Jak si poradit s těmi, co nechápou


Často se mě lidé ptají, co si počít s přáteli a rodinou, kteří nechápou jejich touhu se zdravě stravovat a cvičit. 

Upřímně, z počátku to může být těžké. Mějte na paměti, že pro lidi je přirozené obávat se věcí, kterým vůbec nerozumí. Když se rozhodnete  změnit svůj životní styl na zdravý, buďte připraveni na to, že vám lidi budou pokládat spoustu otázek a budou vás kritizovat. Někteří lidé zkrátka neví, jak se změnami naložit a jak je chápat. Stejně jako někteří budou stát po vašem boku a podporovat vás ve vašem rozhodnutí. 

Zde je pár tipů pro ty, kteří si tímto prochází:

Buďte příklademdělejte si zdravá jídla, jezte zdravě, cvičte, buďte pozitivní. Když lidem ukážete, že si svého života vyloženě užíváte a děláte věci, které děláte, dost pravděpodobněji pochopí. 

Když se vás zeptají, vysvětletepokud lidé nechápou, proč si nedáte zákusek, nebo si namísto smaženého masa dáte grilované, buďte připraveni jim vysvětlit, že do svého těla chcete dávat pouze ty dobré věci. Tělo je to jediné co máte, tak se o něj dobře staráte.

Buďte trpěliví vašim přátelům a rodině to může trvat déle, než si zvyknou na novou "verzi" vás samotných. Buďte trpěliví, protože některým to může trvat opravdu velmi dlouhou dobu, ale po čase se s vašim přístupem prostě smíří a dost možná se k vašemu novému zdravému způsobu života připojí.

Buďte samozřejmě připraveni i na to, že existují lidé, kteří vás s novým stylem života prostě nepřijmou. Zní to špatně, ale je to tak. Je dost možné, že zjistíte, že jste si s některými přáteli ve vašem životě vůbec ani neměli začínat. Já sama jsem tohle pochopila. Když jsem přestala každý den dělat blbiny, navštěvovat Taco Bell a celé dny neproseděla na gauči, našli se lidé, kteří si nejenže ze mě dělali srandu a kritizovali mě, ale prakticky zmizeli z mého života. Koneckonců, jsem za to ráda. Pomohlo mi to vyřadit ze svého života lidi, které nepotřebuji a kteří mi byli přáteli jen z důvodu jakési zábavy pro své vlastní potěšení. A zůstali tak v něm jen ti, kteří jsou za mě šťastni a chtějí, abych i já byla šťastná a zdravá. 

22 komentářů:

  1. Myslím si,že většina z nás se na to dala, protože se ve své současné podobě neměla příliš ráda. Sobectví je hnusná věc, ale mít se rád je to nejdůležitější pro každého z nás, když se Vám to daří a vidíte výsledky, můžete si říct,že jste to zvládli, zvládli jste tohle, zvládnete už vše! Psychika se výrazně zlepší a celé tady to je hlavně o psychice. V polovině srpna mi můj slušně obézní otec řekl, proč furt běhám jako blbá a jím takové sračky (zdravé jídlo), když mi to vůbec nepomáhá. Koncem září,když se mi zase snažil vnutit něco dobrého (dle mě pěknou sračku), sem mu odpověděla,že přece ví,že to nejím! Tak ať mi to nenutí. Odpověděl mi,že jsem už chudá jak lunt, že bych s tím měla přestat. Hahaha,co k tomu dodat?

    OdpovědětVymazat
  2. Znááám to, bohužel. Stále slýchám:
    "Jsi vychtlá" (nejsem!!)
    "Pojď do hospody" - "Ne, jdu cvičit" - "Proč, vždyť už jsi zhubla dost" (ano zhubla, ale už dávno to nedělám pro hubnutí, možná ani nikdy nedělala, baví mě to)
    "Ty už zase jíš? To určitě zvracíš, jinak není možný abys toho tolik snědla a nepřibrala/hubla" (ano jím 6-7krát denně, mám hodně pohybu cíleného i přirozeného a nechci-li přicházet o hmotu, tak musím jíst)
    a nebo, když si dám třeba řízek (ano, jím i takové věci no a co ;-) ) "Tohle přece nesmíš! To tom se hrozně přibírá."

    Pravdou ale je, že ani rodiče, ani přítel nikdy žádné připomínky neměl (jen přítel říkává, že jsem bývala měkkčí ;-)). Takovéhle řeči slýchávám od spolužaček hladovějících a nebo s nadváhou, které tvrdí, že "je to v genech a nic s tím nejde dělat"

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ztotožňuju se se vším, co píšeš. Ještě mě pobaví, když mě někdo začne poučovat o tom, jak zhubnout "Stačí, když přestaneš jíst přílohy a hned máš kila dole." "Nesmíš vůbec žádný cukry!"

      Vymazat
    2. Ano, tyhle věty slýchám také hrozně často hlavně to "jsi vychrtlá":)) Každopádně všechny tyhle věty už jsem si několikrát vyslechla a je to fakt směšný, nevím co je komu vůbec do toho?

      Vymazat
  3. Je pravda v tom, že člověk se bojí toho co nezná.
    A tím že se bojí, že má obavy jak to zvládne, tak právě tím to všechno
    začíná. A zase ta psychika. Pokud (cokoliv) zařadím do svého života
    přirozeně a bez obav tak je pravděpodobné, že ostatní to také příjmou
    přirozeně... Mám to mnohokrát vyzkoušeno.
    Je důležité mít se rád. Milovat semu sebe. U nás se toto nenosí. Máme
    zažité že žena má být skromná... Proto taky je všude hodně smutných dam a dívek ktere se za jaký koliv pronev sebe lásky trestají a následně odměňují něčím nevhodným (ať už zákusky či nákupy). Ale není proč se nemilovat. Pro mnohé je také jednoduší žít v nějaké roli či pozici než býy sami za sebe...
    Takže mějme se rády takové jaké jsme a buďme na sebe hrdé.
    S.

    OdpovědětVymazat
  4. ufff,přesně toto je článek pro mě,když dojedu k našim domů,tak tam je to samé lákadlo...svíčková, řízky, žebra,buchty...a furt debilní řeči typu "však jedna ti neuškodí"...jo,to je jedna buchta,k tomu jeden řízek,pak kousek žeber... prostě nechápou,že to nechcu a už mně to ani nedělá dobře... ale budou muset pochopit :) dík za supr článek :)

    OdpovědětVymazat
  5. S tím mám problém jen u pár kamarádek, naštěstí spoustu z nich jí taky zdravě, a proto se i o těhle věcech často bavíme...samozřejmě se najdou takové spolužačky, které to nechápou, ale na to už jsem si zvykla. Já neryju do nich, když si jdou dát "hambáče", tak ať oni neřeší mě a můj salát.
    Co se týče rodiny, tak ta mě vždycky podporovala, za což jsem ráda. Řekla bych, že obecně jsme zdravě žijící rodina, takže jsem ani nemusela nějak překopávat jídelníček, spíš když mamka dělá k masu hranolky, já si udělám třeba jen brambory nebo rýži.

    OdpovědětVymazat
  6. Zezačátku jsem i já zažila až nepříjemnou buzeraci ze všech stran. Nyní to ale celkem chápu, můj přechod ze strašné stravy na zdravou stravu byl prakticky ze dne na den. Musel to pro ně být šok.
    Ptali se mne, proč to dělám, rýpli si, když mohli...vadilo mi to, ale nepřestala jsem.
    Nyní už každý (po třech měsících) respektuje to, co dělám a mnozí mě spíš obdivují, že to dokážu.
    Snažím se jim ukázat, že mohou taky...
    Každý může :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Díky bohu za to, že moje rodina i kamarádi mě v tomhle podporují a pomáhají mi. Někdy se mi smějou když si zrovna dávaj do frňáku nějaké jídlo, které já nemůžu a nejradši bych si ho dala :D ale i tak, prostě mám asi kolem sebe lidi co to chápou a někteří se i motivují a zkouší to taky :))

    OdpovědětVymazat
  8. Súhlasím so všetkými bodmi. Hlavne s posledným. Netvrdím, že som niekoho zo svojho života doslova vymazala, ale keď sa ma spolužiačka pýtala, prečo to robím a začala som jej to vysvetľovať, tak mi odvrkla, že človek by mal jesť všetko a toľko z toho, na koľko má chuť. Len, len že som si zahryzla do jazyka, inak by som jej pekne vytmavila, že odkedy je pre človeka prirodzené do seba pchať kilá čokolády a denno-denne i tri-štyri hot-dogy. Ale neskutočne ma potešilo, keď za mnou prišla kamarátka a povedala mi: Hovorila som o tebe mamke, aká som na teba hrdá, čo všetko si zvládla. Taký prístup ma neskutočne teší :) Je to pravá kamarátka, ktorá mi drží palce :) A som zato vďačná.

    OdpovědětVymazat
  9. To by měla být povinná četba tento článek... Proč lidi odsuzují to, co je lepší??? :-/ Sice jiné, vybočujeme ze středního proudu, ale tím správným směrem!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Povinná četba pro ty, kdo nechápou :D Ať se v sobě vidí :D Jakou s nima ještě musíme mít trpělivost :D

      Vymazat
  10. Moc krásně napsané! :) S těmi přáteli! Když se na mě ve škole podívají jak jím oběd, hned se najde někdo, kdo se ironicky zeptá, co to zase dneska mám? Nebo tak co dneska?!! Vraždila bych, ale otočím se, sladce se usměji a zdělím své dnešní menu... :) Prostě ty pohledy nesnáším! :X Když má ještě v ruce snickersku, tak se v duchu směju, že já budu mít ve 40ti letech dobré zdraví! :D

    OdpovědětVymazat
  11. Hezký článek:) U mě to okolí buď neřeší a nebo rýpou (a nebo se aslepoň blbě tváří). Moc té podpory nemám:) V nějakých přízpěvcích, co tu píšete do komentářů uplně nacházím slova členů mé rodiny. Nejhorší je, když jedeme k babičče a musím odmítat její napečené koláče a buchty a řízky, z kterých kape olej:D Je mi to blbé, ale přece to nebudu jíst:)Pro mne je největší oporou přítel:) Začali jsme hubnout spolu a někdy se mnou i cvičí, když tu je a má čas a chuť. A to je pro mě to nejlepší, co mě mohlo potkat, protože mít k tomu parťáka je úžasná motivace:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to ti upřímně závidím :),Můj přítel kdysi hodně cvičil a posiloval a dnes sou to jen samé řeči typu "no,taky bych měl zase se sebou začít něco dělat"..ale čas letí a nedělá nic :) nejlepší je,když cvičím a on sedí na gauči,nohy na stole a pojídá jednohubky :) Ale zase musím říct,že mě psychicky podporuje a někdy dokonce i radí,jestli se třeba hrbím,atd. ...ale cvičit ne a ne..ale přemlouvat ho nebudu,je to každého věc. Já se do toho taky pustila sama!
      Tak jen tak dál,ať vám to spolu dobře klape :)

      Vymazat
    2. Děkuju, taky přeju, ať Vám to klape:).... To je divné, že když dřív cvičil, tak teď se mu nechce to ani zkusit. Třeba má předsudky, protože to předcvičuje žena a říká si, že je to pro ženský. Tak ho zkus třeba jen mírně pobídnout, třeba potřebuje popostrčit. Ale stejně musí chtít sám, no:) Ale je dobrý že Tě podporuje a kontroluje, jestli to děláš dobře, aby sis neničila třeba záda. To je důležitý:) Já cvičím před zrdcadlem, ale tam také není vidět zdaleka všechno. Ale přijde mi, že mě to pak víc baví a motivuje:)

      Vymazat
  12. Asi si Tvůj článek vytisknu, založím a budu prezentovat. Musím se opakovat po ostatních, mám úplně to samé. Co návštěva u babičky, ta mě chápe a překvapivě i podporuje, ale doma. Mámin nový manžel mi po několika měsících oznámil, proč to dělám, když na sobě nemůžu vidět žádné účinky. Ale jsou, vnitru. Proč jíst těžké smažené a tučné jídlo, když je mi po tom stejně špatně a nedělá mi to dobře ? Jen my víme, proč to děláme a to by si okolí mělo uvědomit.

    OdpovědětVymazat
  13. ze začátku mi byly reakce okolí trochu nepříjemné. Věty typu, jíš jako králík, tak si dej, to tě nezabije, co to zase jíš to ani nemůže být dobré apodobně mě vytáčely nezkutečným způsobem. Poté co zjistili, že mi to jídlo "jako pro králíka" kouzlí štíhlou postavu a začali se ptát jak to dělám:D Dneska už mě většina bere jako tu co zdravě jí, hlavně jsem si jistější a pichlavé poznámky mi jdou jedním uchem tam a druhým ven.

    OdpovědětVymazat
  14. Bude to znít divně, ale mám pocit, jako by mě moje kamarádka vykrmovala a chce abych nebyla hubenější než ona :D. Vždy když u ní jsem, tak mi podstrkuje nějaké sladkosti a sobě nedá nic :D.

    OdpovědětVymazat
  15. Po přečtení všech komentářů tady, musím jen a jen souhlasit.. Jen se divím že každý má doma stejné rodiče a prarodiče... řízky, buchty, koláče, máslový dort a tak.. no vždyť je to hrozný..

    Naši jsou v poho, ale manželovo babi a matka.. jsou samé řeči, že je manžel tlustý a pak mu dají vepřovou pečenou na sádle, ze zelí teče omastek... brrr :( No chápete to? A mě říkají, že to pro jednou nevadí!!!! VADÍ!

    Je fakt že naši začali, taky hubnout podle jakéhosi jídelníčku (jsou neskutečně tlustí, no vlastně byli, ale až po odhubnutí cca 20 kg jim tělo dovolilo se hýbat) a začínají to chápat..už přemýšlí hubeněji :)

    Díky moc za článek.. moc mi pomohl..Kamča

    OdpovědětVymazat

Děkuji za každý komentář :)