastně ani není pravda, začnete pochybovat a jste jejich. Dávejte si na to pozor. Máte svoji hlavu, svoje vědomí a i bez nich přece víte, jak na to.

Nejvíce ze všeho asi člověk trpí, když s ním nedrží rodina. A úplně nejvíc, když se podpory nedostává od partnera. Možná by stálo za řeč si se svým protějškem promluvit, v čem to vázne a kde je problém. Vysvětlete mu, že nemíníte mít ze svých 80 kilo hned 40, ale chcete se pomalinku dostat na zdravější úroveň, která bude i vám příjemná. Nechcete vypadat jako Zuzka Light (i když třeba ten můj by to bral - zmetek, nu což, já též ☺), ale také nechcete vypadat tak, jak vypadáte, že se sebou nejste spokojené a minimálně o decentní změny stojíte. Člověk, který vás má rád to pochopí a třeba společně naleznete kompromis. Člověk, který bude odmítat a vztekat se, má rád jen sám sebe a své potěšení a na vašich pocitech, ať se vám to líbí nebo ne, mu nezáleží. Setkala jsem se s názorem, že ženské nepatří do ruky činky, ale vařečka. Možná bude říkat, že vás má rád takovou, jaká jste. Prima, ten můj mi říkal to samé, ale já se neměla ráda taková, jaká jsem byla. A on to respektoval. Protože jako správný muž ví, že není nic lepšího než žena, která srší sebevědomím, na které je vidět, že se má ráda a že si sama sebe váží a je se sebou spokojená. Z takové ženy to jde totiž cítit. A žádné proměny nelitoval. A já už vůbec ne. 

Pak je zde možnost, která stojí za uvážení a to, že se přítel bojí, zda o vás nepřijde. Bojí se, že byste byla příliš atraktivní. Sakra, co když mu utečete jinam? Žena si řekne, "panebože proč bych to dělala", ale já vám trošku otevřu oči. Muži takto opravdu přemýšlí, jelikož se jako krásný výstavní kousek stanete terčem pohledů ostatních a muž se cítí svým postavením ohrožen. Zažila jsem podobné výlevy mužů na vlastní kůži. Stačilo si přečíst anonymně pár komentářů pod mým videem s 9-měsíční proměnou na jisté stránce. Vůbec jsem nechápala, kam muži na takové řeči chodí. Údajně mám teď pěkně našlápnuto na to, abych si našla lepšího "borce" a tohoto opustím, údajně se teď můj přítel musí posrat strachy, kdy mu sbalím kufry apod. ty výrazy si nevymýšlím a bylo jich daleko víc, jen to moje ženská hlava jaksi nechápala a nedokázala si zapamatovat. Nicméně, to jsou muži ☺ A jejich strach je asi na místě. ☺ Jen se bojte ☺ Taky se bojíme ☺ Takže odtud také může pramenit ona obava partnera, který vás "nechce podpořit", jen abyste pořád zůstala jeho. Bylo by fajn si o tom s ním promluvit, a říci mu, že pokud jeho negativní postoj pramení z tohoto strachu, nemusí se obávat. Vy přece jenom nakonec budete chtít být krásná nejen pro sebe, ale také pro něj. Okoření vám to život a třeba si dle slov Jillian budete moci konečně dovolit have sex with your lights on ☺ (milovat se bez nutnosti zhasínat)

Pojďme teď pryč od lidí a od společnosti, a zaměřme se na psychické problémy, které vás trápí ve spojení s jídlem. Z toho, co jsem vypozorovala, si nejvíce vyčítáte sladké, na které prostě nemůžete zapomenout a vyloučit jej z jídelníčku nechcete. A přitom, kdykoli si dáte i sebemenší kousek čokolády či tatranky, strašlivě si takové počínání vyčítáte. Pak nastává okamžik, kdy kvůli malému kousku se na sebe naštvete, chcete to hned vzdát, hodit za hlavu, začít zase až od zítřka, přinejhorším začít až za deset dalších let, nebo se kvůli jednomu kousku sladkému na sebe naštvat tak, že když už jste si dali jeden, tak to vytáhnete a sežerete všechno, že už to je jedno, výčitky, výčitky, výčitky... haló, dámy, proberme se ☺ Není nic horšího, než z jednoho plátku čokolády na svačinu udělat nevydařený celý den, z jednoho nevydařeného dne odložit hubnutí až na začátek dalšího měsíce, sotva jeden začal. 

  • pokud neodoláte zakončit svoji snídani třemi kostičkami čokolády, místo výčitek se pochvalte, že se z těch pár kostiček nestala celá tabulka. Navíc, těch pár kostiček, ještě navíc dopoledne, vám nemůže ublížit. Naopak vám to může dodat sebevědomí, že se spokojíte s málem a přitom máte kalorie pod kontrolou.
  • pokud jste celý týden vydrželi bez sladkého a přišla sobota a vy jste prostě neodolali dortu u babičky a králíkovi se zelím a knedlíkama, je to v pořádku. Žádné výčitky. Naopak, spousta profesionálů si jednou za týden dává tzv. prasácký den, kdy mají doslova dovoleno sníst cokoli. Jako odměnu za vynaložené úsilí přes celý týden. Dokonce i Bob Harper věří a praktikuje "prasáckých" 20% ze stravy. Pokud je ostatních 80% úsilí ve stravě na jedničku, nemůže vám hříšná pětina pokazit váš cíl.
  • pokud máte silné nutkání neustále něco uzobávat ze sladkého, nemusím vám říkat, že se vzdalujete svému cíli nebo se k němu při nejlepším přibližujete opravdu velmi pomalu. To víte ale sami. Výborným počinem je pak takové věci vůbec do zásob nekupovat, pokud nemáte dost pevné vůle a nevěříte si, že byste místo jedné tyčinky snědly tři. Co nenajdete ve spíži či v lednici, nemůžete sníst. I já se na počátku bála, že se nechám zlákat, ani já si naprosto nevěřila a proto jsem pevnost své vůle nepokoušela  a žádné věci, které by mi kazily snažení, vůbec nekupovala. 

Myslím, že otázka psychiky kolem hubnutí je nejzásadnější věc. Možná můžete druhým pomoci, jak jste se ze svízelným situací, kdy vám lidé bránili v úspěchu, dostávali vy. Co vám pomohlo? Nebo jak vám pomáhá bojovat proti všem, kteří stále nejsou na vaši straně? Jak řešíte výčitky z jídel a jak jste se ponaučili? Zkuste připsat své zkušenosti ☺ 

N.


Bez hranic - Jillian Michaels c) 


Zítra: Problémy s hubnutím (7) - Závěrem


57 komentářů:

  1. Perfektně napsáno! Děkuji za článeček ;-)!

    OdpovědětVymazat
  2. nejvíc musím souhlasit s těmi posledními body na konci, svatá pravda :))

    ale jak už jsem psala u Fitness-girl, problémy s okolím vůbec nemám a nikdy jsem neměla, všichni v to chápou, že mám ráda zdravá jídla a že často cvičím, protože chci prostě vypadat dobře. A nepotřebuju, aby mi moje okolí říkalo, jak jsem dobrá, že mám takovou vůli na cvičení - vím to sama haha :DD S kamarádkama se o ničem takovém nebavím, nikomu nevykládám, co jsem cvičila nebo jedla. Jen doma mi občas říkají, že jsem bláznivá, jak pořád cvičím a "trápím se", když nemusím - a mají pravdu, bláznivá jsem :D
    Na gymplu si třeba občas kamarádky dělaly srandu, že mě nikdy neviděly jíst bílý rohlík, ale jen ty tmavé, ale všichni to brali úplně normálně, věděli, že hodně cvičím a nemám ráda fast foody atd., ale nikdy mi to nikdo nerozmlouval ať třeba necvičím atd. ( a to jsem byla štíhlá ), všichni to chápali.

    OdpovědětVymazat
  3. Já se těším na svůj prasácký den - až si dám smažený sýr s hranolkama a tatarkou;) Jinak mám vůli celkem pevnou, sice mám doma nějaké zésoby čokolád - dokonce ještě něco z vánočního stromečku - a stále ještě jsem to ani nerozbalila :)
    Já si spíš jednou za čas (dobře např. jednou až dvakrát za týden) dopřeju nějakou drobnost - např. dneska na snídani mazanec s máslem a marmeládou :)
    A mé úsilí mi naštěstí nikdo neshazuje.. jen teda moji přátele rádo jednou za čas pořádají koktejlovou party - že si tam mícháme koktejly... a to by se mi tam nechtělo být jen o vodě.. ale teď si stejně moc nemůžu dovolit něco s přáteli podnikat, protože se musím věnovat diplomce..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Aj ja si dam cez svoj prasacky den smazeny syr a hranolky! :) Už sa nemozem dockat :D

      Vymazat
  4. Skvělý článek, Nikki :)
    Já mám největší problém s rodiči - vůbec mě nepodporují spíš mi moje snažení ještě kazí. Cvičení jim často vadí, říkají mi "ať s jídlem neblbnu" a nemají pro mě pochopení. Hlavně táta za mnou pořád chodí ať si s ním dám čokoládu, chipsy, k večeři párky a podobně.. Nechce pochopit že se nechci cpát a že se snažím jíst zdravě i přes to že k tomu zrovna doma moc možností nemám. Ke snídani mi podstrkuje koblihu a kouká na mě strašně uraženě když si jdu radši udělat ovesnou kaši. Například dneska k obědu jsme měli pizzu (nic jiného tu nebylo a mamka se na nějaké jiné jídlo pro mě prostě vybodla), já si dala dva kousky a táta se mě potom ptal jestli si nedám ještě a divil se že jsem se na něj naštvala - jenže takhle je to pořád, pořád se mě ptá na jídlo i když mu už musí být jasné co jím a co ne. S nesouhlasem se cvičením jsem se už smířila a rodiče budou muset taky, ale s tím jídlem si nevím rady, jak jim to mám vysvětlit?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já bych zkusila začít si to jídlo kupovat a vařit sama. Ukázat jim, že máš jiný názor na jídlo a hlavně, že jsi o něm přesvědčená a stojíš si za tím. Pokud nemáš peníze na to, aby sis jídlo kupovala sama (což znám až moc dobře), zkusila bych se zeptat mámy, jestli by nešlo, aby kupovala méně toho nezdravého, protože ty to jíst nebudeš (a jim by to zbylo,což není zrovna dobrý pro rodinný rozpočet ;) a jestli by tu část peněz nedala na zdravější jídlo. Nebo zkus vymyslet seznam kompromisních jídel, které budou chutnat i jim a navíc i prospějou. Třeba tím "nakazíš" i mamku a budeš mít hnedka spojence :)) To mě jen tak napadlo, co by se dalo zkusit. Držím pěsti!

      Vymazat
    2. ahoj Dee, kupodivu s rodiči bývá největší problém. Já bych jim trošku vysvětlila ze zdravotního hlediska tvůj záměr jíst zdravě, protože je dost možné, že si rodiče často myslí, že je to jen výmysl a móda dětí ... určitě bych to otočila trošku proti nim, na city :) Určitě chtěj být zdravý pro vnoučata :) atd. aby tady byli co nejdéle. Nemusí přece hned úplně překopat jídelníček, ale přeci trošku upravit jenom... a když už s nimi nehneš, tak jim promluv do duše, zda bys aspo%n mohla od nich očekávat podporu, že bys byla vážně ráda a moc by ti to ulehčili. Ať tě nepřemlouvají k dalším nezdravým kouskům, ať tě nelákají na špatné... a podobně. Držím palce.

      Vymazat
    3. Tvoji rodičia sa chovajú úkážkovo podla toho, čo napisala Nikki vyššie. Oni sami so sebou nechcú nič robiť a zavidia, že ty ano a dajú ti to najavo tým, že ťa nepodporujú a odrádzaju. Potom ked si oni chcu dať chipsy atd, ponuknu pre istotu aj teba, aby sa necitili blbo, že z toho nezdraveho priberu len sami, a nepriberes s nimi aj ty.Toto by si mala brat kladne, že vies odolať:))to je predsa skvele nie?:)
      Ja jedlo doma riešim niekedy tak, že uvarim obed pre vsetkych (zdravsi).. Skús aj ty vykuzliť nieco v hrncoch a uvidiš ich reakciu:) ak neprestanu, tak neviem. Ale som si ista, že po čase, keď uvidia na tebe vysledky cvičenia, možno budu trošku závidieť, no zároveň budu na teba pyšní:)

      Vymazat
    4. Mně se osvědčilo chodit ze začátku na nákupy s rodiči. Ono se kolikrát stane, že se ptají, co si chceš koupit třeba za jogurt. Tak jsem jim řekla, že nechci žádný ovocný břečky, že si chci koupit pořádný bílý jogurt. Když si ještě vyhlídneš nějaký, který je cenově podobný tomu sladkému, mohlo by ti to projít. :) Později si na to rodiče zvyknou. A co se týče toho sladkého. Nevím, jak to u vás je, ale třeba taťkovi řekni, že si to necháš na potom, nebo ať ti to někde nechá, že to sníš. Čokoládu pak schováš, nenápadně vrátíš a je vystaráno. :) Hodně štěstí! :)

      Vymazat
    5. Děkuju moc za rady :)
      Tak já si s nimi zkusím nějak promluvit, domluvit se s mamkou jestli by jsme třeba nemohly vařit společně, protože sama vařit nemůžu.. Taky se s ní nějak dohodnu na těch nákupech. Snad mi to vyjde, už jsem se jí snažila nějak "dokopat" k tomu aby začla hubnout se mnou, protože si často stěžuje že se nevejde do žádného oblečení, ale jak na ní teď koukám, když se láduje dortíkem, tak nevím jestli budu moc úspěšná :D Určitě vaše tipy vyzkouším, ještě jednou moc děkuju za podporu! :)

      Vymazat
  5. Ahoj, chtěla jsem Ti sem napsat, že tento soubor článků, co jsi za poslední dobu vytvořila internetu opravdu chyběl. Jsou to neskutečné články, které se týkají opravdu důležitých a podstatných věcí, které v takto kvalitní míře internetu chyběly. Jsi výborná!

    OdpovědětVymazat
  6. taky si dělám jednou týdně tzv. prasácký den...výčitky pak nemám žádné, nic si nevyčítám - tak nějak si podvědomě říkám: dneska můžu :-))

    OdpovědětVymazat
  7. Hola,
    Jen tak zběžně jsem to proletěl a musím říct, že máš recht. Mě taky nikdo nepodporoval. Možná máti, ale nebyl to ten styl podpory jakej by si člověk přál. Ale to důležité co jsem se z toho naučil: Nejdůležitější je vnitřní motivace. To je to co člověka donutí jít makat, i když se mu opravdu nechce.
    Motivační obrázky a videa jsou fajn.. pokud je potřeba namotivovat se na pár hodin ( desítek minut ), ovšem vnitřní motivace člověku vydrží.
    Důležité je vytyčit si jasný cíl ( - jak chci jednou vypadat ) a za tím si jít. A hlavně nebrat ohledy na nikoho. Může to znít dosti sobecky a taky to tak je. Děláme to pro sebe, takže nám nikdy do toho nemá co kecat!

    Dokud to nevzdáš, máš šanci. Jakmile se vzdáš, prohrál jsi. Většina lidí neztroskotá. Oni to prostě vzdají.

    S pozdravem
    Martin Koucký

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Martine :) Je to pravda... o té sobeckosti. Já vždycky říkám, i jeden terapeut na školení, kterého jsem potkala říká, že být sobec, být egoista, tak zdravě, je naprosto v pořádku. Protože my všichni musíme v první řadě myslet sami na sebe.
      Kdyby mi přítel řekl, ať nehubnu, že nechce, tak má prostě smůlu. protože je mnohem důležitější, co se sebou chci já...

      Doufám, že se ti daří, tvoje proměna měla úspěch :)

      Vymazat
  8. Spousta lidí to ale nechce slyšet :-D
    Jedna moje bývalá přítelkyně mi dala na výběr... buď ona nebo činky. Asi víme proč je z ní bývalá přítelkyně :-D Už tak stačilo, že jsem neměl na cvičení tolik času co jsem chtěl :-D

    Daří se mi výborně. Momentálně nabírám hmotu. Pomalu přemýšlím o nějaký nových fotkách.. abych polechtal své ego :-D :-D :-D :-D I jsem si říkal jestli ti sem taky nějaké nehodím :-D

    Já doufám, že se daří tobě i mimču. Docela jsem byl v šoku, když jsem se to dočetl. První myšlenka byla:" Jak teďko bude cvičit!?!!!" a druhá:" Snad bude po narození malé/ho pokračovat!" :-))))

    Martin Koucký

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :D jsi pobavil s tím prvním odstavcem :D
      Určitě až budou fotky další, tak pošli, není problém :)

      A neboj, po narození prcka budu 100% pokračovat, se ošívám na židli, jak vidím ty workouty, co už dělat nemůžu :D Určitě ani teď nejsem bez pohybu, jen je to o něčem jiném ... :) sakriš :) už chci zase dělat sklapovačky a angličáky :D

      Vymazat
    2. Tak dávám ho k dobru mezi kamarády co mi plně rozumí :-D (sic v tom bylo trochu víc, ale takhle je to vtipnější :-D )

      Sic to nebude hned, ale budou. Rád bych domazlil břicho. Konečně jsem odboural poslední špek, tak až to doladím.. :-D

      Dočkáš se :-D Já teď jedu trochu něco jiného na břicho (než co jsem jel předtím) a docela to pomáhá. Sic padne o hodně víc nadávek, ale za ten pocit potom to stojí :-D
      Jo to budou mít mladý pěknou maminku :-))))

      Martin K.

      Vymazat
  9. Ja mám to štastie, že naši ma v tomto podporuju, aj v jedeni a aj v cvičeni. Síce občas ma podpichnu, ale to je fajn:P U kamarátok som ale tolku podporu nemala. Hovorili mi: "Boooze, som zvedava kolko ti to zas vydrzii, zase to vzdas lebo je to len vymysel..A naco vobec cvičiš? Ty furt držis nejake diety a potom to nakoniec vzdas, ako vsetko. Ved jeden den mozes prestat nie? a ist na kolac s nami. To akože naozaj si s nami nedáš pizzu? Ani si s nami nepripijes punčom?" NIE! Tak som si povedala, že kašlem na ich blbé rečičky a pojdem si za svojim, zbytočne ma iba demotivovali. A určite neprestanem uz len koli tomu, aby som im dokázala, že to zvladnem..nech mi potom aj kludne začnu závidieť:) Potom im pripomeniem, ako o mne pochybovali ;) Určite budú zatlkať, že take nehovorili :D:D ženske su rovnake. A tiež sa teším na svoj den, kedy zhresim :) Rozhodla som sa odmienať vždy po docvičenom mesiaci :)

    OdpovědětVymazat
  10. Skvělý článek! Asi nejlepší z celého seriálu. :) Já nijak podporovaná nejsem. Doma mi sice většinou vyhoví, co se týče jídla, ale i tak brblaj a to mi vadí. Ale ono s tím jídlem je to jednou tak a pak zas onak. Jednou jim vadí, že si k obědu dám jen něco a jindy zase ne. Je to složitý. Od spolužáků si vždycky vyslechnu blbý kecy, hlavně od holky, která je mou kamarádkou. Bolí to, ale co nadělám. Přiznám se, že jsem to jednou vzdala, říkala jsem si, co to má za smysl, ale byla to chyba. Dělám to pro sebe, ne pro ně. Cítila jsem se skvěle, tak proč se vracet k něčemu, co mi nevyhovovalo? :)

    OdpovědětVymazat
  11. Moc pěkně napsáno, hlavně 90% z nás si v tom najde svého "nepříznivce" ... :)

    OdpovědětVymazat
  12. prasacky den?? no to se tesim:-)) já se tedka vazne zacla snazit i s jidlem, vsechno si pisu, vazim, planuju, jsem tim tedka posedla:-)) pritel me podporuje ve vsem, co me bavi, to je na nem super. s rodicema davno neziju, mamka mi do niceho nikdy nekecala, je zlata:-)) ale tchanovci, kdyz jsme tam byli na tyden, tak to bylo: necvici nejak moc, neprehani to, proc neji toto:-)) tak mi tyden stacil:-)) ale ja to brala jako zajem, ptz jsme tam byli fakt na chvilku.
    k tomu nekupovat sladky do zasoby. tak ja to nikdy nejedla, jenze muj pritel ma v tomhle silene krecci umysly a mame doma dve krabice s cokoladou. on to prubezne tlaci a ja se musim obcas drzet:-))ale jinak jako podporu mam:-))
    nikki, diky za super clanky. jsi skvela v tom, ze jsi se od jidelnicku vysvihla uplne k novinarine. vazne klobouk dolu. tobe ty informace fakt verim a uvazuju nad tvyma radama:-)) mej se moc krasne, uzij si tehotenstvi a i pak:-))
    melanie

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :) Užívám :D jsem ráda, že se články líbí... a že si vlastně spousta z vás najde to co potřebuje, to je důležité :)

      Vymazat
  13. děkuju všem za komentáře, je moc prima vědět, že pomáháte druhým.. ono aspoň člověk ví, že v tom nejsou ti "nepochopení" sami :))) často je to těžké, nejde si říct "vykašlu se na ty řeči", protože od těch nejbližších bolí a zasahují nás. takže se všichni moc držte :)

    OdpovědětVymazat
  14. Mne na zaciatku priatel neveril, ze mi to moje zdrave chudnutie a cvicenie vydrzi, ale po par tyzdnoch pochopil, ze to myslim vazne a nevadi mu, ani ked mu cvicim pred telkou, ktoru on prave pozera :) Takze v nom podporu mam. Co sa tyka rodiny, tak tu problem nie je, nakolko byvam s priatelom dost daleko od rodiny a oni ma vidia raz za mesiac, dva a tak ma vlastne este schudnutu ani nevideli, len som to spominala mame a sestre a mama sa obcas spyta, ze kolko som uz schudla a zakazdym nezabudne dodat, ze to nemam prehanat, lebo dostanem anorexiu :) A najhorsie to je asi v praci. Uz si tam pripadam, ze odkedy to vidno, ze som cosi schudla, tak to tam kazdy riesi. :( Strasne ma to otravuje a vadi mi, ked snad kazdy den ma niekto nejake narazky napr. na moje nohy, ze ich mam ako zapalky a ze sa stracam a ze dokedy budem este chudnut a preco to robim a ci sa mi chce cvicit a narazky, ked nieco poviem, ze nabudem jest, lebo to nie je zdrave a poznamky, ci mam noveho frajera a pod. kraviny ma neskutocne otravuju. A tiez mi ide na nervy, ked jedna vecne chudnuca kolegyna chyti chut chudnut aspon 1x za mesiac, to jej vydrzi tak 2-4 dni a za ten cas sa ma stale vypytuje co ma jest a kedy a aj tak jej stale "nieco chuti" a ja ju mam drzat na uzde. Ja sa snazim ako blba a potom, ked sa nepozeram, tak potajomky tlaci kolac a pod., alebo na druhy den pride do prace s tym, ze doma jedla blbosti a ze sa jej nechcelo cvicit a pod.. Toto ma unavuje. A este mi vadi, ze u nas sa nosia do prace zakusky a blbosi, ked mame meniny a naroseniny a to ma stale niekto a kazdy ma nuka, ale takym vydieracskym sposobom, ze daj si, lebo sa nahnevam a pod. Ale inac sa nestazujem :) ZuzanaZ

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. to v té práci jsem naprosto to samé... všichni věděli, že hubnu a pak jak na potvoru měli všichni narozeniny a speciálně mi donesli na tácku zákusky. Já je pěkně zase vrátila a všichni se cítili dotčeně, že to odmítám. Ale bylo mi to jedno, mně totiž přišlo hrozně nefér právě od nich, že ačkoli věděli, co se sebou dělám, tak pak přijdou a prudí s chlebíčkama a zákuskama. To neberu takové jednání.

      jo a to s tím, že máš jiného chlapa, to je taky tak na hlavu tohle :D že tohle někdo vůbec dokáže vymyslet :D

      Vymazat
    2. A najlepsie je to, ze dalsi kolega ma zase otravuje tym, ze jemu sa vraj chudsia nepacim, ze predtym som vyzerala lepsie, to uz bol bonus, ale to fakt neriesim, len sa nad tym smejem, ved jemu sa predsa pacit nemusim, hehe. ZuzanaZ

      Vymazat
    3. :D taky jsem to od dvou mužských slyšela :D no, že by mi na jejich názoru záleželo se říct nedá a taky jsem jim to řekla :D důležitý je ten, kterého máme doma :)

      Vymazat
  15. Docela se mi ulevilo kdyz ctu že nejsem jedina na koho okoli a rodina brbla. I kdyz uz se to zlepsilo, ale zacatky byly horsi, taky sem furt slysela ze to nemam zapotrebi a blabla.. Dneska kdyz uz vidi ze me to fakt za rok nepreslo a ze uz jdou videt i vysledky tak se spis zajimaj co a kolik jim a co cvicim ( zrovna dneska sme byli u rodicu na obede a kdyz sme se bavili a jim rekla ze fakt nejim zrni ale bastim 7 x denne koukali nevericne a samozrejme stale neveri ale to je jejich problem uz). Tak fakt se to chce obrnit trpelivosti a nebrat vazne ty kecy( nekdy je to tezky a obcas sem vystartovala:D) nastesti mam pritele co me maximalne podporuje a basti to co ja( je vlastne takovej pokusnej kralik) to me hodne pomaha:)

    OdpovědětVymazat
  16. no, já mám v práci dvě kolegyně těm je přes 45let a obě mají do60kg(já 36let),ale když to tak napíšu tak sežerou na co přijdou(děláme v masokombinátu,vyrábíme klobásky a jiné uzeniny).Kdežto já jsem takový slovanský tip.Oni vždycky říkají že zhubnou když jsou vynervované ale já spíše hubnu když jsem v klidu.Jenomže když se věčně předvádí v novém oblečení tak jen tiše závidím A ještě jim říci že doma cvičím, tak se mi vysmějou. Ale já se snažím cvičit každý den,i když můj muž má přes metrák tak mi to cvičení nehaní. A mé děti dcera15 a syn12 jsou fotbalisti.Dcera si oblíbila Zuzku light tak cvičí podle ni.A já? Já mám slabou vůli,ale snažím se.A snažim se překonat i blbý keci těch ostatních,ale to bude trvat asi dlouho.Niki tebe obdivuju a každý článek poctivě čtu moc se mi tu líbí. LILA

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Lili...moc držím palečky,ať se Ti daří...a klidně to holkam neříkej...někdy jsou lidi opravdu moooc zlí..:-(.Držím palečky a hoooodně štěstí v cvičení a jenom Ti něco přepošlu...já osobně potřebuji asi dohled co se týče stravy.Cvičím už přes měsíc a ani kylčo dole a tak chci zkusit tuhle paní...http://www.kgdolu.estranky.cz/clanky/aaa---zasady-tohoto-programu-redukce-vahy.html
      Byla i v pořadu sama doma.Hledala jsem v Brně nějakého poradce,ale já spíše dám na doporučení a teď v televizi Nova je ta paní Jůlie co hubne a koukala jsem,co jí teda doporučil ten dietolog a podle mě fakt hrůůůza a u téhle paní mě ten jídelníček dívá smysl..:-).Koukněte..)K

      Vymazat
  17. Nikky, super článek :-) Tamara A.

    OdpovědětVymazat
  18. skvelý článok :) ďakujem.

    OdpovědětVymazat
  19. já jsem se do toho taky dala už je to asi 18 dní a jde mi to dobře,makám a hlídám si jídlo,ale jinak jsem totální závislák na sladkém a mám záchvat.přejídání,takže teď si ještě říkám,kostička čoko mě nezabije,ale na druhou stranu si ještě stále nejsem jistá,že bych zvládla tu kostičku a jednu buchtu,takže zatím si nedávám nic a jde to taky,trénuju si tím vuli a jsem na sebe hrdá.Až budu spokjená sama se sebou a budu si jistá,že to ukočíruju,tak si pak s klideem na návštěvě buchtu dám,ale ted ještě ne.A jinak Niky díky moc za krásné články,jsi velkou inspirací pro nás petra

    OdpovědětVymazat
  20. Jj... :D V pondělí jsem šla za kolegy, jestli by mi někdo na pár dní nepůjčil pětikilovou činku (chtěla jsem si vyzkoušet kettlebell od Jill s něčím onačejším, než tříkilovkou, než si sama pořídím něco těžšího). Schválně jsem to řekla tak, aby to nejlíp slyšel jeden takový chytrolín. Trefa - otočil se ke mně a hned "Ty chceš vypadat jako Zaremba" (náš bývalý vzpěrač)??? Měla jsem co dělat se nesmát a lakonicky odvětila: "Jo!!!" Co bych tomu trdloňovi půl hodiny vysvětlovala, že s jednou pětikilovkou jak kulturista vypadat opravdu nebudu.
    Eva
    Přítel si naoko ze mně dělá legraci, že se mně bude bát, až budu pořádně osvalená, já na to, že to dělám proto, abych ho pak mohla nosit na rukou.
    Sice jsem už dost stará na některé poznámky, pravda ale je, že některým lidem raději říkám, že nehubnu, ale posiluju, abych se vyhnula jejich "dietním radám".

    OdpovědětVymazat
  21. Ahoj holky, tak vidím, že s tím odrazováním od rodiny a okolí to má hodně z vás podobně. Já jsem si takhle strašně dlouha hřála na hrudi hada, jak se říká- jedna z mých nejbližších kamarádek moje první hubnoucí úspěchy těžce nešla a coby neúspěšná dietářka mi nenápadně házela klacky pod nohy...nošením čokolád a dortíků obden na návštěvu počínaje, přemlouváním "dnes necvič", "už jsi hubená dost", konče už i scénami, různými naschvály a podobně... Dlouho jsem byla tak blbá, že mi to samotné nedocházelo, ale naštěstí mám tak hodného přítele, který se mnou zaklepal a docela mne probral :))
    Teď mám podobný problém s tchýní- na rozdíl od kamarádky se jí nezbavím a jelikož žijeme pod jednou střechou, občas je to docela peklo. Jsem ten typ, co když má doma sladké, stěží odolá... A tchyně láduje lednici dortíkama, přestože ona ani přítel na sladké nejsou...No co, já je vždy vezmu a dám kolegyni pro děti :D :D :D

    OdpovědětVymazat
  22. Ahoj, také to tak mám- jednak s tou společností- moje nej kamarádka mi prostě protivným tónem sdělila, že tomuhle nerozumí a tím mi dala jasně najevo, že se o tom semnou bavit nechce, nevadí, pořád je okolo mě ještě dost lidí, které to třeba i zajímá, ale já jsem to vyřešila po svém a píšu si ve Wordu tzv. Fitness deníček, tam se svěřuju se vším..

    Mám jeden dotaz na program od Jill a to Extreme Shed & Shred, máte ho někdo? Já ho na youtube nenašla celý a na uloz.to mi rovnou vyběhlo nějaké porno:/ :D
    Pokud ho někdo objevil, ptž já na to nejsem moc šikovná, budu vděčná za link:) díky..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vypadá to, že na ulozto.cz jsou všechna videa s Jill smazána :-( Tamara A.

      Vymazat
    2. Videí je tam dost, ale k tomuto programu žádné :( tak mám smůlu, budu muset sehnat DVD, protože ani na youtube jsem celý program nenašla.. já mám dnes odcvičeno cardio 1 z BR a za chvíli se vrhnu na 6 Week Six-Pack Abs Workout level 1- jsem zvědavááá :)

      Vymazat
    3. Existuje někdo úžasnější než Nikki Finn? :D zaregistrovala jsem se, poslala jsem teda smsku za 99Kč, a hned jsem vyhrála bonusových 1000 kreditu, takže jdu stahovat, takže pro všechny, kdo by sháněli programy od Jillian a další, HELLSPY.CZ ;)

      Vymazat
  23. Ahoj, ja teda mam "nejradsi" pristup nekterzch mzch jakoze kamaradek, kdy jsou prirozene hubene, nesportuji, ale jsou dedicne stihle a mohou jist co chteji..to pak pote,co jim tedy prozdradim, ze jim zdrave a denne cicim, tak jejich reakce jsou typu: jezis, na to jaaa bych se: vykaslala...nebo To by me teda nebavilo takto furt cvicit...nebo si zacnou hladit jejich ploche bricho a rikat: Noo,ten muj spek...fakt uzasny...Lucie

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. dej si s nima soutěž ve sklapovačkách nebo angličákách a ani jedna se nezvedne :)

      Vymazat
    2. Jojo, to se me tak nahodne podarilo s jednou z tech :) Byly jsme na zumbe (ktera je pro me uz flakacka podle Jill) a nasledne tam pridava posilovani bricha, kdy dela to, co Jillian, jak jsi oprena o lokty a o spicky u noh..ja vydrzela v pohode do konce i s mym spekem a myma 12 kilama nadvahy! Kdezto ona po chvilce padla cela ruda upocena, ze toto je na ni prilis :) To byl ale pocit!(ano, neni to spravne, ja vim :) )..ale vse diky pulrocnimu cviceni s Jill a tvoji "podporou". Diky! Lucie.

      Vymazat
  24. Díky za článek! Zrovna ho čtu po docvičení Jill a koukám na přítele, jak si donesl na svačinku koblížek a zapíjí to colou...achjo...nevím jestli teda mám právo si stěžovat, protože třeba s jídlem celé rodiny se mi vlastně přizpůsobil (vaří především on, ale teď podle mých instrukcí) a navíc taky velmi často hlídá některé z dětí, když cvičím (snažím se cvičit, když spí alespoň 2 ze tří, vychytat všechny naráz je skoro zázrak :D)
    no ale ráda bych, aby se taky začal hýbat, protože oba dva máme nadváhu a prostě to není pěkné...nevím, trošku doufám, že ho namotivují třeba moje úspěchy po prvním měsíci a pustí se do něčeho taky :-/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nech ho koukat :) Ten můj sice cvičení nepotřebuje, je prevít krásně stavěnej od přírody :D ale beztak se po pár měsících přidal a cvičil :) ne tak jako já samozřejmě :D :D :D ale šel do toho, chtěl :)

      Vymazat
  25. Cvičím s Jill a je to super :) Občas mě popadne taková ta nálada, kdy mám chuť sníst celou tabulku čokolády, ale když zjistím, že místo toho mám doma jen jablka (protože sladké nekupuji), uleví se mi a hned se vzpamatuji. Nevím, jak je to možné, ale u mě to tak prostě je - když to doma nenajdu, tak to nemůžu sníst! A když mám chuť, vezmu si ovoce, protože jsem se naučila jej milovat MNOHEM VÍC než čokoládu :)

    OdpovědětVymazat
  26. Po přečtení tohoto článku se mi strašně ulevilo.Celý týden jsem se zdravě stravovala a poctivě cvičila,ale dnes mě dohnala moje mlsná a dost jsem zhřešila sladkým. Už si ale nedělám takové výčitky,když to dělá občas i Bob :-). Je fakt,že se má chuť na sladké teď ukojila a zas nejmíň týden vydržím :-)

    OdpovědětVymazat
  27. Musím říct, že mě nikdo v hubnutí ani ve zdravém žitovním stylu nepodporuje. Rodiče jsou proti tomu. Nechápou, že já to vlastně dělám pro sebe, že chci být zdravá a cítit se dobře. Stále mi říkají, že já hubnout nepotřebuju, necvič a raději si dej něco k jídlu. A když odmítnu tak jsem hned anorektička.. opravdu nechápu toto myšlení. Přítel také nechce, abych hubla, ale to se mám pořád ohlížet na to co chtějí ostatní? Na to už nemám sílu. Od přátel se také podpory nedočkám. Mám kamarádku, která sportuje. Vždy když jsem jí řekla, že jsem byla cvičit nebo jsem se dozvěděla něco nového o životním stylu, slyšela jsem akorát odpověď typu: Neblbni, jsi hubená. To je sice pěkné, že si to myslí.. ovšem já mám jiný názor proč mi to vždy říká. Podle mě se bojí, že bubu mít lepší výsledky než ona sama a tak se mě od toho snaží odradit. Ovšem nevím, jestli si to myslím správně nebo ne. Já se ale jen tak nevzdám a ukážu jim, že se obejdu i bez jejich podpory! :)

    OdpovědětVymazat
  28. Jojo.. tak takových lidí znám hodně :) Třeba v autobuse holky každou chvíli vytahovali bábovky, čokolády atd a já když si nevzala ani jednou, tak na mě hned: "Ty držíš dietu?" pak už mi ani nenabízeli a dokonce jsem slyšela narážku "Nech jí, vždyť by byla tlustá." Takový řeči opravdu zbožňuju. Dietu nedržím samozřejmě, ale přece se tím nebudu zbytečně cpát a vysvětlovat tohle už fakt nemá cenu :)

    OdpovědětVymazat
  29. Zdravím holky :) Musím se přiznat, že taky patřím do klubu těch, co nemají podporu! Právě naopak - manžel ani rodiče to při nejlepší vůli nechápou (tatík s úšklebkem "snad nedržíš dietu" komentuje svačinku a maminka mi rovnou vmete do xichtu, že se na to mám vy*rat, mám to v genech :( ). Nejvíce mě mrzí manžel, jelikož jsme zvyklí spolu obědvat když příjde z práce, který komentuje mé jídlo slovy "já Tě lituju zlato, že musíš jíst tohle" :( - sakra vždyť jsem měla na talíři zapečenou brokolici a zeleninový salát..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak mu odpověz, že ty lituješ jeho s tím co má na talíři on :)

      Vymazat
    2. Drž se a nedej se :) Uběhne čas a budou se sami inspirovat :) Vydrž :) I můj přítel nakonec zkoušel různé recepty, kterých by se jinak nedotknul :) Tak setrvej, ... jednou jim ta řeč dojde.

      Vymazat
  30. S nadváhou anebo cvičením jsem nikdy problém neměla, spíše to cvičení nikdy nebylo pravidelné a pořádné... Navíc jsem pořád něco jedla, sice to sem tam bylo zdravé, ale to nezdravé jídlo hodně převládalo... Ale nebylo to na mě znát, až najednou jsem si uvědomila, že nejsem spokojená se svým tělem.
    Tak jsem začala cvičit pravidelně s Jillian, pomalu jsem přešla na 5 jídel denně, zdravou výživu, denně navštěvuji blogy, které jsou úžasné jako tvůj a dovídám se spoustu zajímavých věcí o tomto mojem novém životním stylu... :)
    Mám pár kamarádů, kteří mě ve všem podporují a chápou proč to dělám :) Pak jsou ale ti, kteří se na mě dívají jako na exota a nerozumí mi... a abych pravdu řekla, někdy mi to dost vadí :(
    Doma o mě všichni ví, že mám ráda sport, takže cvičení berou, ale když jsem začla jíst bílé jogurty a další tak mě nechápali :D Později si ale zvykli a když je u nás nějaká návštěva, tak jim vykládají, jak žiju zdravě ;) ...Jenom děda to pořád nechápe. A ptá se, jestli si s ním dám škvarky nebo chleba se sádlem... Ne, nedám :) :DDD
    Julieta :)

    OdpovědětVymazat
  31. Můj největší problém je, že se 4x týdně vracím domů po 19hod večer, vyčerpaná a rozespalá z autobusu a až kolem 20h jdu cvičit- už na to nemám moc náladu, ani energii (většinou), pak jsem z toho mrzutá, že jsem do toho nedala víc, ale odcvičím to.. často z těchto 4 dnů cvičím pouze 3, jeden si dám pauzu (nejčastěji ST nebo ČT) a naopak pátek, sobota, neděle kdy mám volno cvičím s chutí a cvičím hodinku denně- dva programy, které si nakombinuji s nějakou pauzou mezi sebou.. s jídlem nemám problém, vůbec nehřeším, jím pravidelně a počítám si kcal, abych tak nějak pořád dodržovala hranici 1400Kcal.. jenže následkem toho cvičení zkrátka mívám pocity- že se neměním, nehubnu, nesnažím, že jsem slabá a zbytečná atd.. zkrátka depky.. a pak se to zase úplně obrátí.. nevím co s tím mám dělat, jsem vážně náladová z toho, nevím jak se mám uklidnit a ujistit, že když cvičím 6x týdně a zdravě jím, bude to vidět ať tak, či tak.. ale zkrátka za čtvrt roku to být vidět musí... :( pomoooc...

    OdpovědětVymazat
  32. Pekne napsane a je to naprosta pravda...Ja mam nejvetsi problem s manzelem. Uz jsem se parkrat pokousela vrhnout na hubnuti, ale nikdy to nepochopil. Pritom co jsem s nim, mam 10kg nahore a ty chci taky zase shodit na svou normalni vahu. Moji nejvetsi nastrahou jsou slane chipsy, ktere kupuje celkem casto a pak si je otevre a predemnou je postavi na stul... na, dej si... Tak jsem se casem premohla a nedam si... protoze jedna chipsa znamena cely balicek.
    Cviceni se mi povedlo hodit na svuj denni rezim, ale s jidelnickem stale bojuji. Nejhorsi jsou vikedny. Ted, kdyz se uz nemusim soustredit na cviceni, ktere uz beru automaticky, mam cas se zamerit na zvladani jidla a "nepodpory" a snad... se to do leta vse povede.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za každý komentář :)