pondělí 14. května 2012

Den 18

Dobrý večer, ráno, odpoledne, nebo kdy tento příspěvek čtete :) Už jen dvakrát a budu mít svůj druhý level za sebou. Dnes jsem na sobě měla kalhoty, které jsem ještě před měsícem nezapla, takže mi to udělalo radost. Mnohem menší radost mi dnes udělal můj přítel, který ... prostě... jsem na něj naštvaná! Snažím se, dělám co můžu, a on, prostě se mě dotkl. Něco řekl. Navážel se do mé postavy.

Celou tu dobu mě ve cvičení podporoval a dnes... Věřím, že to neudělal úmyslně, ale prostě si rýpl, řekl věc, která se mě dotkla, zrovna, když jsem skončila se cvičením a šla do sprchy. Občas mi ty mužský mozky přijdou opravdu úplně prázdný. Protože když jsem mu od toho momentu přestala na věci odpovídat, tak se teprve probral, že asi něco řek, nicméně neví co řekl, netuší co mě zabolelo, znáte to... "A co jsem řekl?" Nepamatuje si. Nevadí. Já počkám až si vzpomene. Jen doufám, že se tu do té doby neobjeví druhá generace dinousarů. Ti mužský jsou občas tak neomalení, to vám povím! Ach.

Nicméně, i když mi dost trochu zkazil náladu a mé nadšení do všeho srazil na bod mrazu, nehodlám nikomu tu radost udělat, že bych se vším sekla. To by bylo moc jednoduchý. Jsem žena. A žena si hodně věcí, co se jí týkají, pamatuje. A všechno vrací s úrokama!!! Já mu dám!