pátek 15. března 2013

Den 323 - Ona není já! aneb nas*at se na sebe je to nejlepší pro změnu

Ona není já (She's Not Me) je název jedné písničky od Madonny. Shodou okolností jsem včera sledovala poslední díl před živým finálem soutěže The Biggest Loser. Co mají tyhle dvě věci společné? No, krapet dost. 

V onom posledním díle byly soutěžícím puštěny videa, při nichž se zrekapitulovalo to, jak začínali, pokračovali a kde jako lidé - ne jako soutěžící - ale kde jako lidé skončili. Hrozně se mi líbilo, když jejich "staré já" promlouvalo k těm novým osobám, kteří tato svá videa sledovali. Ta proměna, kterou prošli, byla viditelná a doslova hmatatelná. Já neustále tvrdím, že celý tento proces proměn a změn životního stylu není vůbec o fyzické síle, ta se prostě dostaví ať chcete nebo ne, ale velká změna se hlavně děje s psychikou. Je to v hlavě. Tam je ta moc. Všimněte si, že ani jeden ze soutěžících neřešil ty desítky shozených kilogramů, ale všichni do jednoho, i ti, co už dávno vypadli, mluvili de facto naprosto shodně. Našli se. Našli svoji sílu, tu pravou. Podceňování se se změnilo v sebejistotu, to čeho se dříve báli najednou nešlo nezvládnout, ti, co to se sebou kdysi dávno vzdali, se rozhodli bojovat a začal se čím dál častěji objevovat úsměv na jejich smutných a uplakaných tvářích. Obyčejní lidé, kteří dokázali rozplakat Jillian Michaels i Boba Harpera. Obyčejní lidé, na jejichž místě byste mohli stát klidně i vy. Lidé, na jejichž místě ve skutečnosti stojíte právě vy

Všichni máme v sobě spoustu vůle a odhodlání, jen jsou někde v nás hluboce schované a nikomu z nás nezbývá nic jiného, než tyto své jedinečné možnosti najít a využít je ve svůj prospěch. Nikdo nemá větší vůli a nikdo nemá menší vůli, všichni máme stejnou měrou naděleno. Rozdíl je jen v tom, jak často svoji vůli trénujeme. A vy už víte, že čím více člověk cokoli trénuje, tím silnější se v oné oblasti stává. Neudělá to za vás absolutně nikdo, na koho ukážete prstem. Je jen jediný člověk - otočte tím prstem svým směrem a ukazujete na něj. Vy!!! Máte v sobě tolik síly a nevíte o ní. Proč to vím já? Protože jsem byla také na vašem místě. Myslela jsem si, že dostatkem vůle neoplývám, ani dostatečnou sílou a bála se, že to všechno, co mne čeká, brzy vzdám a znemožním sama sebe a onu sebedůvěru pohřbím ještě hlouběji, než původně byla. Ale nevzdala jsem to, chtěla jsem víc než cokoli jiného tu jinou osobu, chtěla jsem to víc, než pizzu a ty sračky kolem, chtěla jsem to tak moc, jako by na veškeré té změně mělo záležet mé dýchání. Tak moc jsem svůj život chtěla změnit. Přestala jsem hledat výmluvy, zatla zuby, uvědomila si, že veškeré omlouvání mé neschopnosti byl ve skutečnosti strach přiznat si, že žeru jak prase - příliš a nekvalitně, přestala brblat a dívala se do cíle, který jsem si stanovila - být a cítit se fit! Název tohoto blogu se od té doby nezměnil, protože je to stále aktuální a protože se už nikdy v životě nechci vrátit k té osobě, kterou jsem byla téměř před rokem. Nikdy! Ano, vážila jsem si sama sebe a měla se ráda, ale také jsem si byla vědoma, jak se svým životem a jeho zdravotní stránkou zacházím a jak si bezdůvodně podkopávám nohy - strašně jsem se na sebe zlobila (což je jen slabší výraz doslovného "nesnášela jsem se za to").

Já vím, že je to neustále dokolečka a neustále ohraná pohádka, ale hlavní změna musí přijít v přístupu k vám, jako člověku. Člověk - to je mysl a tělo. Společně tvoříte dokonalý pár, který je určen k tomu, že společně všechno zvládnete. Lidé často říkají "teď začnu, změním se, bude ze mne jiný člověk", ale ve skutečnosti to nemyslí vážně, i když ty první pohnutky jsou opravdu silné. Ona nasranost na sebe po čase odezní, člověk se z toho vyspí a začne tam, kde vlastně skončil. To nesmíte dovolit!!! ☺ Být nasraný na sebe je to nejlepší, co vás mohlo potkat totiž. A je třeba toho využít. Je třeba se každé ráno probudit a vzpomenout si na onu nasranost na sebe. Vzpomenout si na toho, kým jste byli v onom momentě! Na moment, kdy jste se vášnivě ponořili do sebe a byli naprosto skálopevně rozhodnuti, že se ty změny ve vašem životě stanou. Já na ten den myslím neustále - na 27. dubna 2012!!! Ta z dvacátého šestého dubna už nejsem já ☺ 

Nikki ♥

PS: omlouvám se za výrazy, ale byly potřeba... byly ve mně ☺
PS2: v neděli se těšte na další společnou výzvu pod názvem motivace
PS3: myslela jsem si, jak nebudu na Koníkovi anonymní :D (aneb myslet = h***o vědět) :D
PS4: omlouvám se za výrazy, ale ... ☺
PS5: pěkný víkend ♥
PS6: Už půjdu - jen dotaz, už jste si zaskákali? Tak jste na tom s fyzičkou? :)))

38 komentářů:

  1. The Biggest Loser jsem furt nezačla sledovat,měla bych se stydět:D
    srovnávací videa musí být neskutečně motivační:)
    "Je to v hlavě." už zase :) je to tak no
    "nevzdala jsem to" to je ono! :))) jsem na tebe pyšná, moc se mi líbí jak si to všechno sepsala :) taky jsem jiná, než slečna vloni v dubnu
    motivace? to zní jako super výzva! těším se, pěkný víkend!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ještě jsem neskákala, nemám švihadlo :D mohla bych dělat jakoby přes švihadlo? :D jakože s rukama normálně :D

      Vymazat
  2. Nikki, co se na koníkovi upeče, to tam taky zůstane. Neboj:-) Nemám potřebu ventilovat jinde, co se tam stane :-) Katka

    OdpovědětVymazat
  3. Právě jsem na sebe nasraná teda pekelně, protože jsem dovolila osobním problémům, aby mě stlačily na dno a aby mě připravily o veškerou sílu pokračovat v tom, jak na sobě chci makat... Ale už se hrabu nahoru!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nikdy nedovol... je to těžké, samozřejmě... ale už je z tebe kousek , co kousek, kus bojovníka :) Držím palečky :*

      Vymazat
  4. vytlacim si tento prispevok. v pondelok som zacala a povedala som si ze teraz to bude ine.
    a tento prispevok je o tom preco to bude ine!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Držím palce :) Nikdy nezapomeň na to, proč ses rozhodla a co jsi v tu chvíli prožívala ;)

      Vymazat
  5. Ahoj, dneska jsem úplně náhodou díky kámošce narazila na tvůj blog a už dlouho jsem si furt pitomě zoufala, přitom jsem nic moc nedělala.. Snažila jsem se běhat, ale nevydrželo mi to, nakonec jsem stejně skončila u nutely nebo u bramburků v křesle u filmu a bylo mi fajn, jenže asi tak po dobu 5 minut.. Do zrcadla už se skoro nedívám, je mi z mého těla špatně a to je mi teprve 17... Mám přes 70 kg a jsem docela malá, takže to je hodně špatný.. Nechci tak vypadat , ale pořád se bojím, že to nedokážu... Neviděla si to nadšení, když jsem našla tenhle blog.. už si stahuji i cvičení od Jillian a doufám, že vydržím a nakonec se objeví výsledky stejně jako u tebe.. Jenom se bojím toho, že budu mít svaly.. to se mi moc nelíbí, chtěla bych zhubnout a vytvarovat si postavu a zpevnit bříško, ale nechtěla bych být přímo svalnatá... ale co jsem se dívala na fotky, máš teď krásné tělo, tak doufám, že to bude také fungovat... Jsi pro mě hrdinka!! Tohle dokázat, to je prostě skvělé! :-) Doufám, že to zvládnu, že nepolevím!! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Rose. Určitě po Jillian svaly mít nebudeš. Musela bys cvičit úplně jiný druh cvičení a zvedat těžké váhy. Opravdu se nic takového nestane. Svalovou hmotu sice nabereš, což je dobře, protože je dobrá proto, aby za tebe snadněji spalovala, ale stále zůstane tvé tělo ženské :) Opravdu se nemusíš bát. Není čeho :

      Tak ať to jde a Jillian se Ti líbí :) Jde to s ní skvěle :)

      Vymazat
    2. Moc děkuji za info. Doufám, že to všechno dopadne dobře, a už se nebudu trápit! :-)

      Vymazat
  6. Tak já to měla tak, že jsem se na*rala na celej svět okolo mě, protože minulý rok byla jedna jobovka za druhou. Chtěla jsem všem těm, co to tam nahoře řídí dokázat, že já to zvládnu a nevzdám¨se! :-) A když jsem se relativně vyhrabala ze zdravotních potíží, vrhla jsem se na JM 30 day shred. Dnes mám poslední den a jsem na sebe pyšná. Opravdu pyšná, protože jsem to cvičila pro sebe, i když se mi nechtělo, vždycky jsem se zvedla a řekla si: "Sakra, dyk je to jenom 20 minut, to dáš!" a taky pro to, abych byla krásná po partnera a tak nějak celkově. A jsem ráda, a už se těším na Ripped in 3O, který plánuju začít v pondělí. :)
    A to všechno i díky tobě Nikky (rozuměj nalezení tvého blogu a stání se aktivní čtenářkou) :-*

    OdpovědětVymazat
  7. Odpovědi
    1. Není zač. Já se také stále motivuju a přemýšlím a hledám způsoby "jak se neztratit". je to nutné :) člověk je náchylný k pádům :) Tak se drž :)

      Vymazat
  8. Moc hezky napsané :) Ať je ta změna sebevětší, to nejlepší na tom je právě ta změna psychická a to, jak se tím člověk úplně změní. Za sebe taky můžu říct, že se mi život otočil o 100% k lepšímu a to je pro mě na tom všem to nejlepší :)

    OdpovědětVymazat
  9. Krásně napsané :) Děkuji za další dávku motivace :P Té není nikdy dost...

    OdpovědětVymazat
  10. Perfektní článek! Díky za něj i za celý tenhle inspirující blog:) Taky jsem se jednoho dne na sebe strašlivě nas.ala :) A teď miluju tu cestu i ty výsledky, všechna ta malinká i větší zlepšení na mém těle... Teď už se jen chválím a mám ze sebe ohromnou radost a jsem na sebe pyšná, co jsem všechno zvládla:) I když je pořád co zlepšovat - ale o tom to celé je, že jo:) Eliška

    OdpovědětVymazat
  11. Krásné, moc krásné!!! Dostala jsem se v životě do fáze, kdy jsem potřebovala něco podobného slyšet či si přečíst. Tohle bych si měla opakovat každý den. Děkuji!
    S.

    OdpovědětVymazat
  12. sice jsem nepohnula ve cvičení či jídle, ale neskutečně jsem se na sebe naštvala a udělala jsem též něco, co ve mě spustilo to, že já tam někde hluboko sebe tu odvahu mám, jen se jí bojím používat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Darinko, ono to platí vesměs na všechno v našich životech :) Naštvat se na sebe je to nejlepší, jen si to je nutno připomínat, abysme zase nepolevili :)

      Vymazat
  13. Nikki, tvoje slova mě docela slušně dojala. Napsala jsi to tak krásně, je to prostě cítit. Souhlasím s tebou, také vzpomínám na ten den, kdy jsem se opravdu rozhodla začít něco dělat, napravit to, co jsem dělala špatně...ale nevěděla jsem hned první den, jestli to tak bude jen pár týdnů, a tak v duchu jsem se sama sebe pořád ptala, jak to třeba bude za půl roku, kde budu, jak si povedu. Jsem si moc dobře vědoma toho, že právě díky cvičebnímu programu, který trval 30 dnů, díky Jillian, jejíž přístup mě prostě chytnul za srdce, díky touze aspoň dokončit ten program a následně zkusit další, mi tohle odhodlání a touha být lepší, cítit se lépe, vydržely až do teď. Už pěkných pár měsíců vím to, že mě prostě tenhle styl života dělá veselejší, maximálně mi vyhovuje, řekla bych "našla jsem si koníčka" a jentak s ním nepřestanu. Navíc těch zkušesnotí a znalostí, kterých jsem dosáhla a nabyla, je hromada...

    I ty měj pěkný víkend :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky slečno za komentář :)Ať se ti moc daří, sleduji tvůj blog a vidím, že jsi do toho pěkně zažraná :) "Koníček" jak má být, to je dobře :) Ať ti to jde :)

      Vymazat
  14. Jejda, jak já se na sebe začátkem roku naštvala v zrcadle, že ani kabát z loňska téměř nedopnu, cpu se chipsama a bůh ví čím !!! Teď? Po dvou a půl měsících s Jill, s absolutně změněným jídelníčkem se na sebe v zrcadle už i usmívám a to je ten nejhezčí pocit o který už rozhodně nechci přijít :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Veru, na tebe jsem strašlivě zvědavá :) Už jsem tě dlouho neviděla :)

      Vymazat
  15. Ahoj, s čím jíst jablečný pyré? :D Nebo je to jen na pečení..?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. do kaše s oříšky třeba :) http://fitfoodmanic.blogspot.cz/2013/03/snidasvacineni.html tady jsem si ho dávala se špaldovou kaší, lískovými oříšky a brusinkami, minule zase s ovesnou kaší, vlašáky a arašídovým máslem :)
      a nebo do tvarohu se skořicí/sušeným ovocem - hrozinky, brusinky,.. (případně oříšky, protože ty cpu všude :D)

      Vymazat
  16. Máš naprostou pravdu... já jsem taky jiný člověk a nejde o těch 26kg dole a jiný vzhled, ale o tu vnitřní změnu :-) Člověk dokáže vše, ale musí chtít. Kdo ví, ten ví.
    S pozdravem AA

    OdpovědětVymazat
  17. máš pravdu.. hrozně mám ráda tyhle tvoje motivační texty, seš skvělá :)
    a hlásím se k závislákům na biggest loser!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, říkám si, co budem sledovat až to skončí :D to je děs čekat na další sezónu :D

      Vymazat
  18. krásný článek :-) já s psychikou bojuji už dlouho a je fakt že všechno začíná v hlavě a teď díky tvým článkům se snažím pracovat na tom..moc díky.Kájušenka

    OdpovědětVymazat
  19. Je to pravda, teď mi vůbec nejde o to, za jak dlouho splasknu (i když jsem v u Tebe v soutěži), ale o ten úžasný pocit v hlavě, který se tam objevil. Ten pocit, že to jde a není to v podstatě žádný problém. A navíc, ještě ušetřím za oblečení, na mé budoucí menší já je toho doma schovaná fůra věcí... :)))
    Děkuji Ti! (A Jill samozřejmě taky)

    OdpovědětVymazat
  20. Nikky, to je psané pro mě, že jo? Jako nakopnutí, co jsem psala v mailu :-) U mě v hlavě bojují dvě identity - jedna chce být zas ve formě a dobře vypadat a ta druhá jí to kazí, když jí pořád našeptává, že je lepší si hodit nohy nahoru a užívat pohodičku. Mám v hlavě nějaké divné nastavení - jak začnu mít výsledky, zkazím to jídlem. Mám horší a horší chutě, plácám všechno možné dohromady a přestože vím, že je to špatně, tak čím víc na to myslím, tím je to horší.

    Nejsem líná, jsem jen pohodlná a neplatí na mě klasické motivace - když budu mít míň kilo, tak se odměním tak a tak.. To já se ráda odměňuju i bez toho :-(. Ve spoustě situací dokážu být důsledná a hodně zabrat a tady, kdy se mě to bytostně týká, nějak ne. Nicméně fotku jsem poslala a i oproti ní už jsou změny vidět, i když to nejde tak rychle, jako třeba ve třiceti. Já prostě najdu způsob, jak vyzraju sama nad sebou! Těším se na další motivační článek, Yasmeena

    OdpovědětVymazat
  21. Nikky a teraz som sa nasrala.Teda skôr rozhodla pre to čo naozaj chcem.2 týždne som bola na zdravej strave a každý deň som cvičila.Potom som však na týždeň prestala.Sama som totiž nevedela či chcem pokračovať v tomto zdravom štýle,nebola som naozaj rozhodnutá.No teraz som sa na seba nasrala a uvedomila soms i vďaka tebe že to čo naozaj chcem je byť zdravá a pekná :) A dúfam že v zdravom štýle vydržím ešte aspoň ďaľšie 2 týždne a potom už nebudem silu čerpať z nasrania, ale z výsledkov :)

    OdpovědětVymazat
  22. Ahoj Niky já jsm přesvědčená,že není pravda to,co se říká- že štíhlost štěstí nepřinese,já jsem vždycyky taky uplně jiný člověk když jsem podle svých představ..mám se pak raději,září to ze mě a jsem ŠŤASTNÁ.
    já jsem se na sebe nenasrala,ale prostě jsem jen začla,je to dneska už 7 let,začla jsem běhat a to denně,upravila jídlo a ono to šlo ze 105kg na 68.Výmluvy jsem si nepřipouštěla já to prostě chtěla tak moc dokázat,pohyb mě motivoval,byla jsem pyšná,že zvládnu to,co jiní ne- protože málokdo chodí běhat a taky málokdo třeba ve 3 v noci,prostě jsem třeba něměla čas,nebo nemohla spát tak jsem šla v noci :-)no zhubla jsem,otevřela oči,rozvedla se s člověkem,který byl jen vedle mě a našla jsem svoje štěstí.,dneska jsem teda znova trochu na začátku,protože přece jen trpí záchvatovitým přejídáním a zejména sladkým- takže mám nahoře 15kg,ale zase už běhám denně,cvičím na břicho a denně šlapu na rotopedu,jídlo se mi daří taky zvládat..a vím,že to zvládnu

    OdpovědětVymazat
  23. Ahoj Nikky, tiež si pamätám presne ten deň kedy som sa na seba nasrala bolo to 19.8.2010! Celkom už dlhá doba, ale to proste nejde zabudnúť. Prvý krok bol u mňa kúpiť si váhu a pozrieť sa pravde do očí, pretože u nás doma akoby to bolo tabu :D..A ked mi tam vyplulo číslo, ktorá bola už na hranici mierne obezná, tak ma to naštartovalo ešte viac.. A posledná kvapka bola fotka, ktorú som videla v septembri toho roku. Ostalo mi zo seba strašne na grc (ešte teraz keď sa na nu pozrem mi je:D), absolútne som sa nemala rada,nízke sebavedomie,atď..
    V januári 2011 som už videla na sebe značný úbytok, začala som sa mať postupne rada a sebavedomie taktiež rástlo a ten úsmev z mojej tváre dodnes nezmizol. V tom čase som veľmi čítala motivačné knížky a tie ma tak nabíjali energiou, že som mala chuť žiť. Totižto v tom období keď som začínala resp. keď som sa na seba nasrala som mala také ťažšie obdobie (pocit samoty a problémy som riešila jedlom).
    Na margo tvojho článku,tiež som si tým sama prešla a úplne súhlasím s tým,že najskôr to musí byť v poriadku po psychickej stránke a potom to ide pomaly ale isto aj po fyzickej ;) a ten pocit je neopísateľný.
    Vždy som bývala baculka, no po tejto zmene dokopy cca -10kg (nie je to žiadne extremné číslo no v mojom živote sa vdaka tomu obrátil život) som proste vela vecí v mojom živote zmenila, k pozitívnemu samozrejme ;) Stále je na čom pracovať i teraz, šport ma veľmi baví a je to proste moja droga.. resp. it is better than therapy :) Pekný dník prajem :)))
    Luss

    OdpovědětVymazat

Děkuji za každý komentář :)