Jak si nenechat "ukrást" svůj úspěch.

Od dnešního dne chybí poslední 4 dny (do neděle) pro vaše přihlášky do soutěže MOJE PROMĚNA. Momentálně je přihlášeno do soutěže 91 z vás, kteří se rozhodli nakopat svým tukům a kilům zadek, a kteří už - dle vašich mejlů - toho mají tak akorát dost. A nejen ti. Vy všichni, co jste se rozhodli se sebou něco udělat jste udělali ten správný krok k úspěchu. Nicméně, nic není zadarmo. Máte před sebou velký kus cesty, odříkání a hlavně největší nápor na vás bude kladen od lidí, co nebudou rozumět, co nebudou chtít chápat a budou vás chtít stáhnout na svou cestu. Ne že se necháte!!! Ne že si do toho necháte kecat!!!

Spa_fitness_masthead_large
Lidi budou mít opravdu hubu plnou keců a budou si vás dobírat, nedejte se. Uzemněte je. Nenechte se vyviklat, zmást, zesměšňovat, nic z toho!!! Vy se necpete druhým do stylu života, druzí tak nemají právo míchat se do vašeho. Věřte sami sobě. Ne druhým, že je to zbytečné, že to nedokážete, že žijete jen jednou. Právě proto. Žijeme jen jednou, tak proč z toho nevytěžit to nejlepší! Lidi budou koukat! Nejdříve se budou uchechtávat, ale nakonec budou zírat, a vy pro ně budete frajeři. Věřte mi! Ostatně si tím procházíme všichni a nemusí jít jen o přeměnu postavy k lepšímu, o hubnutí, vidíme to dnes a denně. Člověk místo aby druhého podpořil, tak mu ubírá na sebevědomí a nutí ho přestat doufat v to, v co ještě před malým momentem pevně věřil. Nezahazujte svá rozhodnutí, která pro vás v jeden okamžik měli takovou cenu. Pokud vy jste se rozhodli něco udělat pro sebe, jděte do toho, protože nikdo jiný to prostě za vás neudělá. Je to vaše rozhodnutí. Vzpomeňte si, co jste prožívali, když jste si sami sebe představili, že byste to dokázali!!! Pamatujete si to ještě? Ten moment? To pohlazení na srdci? Už jste se dokonce viděli na konci svého úspěchu, je to tak? Nedejte druhým vůbec příležitost vám tyhle pocity krást! Stačí jedna dobře špatně mířená věta a já vím, co to dokáže udělat s psychikou. 

Pokud vás okolí nechce podpořit, 
řekněte jim, ať jsou aspoň zticha! 

Nakonec svůj názor beztak změní, 
protože se před jejich zrakem budete měnit vy!


Jsem sice ženská, ale jakmile mě někdo rozčílí nebo ještě hůř, má hloupé řeči, pro "slovník" fakt moc daleko nechodím. O víkendu byl u nás na návštěvě můj bývalej manžel, který přijel kvůli synkovi, aby se prostě užili. Jenom kvůli návštěvě přece nepřestanu cvičit, že jo? Já byla v pokoji s Jillian, on vedle se synkem, ale najednou přišel a zatímco já se dřela s jakýmsi "CRAP!!!" cvičením v plank pozici, on přijde, nalívá si asi stopadesátou kolu (!!!) a kouká jak u toho funím, protože to fakt bylo cosi hnusně těžkýho a rýpne si do mě "pořádně to dělej". Tak jsem vstala, plank neplank :D a říkám: "Běž na tu zem a běž si to zkusit, a pořádně, když máš takový kecy." - "Neee, to já bych to nedal." - "Tak. Drž. Hubu!"

Tumblr_lg6v7ei3z61qea9mio1_500_largePointa? Chci, abyste věděli, že i do mě občas někdo nevhodně rýpne a je jedno, jestli je to rodina nebo ne (můj bývalý manžel je pořád moje rodina, možná to nevypadá, ale vycházíme dobře :D) a vím, co to udělá se stavem člověka. Tam uvnitř. Mohla bych říct, že je mi to jedno, ale není. Vždycky mě to hluboko zasáhne. Ale ten pocit ze smutku u mě najednou vystřídá vztek, co si to ten druhej vůbec dovoluje. Proto ani vy nebuďte smutní. Naopak. To, co děláte, není snadné. Musíte být strašlivě silní!!! Každý den je pro vás nový den, a vy de facto každý den jedete znovu a znovu. Cvičení, jídlo, odříkání, sami sebe musíte motivovat, hledáte motivaci i v druhých, stejně jako já, abyste ten motor v sobě neustále poháněli, aby se nezastavil. Uvědomte si, že celý ten proces přeměny a překopání životního stylu je opravdu těžký!!! Podívejte se kolem sebe. Myslíte, že kdyby byl lehký, vypadala by většina populace tak jak vypadá? Pupky, zadky, tukové zásoby, co by nám záviděl i polární medvěd? Ne. Daleko lehčí a snadnější je pohodlnost. Nic pro sebe nedělat. Změňte to a nevracejte se k tomu. Už nikdy. 

Změna těla není žádný zázrak. Je to prostě makačka, ale výsledek bude vizitkou vaší práce. Protože vaše těla jsou opravdu vaší vizitkou!!!! Moc všem (nejen soutěžícím samozřejmě) držím palce. Tyhle řádky byly právě pro vás. Nikki

IMPOSSIBLE = I'M POSSIBLE!!!!!!!!

Nikdo neřekl, že to je snadné!

29 komentářů:

  1. Nikki, moc děkuju... Něco takového jsem dneska potřebovala :( Bad day... Občas nastane pocit, že je toho na člověka nějak moc, v práci, u vlastních rodičů... Už delší dobu si říkám, jestli to mám zapotřebí a naučila jsem se žít tak nějak sama za sebe, bez mnoha lidí okolo. Jenže občas depka spadne. Takže ještě jednou díky za krásný článek... Dneska poslední den level 1 a zítra najíždím na dvojku. Měj se krásně! :*

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Občas se to sesype všechno najednou. To je pravda. Na mě taky. A určitě takových dnů ještě přibude. Takže se drž, ono se to zase nějak kamsi vytratí a bude líp ;)

      Vymazat
  2. Mám dotaz ohledne té soutěže, moje fotka před (cca 2 roky) spíš kritériím nevyhouje, mám tam černý top a džíny a foto je tak do půlky stehen. Nebo by to šlo? Děkuju za odpověď :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Opět moc pěkný článek! Já musim říct, že mam asi ohromný štěstí, protože jsem snad žádnou negativní reakci z okolí nepostřehla. Naopak mě kolegyně pořád obdivují a chválí, jaká jsem šikovná. Přítel taky. Když mě berou chutě a chodim pořád do ledničky a zpátky, vždycky mi řekne, ať dam pokoj - že si pak budu akorát nadávat :-) U cvičení nesnášim diváky a až na občasné provokace to brácha i přítel respektují. Akorát se mi teda přítel směje, když mu ukazuju, jaké mi narostly "svaly" na ruce :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Som na tom podobne. Väčšina známych chváli a nikto, ani priateľ doma, si nerobí srandu, pretože vidia výsledky. Iba v práci som pre jednu kolegyňu údajne anorektička. Pritom príklad by si zo mňa mohla brať väčšina.

      Vymazat
    2. Ono, když už lidi vidí výsledky, tak to je jiná :)) Bohužel na začátku jsem i já musela poslouchat jak mám na to kašlat, dej si zákusek, jsi blázen, někteří se i chechtali a obraceli oči. Jo, i tací jsou mezi námi. Dnes už to nedělají, protože ten pokrok vidí. Tedy až na pár výjimek. A o tom to je. Nejtěžší jsou ty začátky... je toho moc najednou. Někdo má štěstí, že okolí řešit nemusí ale víte jak to je, na spoustě takových řečech hodně pokusů a snah ztroskotalo. Nevím, co my lidi to máme občas za povahu.

      Běžkyně: kolegyně musí pukat vzteky nad tvojí proměnou :D

      Vymazat
  4. Ahojky Nikki, napsala si naprosto úžasný článek. Jsem moc ráda, že jsem našla tvůj blog ;)

    OdpovědětVymazat
  5. Krásně sepsáno, Nikky!

    Myslím, že všechny, které se snažíme žít zdravě(ji) a staráme se o svá těla, se toto někdy přihodilo a všem nám mluvíš s duše.
    Já to třeba prožívám při každé návštěvě u tchánovců. "Najez se, prosim tě, za chvíli přes tebe bude vidět. No jo, ona u nás zase nechce nic jíst, to polykáš jen vzduch?" Uáááá. Nejraději bych je nakopala, vážně!
    Takovéhle poznámky mě ze začátku mrzely, ale víte co? Teď si pro sebe řeknu, ano, sluší mi to, dokázala jsem něco, co ty ne a proto mi závidíš! Osob nepřejících a rýpačů je spousta, bohužel...
    Na druhou stranu jsou lidé, kterým když odpovím na jejich otázku tys shodila, viď, a kolik, že jo, že jsem shodila 23kg za 6 měsíců, tak jim spadne čelist a okamžitě mě zaškatulkují jako anorektičku, bulimičku atd a abych prý s tím hubnutím pak vůbec někdy mohla přestat. Ono je těžké jim vysvětlit, že nedržím dietu, ale snažím se žít zdravě, jím mnohem víc, než dřív, jen zdravěji a cvičím 6-7 týdně. Prostě to nechápou a pak se zakousnou do svého Mc burgeru s hranolkama.... Všichni tihle, ať se klidně pos**ou!

    A potom je poslední skupina lidí, kteří upřímně pochválí, přejí mi úspěch, podporují mě a dokonce v několika případech si přijdou pro radu - z čehož mám potom obrovskou radost, že pro ně funguji jako inspirace ;)
    (PS ano, vím, že 23 kg je hodně - ale pořád se držím ve zdravém úbytku do 1kg za týden. A z počáteční váhy 108kg/179cm je stále co shazovat)
    Konec mého kecacího komentáře, doufám že to nevadí :)

    Holky, nenechme si od rýpačů zkazit radost z našeho úspěchu!
    Tea

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jestli mi to vadí? No ani náhodou :))) Takových komentářů víc :)) Jinak gratulace k tolika kilům. Víš jak, já ti to přeju, já vím, co je to za kumšt :D že to není jen tak :D Takže supr!!! Ať se daří i nadále :)

      Vymazat
  6. taky do mě rýpou:) doma sice jen ze srandy ale někdy fatk hodně,ve škole to skoro nikdo neřeší krom spolužačky která má blbý kecy který mě vážně vytáčí ale no stress:-D jinak se najde i někdo kdo to pochválí:) jinak díky za tento blog:) dozvídám se nové věci a více mě motivuje:)

    OdpovědětVymazat
  7. Super článek! Vím, o čem mluvíš.. za poslední 3 roky jsem postupně nabrala 12 kg a taky jsem se za tu dobu už hodněkrát pokoušela to změnit, ale vždycky jsem se nechala stáhnout zpátky. Věty typu: Však se neomezuj... to si klidně dej, vždyť vypadáš dobře.. , jsem slýchala hodně často.. jenže problém byl v tom, že jsem dobře vůbec nevypadala! A bylo to čím dál horší.. Konečně jsem se ale pro něco rozhodla a nikdo mi to nevezme :) Rodiče si myslí, že se nějak omezuju nebo že držím dietu.. Nemá cenu jim něco vysvětlovat:/ A jak už je tady napsáno výše, tak všichni, kdo proti tomu něco budou mít, leda tak závidí! Protože já vím, že pro sebe něco dělám a že oni nic nedokázali;) A takhle to musíme brát všichni :) Nenechat se zvyklat těma řečma a prostě se dál snažit, protože to za to stojí! (uvažuju, že se taky přihlásím do soutěže, ale nevím, jestli mám tu odvahu :D).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. teda... ty že nemáš odvahu? To bych se na to podívala, ten tvůj komentář říká něco jiného :P

      Vymazat
  8. Skvělý článek Nikki. :-) To si budu číst pokaždé, když mě dojde motivace. Cvičím 3 týden a tentokrát to dokážu! A všem to ukážu! Už mě nic neposadí, ani blbý nervy s chlapama, ani ty námitky v okolí. Bohužel, nemám okolo sebe nějak lidi, který takhle žijou. Sport jim nic neříká a když už, tak se nacpou kdejakýma chemikáliema a cvičit dlouho nevydrží. Jsem ráda, že aspoň na netu se najdou takový lidi.
    Dnes na mě vyjel např. mamky přítel, tak jsem ho sejmula. Jeden den v týdnu si nestíhám zacvičit, tak to dělám tak, že si ráno přivstanu a dám si do těla. Ten když uslyšel ten dupot, tak se do mě pustil, že nejsem normální takhle ráno v půl šestý cvičit a ještě u toho skákat. Ale já se cítím super a těším se i takhle ráno na cvičení. Jen zíral, když jsem po něm vyjela, tak si neodpustil poznámku, jak jsem nějaká nabušená, když cvičím. :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je přesně ono :D I já byla :D Však jsem taky vystartovala :D Endorfiny pracují :D

      Vymazat
  9. Úžasný článek, myslím si že motivace je pořád potřeba. Já už se moc těším až uvidím pořádné výsledky, ale už z těch co mám teď mám radost :).

    OdpovědětVymazat
  10. Já se s tím setkávám pořád:( často mě hrozně mrzí, že přátelé, místo aby mě podporovali, si ze mě dělají legraci..:( Podle mě je to všechno jen o závisti! Oni by to nikdy nezvládli!!

    OdpovědětVymazat
  11. Nikki, skvělý článek!!!! To jsem dneska potřebovala :-) a jak tak čtu, tak nejen já :-)) Katka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě je nás hodně. Já se zase chodím "uklidňovat" na vaše komentáře :D

      Vymazat
  12. Tento článek - jeden z nejlepších, co jsem u tebe četl. Pořádná dávka motivace pro všechny, jež se snaží. :)

    OdpovědětVymazat
  13. parádní článek, díky Nikki, zase jsem o trochu silnější!

    OdpovědětVymazat
  14. Díky za super článek! Dnes - po několika hodinové procházce ve sněhu a mrazu, totálně vyčerpaná přesto pudu a zacvičím, si jak to mám na programu, ikdyž sem už začínala uvažovat že dnes vynechám. Ne, nevynechám!! Protože budu sakra ráda, že sem se z té židle zvedla, a něco pro sebe dnes zase udělala! Dík Nikk! :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za každý komentář :)