Den 57

Dneska jsem se na to chtěla vys... vykašlat. Fakt! Jsem unavená jak to prase, v noci mě chytl zub takovým způsobem, že mi až bylo špatně, ve tři ráno jsem ležela u vany a lila si za krk studenou sprchu, abych se probrala a přešlo to (pomohlo), nemám náladu, totiž mám náladu, ale dneska mám prostě takovej fakt zvláštně naladěný den a zjistila jsem, že za to můžou mí kolegové z práce. 
Dnes byla rozlučka, jelikož za týden se všichni rozutečem a budem dovolenkovat. Já, jelikož pro mne nebude už místo, se za týden objevím na pracovním úřadě. To je vedlejší. Co mě však dnes dostalo, byla ona rozlučka. Ředitelka s ekonomkou přinesly v kýblu několik nádherně svázaných květin (miluju květiny) a rozdávaly všem, kteří v červnu měli, mají nebo teprve během dovolených budou mít narozeniny. Jak už víte, já je měla před čtrnácti dny. Říkám si "ty jo, to je hezký, tak si nakonec vzpomněli". Takže všechny ženský co teda slavily, dostaly kytku, chlapi flašku, no a já se svým úsměvem, jakože jim děkuju, že si vzpomněli, mi podala ředitelka ruku a že já mám kytičku za to, že odcházím! ZA TO!!! Takže mi koutky zase zklamaně klesly a sedla jsem si na bobek zpátky, jako bezproblémová zaměstnankyně. Nakonec to dorazila jedna z uklízeček, která ke mně přiběhla a strašně mi gratulovala k narozeninám, jelikož jsem přece dostala kytku, že?! Načež téměř všichni, že "néééé, to má proto, že odchází," takže přišlo dlouhé "aháááááá" a mně to prostě nedalo a rýpla jsem si, že teoreticky to mám i k těm narozeninám, které jsem si už oslavila osmého. Takže se rozhostilo ticho, ředitelka sklopila oči a pak se zase pilo dál. A žralo dál! Nejsem naštvaná, fakt ne. Ale trošku smutná, že prostě jsem jediná, na kterou se zapomnělo. Nesnáším pak věty typu "a proč jsi nic neřekla?" Copak ono se to někam hlásí?  Nebo ředitelce do kalendáře? Možná jsem měla vytisknout letáky a naházet jim je do těch dementních přihrádek, které jsou stejně k ničemu a za rok jsem tam dostala jediný papír k vyzvednutí. Možná je to i moje chyba, já jsem spíš taková tichá myška, co si udělá svou práci, nebo udělá co se jí řekne, nikam se necpu, mám ráda svůj klid a na oslavy taky teda nejsem. Ale víte jak to je... žíly mi to trhat nebude, jak já ráda říkám :D Jde o ... o co jde.... no, že se mi prostě dnes nechtělo cvičit kvůli nim, snědla jsem pět deka mandlí a narvala si hubu krekry ve tvaru medvídků, co měl syn na stole! Pak ještě dvě hrsti popkornu. Za tohle mě fat naštvali... a nesmějte se :) Nakonec, kyti je teda moc pěkná :)

Takže nakonec jsem odcvičila předposlední kolo Ripped in 30, zítra naposled a v neděli bude měření a vážení a focení!!! Děsím se toho :D Teď už ten pokrok bude čím dál pomalejší :) Ale zase postupně ten rozdíl vidět půjde :) Tomu věřím!!!

Takže koukněte se alespoň na video s Jill Michaels, kdo neumí anglicky, tak jen ve zkratce. "Má člověk cvičit, když má nějaké zranění nebo je nemocný?" 

NE!

No, dobře, trošku to rozvedu :D V kostce Jill říká, že pokud je tělo nemocné, má chřipku, teplotu apod. není vhodné tělo zbytečně navíc zatěžovat, jelikož má dost práce samo se sebou. Pro tělo by to bylo stresující, jelikož veškerou energii potřebuje pro léčení. V případě zranění záleží na typu zranění. Pokud má člověk pohmožděný kotník, těžko bude hopsat a snažit se na zranění utáhnout váhu celého těla. Pokud je zranění ve spodní části těla, zaměřte se na vhodné cvičení, kde nebudete spodní část těla namáhat a budete trénovat jen tu horní část. To samé platí obráceně. A teď už to video :)


Mějte se prima, jdu si nakrájet meloun, uvařit zelený čaj a číst si!
Buďte FIT a nemračte se :) (říká ta pravá) ☺

PS: Četli jste tohle? Tomu už říkám vrchol debility a neopatrnosti!

..................................................................................................................................................................
Kvůli tělu, které jsi vždycky chtěl :)
http://reasonstobefit.tumblr.com/