Den 205 - Vzpomínám

Krásný víkend všem, i když za okny to tak hezky zase nevypadá ☺ Dnes je 17. listopadu, vy, mého věku víte, co tohle datum znamená. Bylo mi devět roků, když můj tatínek přiběhl z práce a šel si zapnout rádio a kolečkem na něm navolil cokoli, co by mu přiblížilo dění z Prahy. Já tomu tehdy nerozuměla, ale vím, jak byl můj tatínek nadšený a nervózní zároveň, že by se snad mělo něco dít...
Vzpomínám si, jak jsme rok před tímto datem byly s maminkou doma samy, když tatínek musel povinně do služby jako voják, přitom voják nebyl, a pak se vrátil domů se zápalem plic a já u jeho postele plakala a dívala se na něj s otázkou, proč musí zase zpátky a on odpověděl "protože to tak je", a pak když jsme všichni tři koukali o pár dní později po tomto datu z okna a mávali ruským vojákům, když ve vojenských autech a tancích opouštěli z kasáren naše město a bylo nám jedno, jakou po sobě za ta léta zanechali spoušť v podobě rozmlácených silnic, nanošeného bláta všude a podobně. A já ve výrazu otce pochopila, že do služby od "teď" nemusí.

A vzpomínám si, že když jsem pak přišla do školy, řekl nám pan třídní učitel, že nastala změna a že od toho dne nebudeme oslovovat učitele "soudruhu", ale "pane" učiteli, a vím, že jsme se tomu jako čtvrťáci strašlivě smáli a přišlo nám to legrační a byli jsme si jisti, že se "to" přece nikdy nenaučíme. A pamatuju si, když jsem poprvé v životě ochutnala kiwi a když televize poprvé dávala zahraniční reklamy a my všichni s pusou otevřenou zjišťovali, jak se žije tam venku, a dodnes si pamatuju reklamu na Mentos, jak si tam ta paní zlomila podpatek, a na reklamu pro Snickers, kdy se na ledě nemlátili hlava nehlava hokejisti, ale rozhodčí - vím, že jsem se tenkrát strašně smála. 
Pamatuju si, jak moji modrou košili a červený šátek z Pionýrů maminka vyhodila a jak jsme do tělocviku už nemuseli nosit jarmilky, ale libovolné tenisky a místo tmavě modrých sportovních kalhotek jsme mohly jako děvčata mít na sobě i šortky a tepláky. A vzpomínám si, jak jsem byla uchvácena z toho, když mi tatínek řekl, že už nebudeme muset nacvičovat spartakiádu.
A taky mám v živé paměti, jak nám naši na vánoce koupili video přehrávač a my s bráchou plakali štěstím a nahrávali pak filmy z televize na videokazety a Komando Arnolda Schwarzeneggera jsme uměli odříkat slovo od slova...a v sobotu ráno jsme si nastavovali budík, abysme stihli všechny pohádky od Strýčka Skrblíka přes Gumídky až po Rychlou Rotu, a jak jsme milovali Hry bez hranic a Pevnost Boyard... a jak poprvé v životě dali v televizi přímý přenos koncertu z Barcelony Madonny, mého tehdejšího idolu, kterou jsem znala jen z kazet od strejdy z Rakouska a jak vznikali hudební pořady pro mládež a já z kazeťákem stála před televizí a nahrávala písničky... a jak si maminka kvůli podnikání koupila úplně svůj první "mobilní telefon", u kterého jsme se sešli celá rodina a koukali na něj jak na technický vynález z Marsu a vůbec nám nepřišlo divné, že fungoval na 5 nabíjecích tužkových baterek ... ☺

... a mohla bych pokračovat dál a donekonečna. Neptejte se mne na mé politické vyznání, v prvé řadě je to jedno, v druhé řadě jsem tento příspěvek nazvala "Vzpomínám". Často to totiž nedělám, ale někdy je krásné a úsměvné vrátit se v čase zpět ☺ Takhle jsem to já jako dítě prožívala a cítila. Nikdo mi jako dítěti nevtloukal do hlavy, jestli něco bylo špatně nebo nikoli. Jako dítě jsem byla pouze ten sledující občánek, který si děním kolem musel vytvořit vlastní názor. V té době.
Sakra, hrozně ráda bych si zase zahrála tu hru, jak ten vlk sbírá ta vajíčka :D


Hezký víkend všem :))) Nikki.

PS: dnes doplním další workouty se Zuzkou Light a dočkáte se i recenze na Ripped in 30 ☺

14 komentářů:

  1. Ahoj Niky, příjemné milé psaní, měla jsem to podobně. Vlka jsem si před měsícem z retronálady koupila do telefonu :)Pěkný víkend Petra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. taky si ho budu muset splašit, fakt se mi po něm stýská :D

      Vymazat
  2. To je milé vzpomínání, bez hořkosti a výčitek :o)
    Já tehdy byla na 9 měsíční prohlídce u doktora a prý jsme si to rázovali skrz náměstí plné lidí (bohužel vlastní vzpomínky nejsem schopná dodat, nejspíš mě nejvíc zajímalo to cinkání :D)
    P.s: Některé chytré telefony tuto hru podporují - miluju ji!! :D Miluji i Disneyho a Hry bez hranic a Pevnost Boyard - takové věci se už dnes nedělají... Když jsme jednou viděla Mickeyho show (nebo jak se to jmenuje) chtělo se mi plakat, že z dětí dělají blbečky...

    OdpovědětVymazat
  3. Jéj, tak tento článok ma veľmi potešil :-). Veľmi rada počúvam alebo čítam od ľudí, aké to kedysi bolo, čo sa zmenilo a podobne. Je to pre mňa strašne zaujímavé a hlavne poučné. Najradšej by som bola, aby aj dnešná mládež mala takú úctu k technike a k novinkám.

    OdpovědětVymazat
  4. Moc jsem se při čtení usmívala, jsem sice o 4 roky mladší než Ty, ale pamatuju si to, sice ne všechno, to je jasné... Ale hodně toho :)

    OdpovědětVymazat
  5. Tu hru mám na mobilu, jestli máš telefon s Androidem, dá se stáhnout. :)

    Já se narodila až v 1990, takže sama vzpomínat nemůžu. Ale tento článek jsi napsala moc hezky a taky mě moc potěšil.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. bohužel, nemám takový telefon, který podporuje hry, mám obyč Nokii za pět stovek :) ale někde to seženu určitě :)

      Vymazat
    2. No jo, teď se dívám, že na Aukru je toho spousta. :))
      http://aukro.cz/listing.php/search?string=hra+jen+po%C4%8Dkej&category=0&view=gal

      Vymazat
  6. Přesně jsi to vystihla Nikki...
    A což teprve New kids on the block a časopis Filip?
    Hezký víkend
    Lucka

    OdpovědětVymazat
  7. Já vlka taky miluju a to mi je 21 a v největší slávě jsem ho asi nezažila, ale zdělila jsem ho po příbuzných a jsem ráda, že mi do teď funguje :)

    OdpovědětVymazat
  8. ahoj Nikki,
    díky tobě jsem taky tápala ve vzpomínkách na ty časy. Musím říct, že máš docela živé vzpomínky vzhledem k tomu,kolik ti bylo. Já jsem o 4 roky starší a dám dohromady jen pár střípků. Mléko v igelitovám pytlíku, v zimě brzo po ránu jsme ho v obchodě dostali i zmrzlé:),žvýkačky Pedro, jo a jednou jsme pod vánočním stromečkem našli plnou igelitku mandarinek(mimochodem to byl nejlepší dárek ze všech). Každá doba má něco do sebe. Hezký den Dana L.

    OdpovědětVymazat
  9. Ahoj, taky se mi Tvůj článek moc líbil, vlastně jako celé Tvoje stránky, které jsem objevila teprve minulý týden a od té doby je mám pořád otevřeny v záložce na liště a každý den koukám na update :) Chválím a děkuji :) Liv

    OdpovědětVymazat
  10. Ahoj Nikki, dlouho jsem nepsala komentář a jelikož jsem na velikonoce sama, tak se prodírám tvým blogem a čtu,jak si to dokázala a taky jsem v údivu, že jsi se podle čtení jestli jsem to pochopila s otcem svého synka a máš nového přítele. Tak přeji, aby to byl ten pravý a doprovázelo tě jen samé štěstí. Taky to znám a vím, jak to bolí, když dítě trpí rozchodem rodičů. Ale tento přízpěvek "vzpomínáme" musím okomentovat. Byla jsem na tom úplně stejně, jen o 2 roky starší, ale poznatky z nového režimu a ovoce a novinek jsou stejné. I já jsem seděla u televize s kazeťákem na nahrávali jsme si písničky a tak. A představ si, že ta hra se nám dochovala do dnes, tak jí budu zprovozňovat pro svojí dceru a musím koupit baterky a určitě si jí s chutí a retro vzpomínkou ráda zahraji. Krásně nostalgický článek, kde jsem se i já zhlédla :-) Andy

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Andy, moc děkuji, doufám, že to tentokrát bude s přítelem opravdu už navždy :) Předtím se nám to "navždy" s bývalým manželem nevydařilo, ale to nevadí, jsme stále dobří přátelé, pomáháme si a jsem ráda, že tomu tak je. žádná zloba, zášť, vydírání nebo výčitky, jako každý rozchod to bolelo, moc to bolelo, ale bylo to východisko, díky kterému teď máme oba šťastný život. Předtím to bylo trápení pro celou rodinu, včetně synka. Teď je to v pořádku :)

      Jsem ráda, že se ti tenhle vzpomínkový příspěvek líbil :) Vzpomínám, jak jsem ho psala, stále je to všechno moc živé a docela ráda na to vzpomínám, ono každá změna něco dobrého přinesla :) A něco dobrého před změnou bylo :)))

      Měj se hezky :)

      Vymazat

Děkuji za každý komentář :)